Vyšlo v časopisu NORDIC 30, únor 2014
Březen 2013
V e-mailové schránce jsem našel následující zprávu psanou roztomilou češtinou: „Ahoj Petre, mam pro tebe trochu extravaganti dotaz, a byl by jsem moc rad kdybys mel cas my poradit. Narodil jsem jse v Irsku, tak jsem se prihlasil na FIS license. Skola my konci 26 dubna, a uvazuju o tom ze by jsem se venoval treninku a pokusil jse dostat pod 300 FIS bodu pred 20 ledna 2014, a tak se pokusil kvalifikovat na ZOH v Sochi. Hlavne se te chci zeptat vo kolik jsi myslis je mozny se zlepsit za par mesicu? Vysledky jsem mel letos takovydhle:“ Následuje odkaz na závod Severoamerického kontinentálního poháru tzv. NorAm Cup, 66. místo, celkových 315 FIS bodů včetně tzv. penalizace. „Na podzim jsem trenoval asi 3x tydne, a celkem jsem letos najezdil jen 700 km, a vice mene jsem zavodil o vykendech a pres tyden jsem se na lyze nedostal. Doufam ze s treninkem pres cele leto, a pak s lyzovanim od rijna (treba v Canmoru?) ze by se vysledky mohly zlepsit. Na druhe strane mam obavy aby jsem „training volume“ nezdvyhl moc rychle a nejak se zranil. Pak se musim rozhodnout jak by jsem to financoval, a jestli jsi muzu dovolit hned po skole odmitnout misto v nemocnici. Ahoj, Honza”
Moje odpověď:
„Čau Honzo, příprava na Olymiádu – to je na hlubší rozbor
a zralou úvahu. Projednával jsi již dopředu něco s irským olympijským
výborem? Limit 300 FIS bodů je průměr, nebo stačí z jednoho závodu?
Necelý rok na přípravu je šibeniční termín, i když to samozřejmě
stihnout můžeš. Počítej však s tím, že začínáš o rok déle, než
bys potřeboval, dobrý budeš až druhou sezónu, tedy 2015. Také trénink
bude asi hodně na hraně, a jak správně uvažuješ, může tě i zničit.
Bez dobrého plánu to bude dost živelné, ty sám se budeš učit metodou
pokus-omyl a to tě bude stát dost času, který nemáš. Co se týče
financí, budeš potřebovat na slušnou přípravu minimálně 10 000–15 000
dolarů, nepočítám v tom žádný zahraniční start. Možná bys mohl
dostat nějakou finanční podporu od Irského olympijského výboru. Pokud
máš chuť o tom dát pořádnou řeč, můžeme si „zaskypovat“. Dej
vědět. Petr“
Přibližný rozhovor po Skypu o několik dní
později:
„…Chci se tě zeptat, jestli bys mi napsal třeba tréninkový plán.“
„To není problém, problém je, že kus papíru ti bude k ničemu, pokud
podle něj budeš chtít trénovat, pravidelný kontakt s odborným trenérem
to nenahradí.“ „Nechceš mě teda trénovat? Ale platit tě nemůžu.“
„Hmmm, moji předchozí svěřenci byli schopni po roce tréninku závodit na
úrovni 150 FIS bodů v případě, že začínali na přibližně stejné
úrovni jako jsi teď ty. Vzal bych to v případě několika podmínek. Za
prvé, připrav se na to, že budeš s největší pravděpodobností ve svém
jediném olympijském závodě poslední, dále: musíš přestat pracovat
třeba i na částečný úvazek, budeš totiž potřebovat spoustu času na
cestování i regeneraci. Další podmínka: budu osobně přítomen na
většině tréninků…a nakonec: vezmeš mě s sebou do Soči a do Irska,
ani jedno místo jsem ještě nikdy nenavštívil 
.“
Následný email:
„Ahoj Petre, Chtel jsem ti napsat jak jsem se rozhodl. Rozhodl jsem se
pracovat part-time (asi 3x tydne) od 15 kvetna do konce srpna. Neni to idealni,
ale kdyby jsem cely rok nepracoval tak bohuzel ten muj obor je takovej ze by
jsem mel pristy rok z hledanim mista potize. Taky jsi pres leto vydelam snad
~10 tisic aby jsem jsi mohl dovolit 5–6 mesicu bez prace. Irove napsali ze
kdyz jim poslu training plan ze by mozna byli nejake penize. Rad bych se dostal
pres prvni dva tydny kvetna na snih (treba Mt. Batchelor v Oregon, nebo kdybys
poradil nekam jinam). Tvuj navrh ze bychom trenovali v Cechach a pak zavodily
v Evrope se my zda moc dobry. Budes v Sobotu rano na bezkach?
Honza”.
Honzova fanynka
Tak, a už v tom jedeme… Kdo je Honza?
Jan Rossiter, ročník 1987, narozen v Irsku, od dvou let žije v Kanadě,
jeden bratr, matka Češka, otec Ir. Vystudoval respirační terapii, mluví
plynně anglicky, česky, francouzsky, momentálně bez přítelkyně (kontakt
dodám na požádání ), lyžuje od tří let, na běžkách závodí od osmnácti
(převážně na provinční úrovni), do té doby nějaký ten přespolák na
gymplu, pár orienťáků a několikrát zkusil cyklokros. Umí na divoké
vodě, leze po skalách, jezdí na telemarkách, potíže má s kotrmelcem,
nadhozem činky a jízdou na kole ze sedla, nikdy neviděl Mrazíka ani Pyšnou
princeznu a neslyšel o Hanči a Vrbatovi.
Tréninkový plán počítal minimálně s 540 tréninkovými hodinami za celý rok, na olympionika směšně málo, na ryzího amatéra s loňskými sotva 100 hodinami tréninku až dost. Kromě pravidelných soustředění na domácí kanadské půdě jsem pro Honzu naplánoval i několikatýdenní společný tréninkový kemp v Evropě spojený s lyžovačkou v tunelu a několika závody. Výbava potenciálního irského lyžařského reprezentanta postrádala hned od začátku něco málo nezbytného materiálu jako klasické kolečkové lyže, kvalitní závodní lyže a hole, jakékoliv fluorové vosky, horské kolo, sporttester, jiné než černé tréninkové oblečení („To černé bylo vždy se slevou,“…známé pod přezdívkou „batman“). Rozpočet nejen na nákup materiálu, ale i startovné, stejně jako veškeré ubytování či cestovné, a to většinou pro dvě osoby, jdou výhradně z kapsy autora nápadu. Irský olympijský výbor má patrně menší příjem než čerstvý absolvent ottawské kolidže po letní brigádě. Od začátku máme jasno, pro nominaci na ZOH 2014 bude nutné splnit kriteria tzv. B skupiny, tedy z libovolných pěti FISových sprinterských nebo pěti distančních závodů stlačit průměr FIS bodů pod 300. V lyžařských závodech totiž paradoxně platí, čím lepší výsledek, tím méně FISových bodů. Pokud se to podaří, odměnou bude start v jednom, skutečně jenom v jednom(!) olympijském závodě. Buďto účast v sotva čtyři minuty trvajícím sprintu volnou technikou a nebo na klasické patnáctce. Jdeme jednoznačně za cílem účastnit se „patnáctky“, ať ta slavná chvíle alespoň pořádně dlouho bolí a je pak na co vzpomínat.
