Vyšlo v časopisu NORDIC 30, únor 2014.
Na bezky.net vychází jako 4dílný seriál, na která naváže další
seriál o tom, jak proběhla samotná olympiáda.
Už 2. ledna přichází velká zkouška ohněm. Honza letí sám do Států na
jeden ze závodů amerického šampionátu, na 15 km klasicky. V Soldier Hollow
(olympijské tratě z roku 2002) ho čeká zkouška z lyžařské dospělosti.
Musí sám řešit dopravu, pronájem auta, ubytování a především
předzávodní testování, správný výběr vosků a nakonec i jejich
namazání. Díky moderním komunikačním technologiím se nám daří trefit
mázu a je z toho nakonec ztráta kolem 7,5 minut na vítěze a hřejivých
175 FIS bodů. Další zlepšení!
Jdeme do finále. Další víkend po tomto závodě bude trochu bláznivý. Naplánovali jsme jeden start na kanadských olympijských kvalifikačních závodech, pak rychlý přejezd do amerického Bozemanu a zvládnutí dalších dvou fisových závodů. Hlodá červíček: Pokud vyjde hned první závod, nikam bychom nemuseli. Honza zůstává na Západě, vyhýbá se časovému posunu a přelétá do Calgary, já bych měl chytit letadlo z Toronta ve středu ráno, odpoledne už testovat v Canmore mázu a parafínovat na čtvrteční závod. Vše je jinak, mrazy na Východě ruší spoustu letů, dostávám se jen do Edmontonu a pak již celý den sedím na letišti jako Tom Hanks v Terminálu a čekám až mě naloží do nějakého večerního letadélka směrem na Calgary. Plány jsou v tahu, testování ani mazání nebude. Honza za pomocí kámoše Čády mezitím v Canmore alespoň nanáší nějaký parafínový základ. Večer domlouváme postup na ráno. Vše je ale opět jinak. Ráno stepujeme skoro tři čtvrtě hodiny před zamčenou buňkou, všechny lyže i vosky jsou uvnitř, nevíme kdy se k nim dostaneme, natož jestli stihneme namazat. Panika stoupá. Konečně odemčeno, máme na všechno sotva 70 minut. Čáda práškuje Honzovi závodní lyže, já testuju stoupací mázu, Honza se rozjíždí. Nakonec tajná zbraň, stará swixová „XF 50“ stoupá i jede skvěle. Přimáznu Honzovi poslední vrstvu těsně před startem a pak vyrážím těsně před ním na trať s cílem dořvat ho do cíle třeba i vleže. Vyhrávám opět soutěž o nejhlasitějšího kouče na trati, ale nakonec je to tam! Honza profesorským výkonem zajíždí životní závod, ve finále ztráta 5:44 min na vítěze a 124 (!) fisových bodů.
Dali jsme to!
Výsledný průměr z pěti závodů je nakonec slušných 203 FIS bodů.
Můžeme si dovolit již bez stresu objet místo devítihodinového cestování
do Států i zdejší kvalifikační skiathlon na 30 km, Honzův patrně
poslední závod před olympijskou premiérou. Výsledek nás samozřejmě po
zásluze vrací zpět na zem, do portfolia si ukládáme 274 fisových bodíků
(jo, to bruslení), nicméně opět alespoň potvrzujeme „elitní“
třístovku. Dál nás čekají doufejme už jen příjemné povinnosti se
zařizováním cesty do Evropy včetně předolympijské přípravy v některé
alpské běžecké destinaci (Obertilliach?), trochu obav z pověstné ruské
byrokracie nebo zpřísněných bezpečnostních opatření a pak už jen
vysněných skoro 50 minut utrpení na brutálně těžkých tratích v Krasne
Poljaně. Je vidět, že irskej Honza se ve světě zkrátka neztratí…
