Češi byli původně devátí, po diskvalifikaci favorizovaného ruského páru Japarov-Vylegzhanin ale poskočili o příčku výš. „Naším cílem bylo finále, to jsme si splnili, takže osmé místo hodnotíme vysoko. Na téhle trati jsme čekali, že to bude spíš horší, takže jsme spokojení,“ hodnotil výsledek Martin Jakš, který se po vleklých zdravotních problémech do závodní formy teprve dostává. „Právě proto jsem rád, že jsme se do finále probojovali a mohli odjet další závod vedle těch nejlepších. Dobře jsem se cítil i v tom sobotním sprintu, ale trať bohužel přála víc soupažákům, kteří si na to troufají a mezi ně já bohužel nepatřím. S víkendem jsem tedy spokojený, závodil jsem v nadstandardním tempu a to je určitě výhoda oproti tréninkům, kde se člověk tak nevybičuje. Věřím, že se to ubírá správným směrem,“ řekl Jakš.

Finále v nedělním týmovém sprintu přitom neměli Češi až do poslední chvíle jisté. Ve své rozjížďce totiž dojeli až sedmí a museli čekat, jak se vyvine druhé semifinále. „Po naší rozjížďce jsme se šli vyklusat a sledovali druhý rozběh. Dostávali jsme zprávy, že je od začátku rychlejší, než ten náš, takže naděje pomalu umírala. Jenže v cíli byli najednou pomalejší a ukázalo se, že jsme s Alešem posledními postupujícími. To nás trochu překvapilo a nejdřív jsme si říkali, že je docela drsné, že budeme muset tohle náročné kolečko objet každý ještě třikrát. Samozřejmě jsme ale byli rádi, že si můžeme pořádně zazávodit a získat další cenné zkušenosti do dalších startů,“ smál se rozbíhač šeské štafety Jakš. Ani on se na nevyzpytatelné trati nevyhnul pádu. „Po včerejšku to posolili, takže trať byla zpevněná, i když na finále to pak zase trochu povolilo. Ale hole se bořily míň, to je pravda. Zase se ale objevilo to, že většina lidí vsadila na soupaže, my tentokrát na klasiku. Ale podle mě to bylo dobře. V kvalifikaci jsem hned na první předávce taky lehnul, naštěstí jsme už měli s Alešem předáno. Viděl jsem pád Ondry Horyny, Němce Teichmanna, který nezvládl tu nejprudší zatáčku, a pár dalších. Kolizí bylo na téhle trati hodně, ale to k těm dvojicím patří. Každý si buduje pozici a strká se s tím vedle sebe.“

Česká štafeta nakonec na nejlepší nestačila, přesto je osmé místo jedním z nejlepších výsledků českých barev v týmovém sprintu.

Druhý český pár ve složení Ondřej Horyna a Dušan Kožíšek se neprobojoval z kvalifikace a skončil čtrnáctý.

Závod žen vyhrály Finky. Češky patnácté Duo českých žen Eva Vrabcová-Nývltová a Karolína Grohová se do desetičlenného finále neprobojovalo a skončilo patnácté. Z vítězství se radovaly Finky Saarinenová a Kylloenenová. Teď běžce čeká pár dnů zaslouženého odpočinku. „Do půlnoci se snad dostaneme domů a pak se dva dny budu věnovat rodině, Vánocům a pohodě. Přijede k nám na návštěvu Ondra Moravec, takže následující dny budou v přátelském a rodinném kruhu. Pak mě čeká nějaký ten trénink a 26. prosince odjezd na Tour de Ski,“ přiblížil své plány Martin Jakš.

Výsledky: Tým sprint klasicky muži: 1. Norsko I. (Roenning-Hattestad) 24:47,4, 2. Kazachstán (Chebotko-Poltoranin) +0,02, 3. Norsko II (Pettersen-Brandsdal) +2,19, …., 8. Česká republika I (Jakš-Razým) +31,58, 14. Česká republika II (Horyna-Kožíšek) vypadli v kvalifikaci Tým sprint klasicky ženy: 1. Finsko (Saarinenová-Kylloenenová) 19:15,72, 2. Norsko I (Oestbergová-Fallaová) +9,68, 3. Německo I (Zellerová-Herrmannová) +10,02, ...15. Česká republika (Vrabcová Nývltová-Grohová) vypadly v kvalifikaci