První díl seriálu najdete zde.

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 1. díl - úvod




Den druhý (3. února)

Probouzíme se do slunečního rána. Vypadá to, že na počasí by mohli mít v Soči opravdu patent. Držme si palce. Po odhrnutí monstrózních závěsů se nám přes celou prosklenou stěnu představuje nádherné panorama okolních hor. A vše je v módní bílé! Tak to je naše barva, dokonce i mrzne. Je neuviřitelné, že ještě předevčírem jsme při průjezdu Freistadtem naměřili plus 15 ºC a viděli brčálově zelenou trávu! První samostatná cesta na snídani je trochu orientačním oříškem, nicměně po poctivých čtyřech minutách ostré chůze a několika odbočkách jsme zase u jídla. Ještě se tu něco nabloudíme. Mimochodem Norové, kteří si pronají celé jedno křídlo této honosné stavby, musí kromě naší anabáze přidávat každý den několikrát i výtah a pak další cestu svým patry. Řeší to tak, že si každý roh a odbočku polepili malými papírky se šipkami a zkratkami, dolů jídelna, nahoru pokoje.



V jídelně přivítání s českou výpravou, Evča Nývltová-Vrabcová, které jsem „utíral nos“ ještě jako žákyňce :-), vypadá v pohodě, pak obídek a konečně první lyžovačka na olympijském lyžařském „motodromu“. Klíče od buňky i tréninková čísla získáváme během okamžiku (vliv německého šéfa závodní kanceláře je znát). Bruslíme, je umrzlo, lyže letí. I když se v té nadmořské výšce doslova plazíme, nakonec je průměrná rychlost přes 13 km/h! Nádherné výhledy, zatím je to spíš turistika s focením nás námi, nás někým jiným, někoho jiného námi, někoho jiného někým jiným. Kolem stadionu, trati, příjezdových i průchozích cest pracují desítky lidí (...že by něco ještě nebylo hotovo?), trénují kameramani, autobusy zdánlivě nesmyslně navážejí a později zase odvážejí početné skupinky stejně oblečených dobrovolníků. V každém druhém zákrutu závodní trati nechybí domobrana, která je nepřehlédnutelná, ač se snaží maskovat slušivými overaly s nápisem Sochi 2014. Je to hektické. Bude dost důležité udržet Honzu v klidu, je lehké podlehnout takovému prostředí a zapomenout na relaxaci a odpočinek. Uvídíme, jak se nám to tu v tom blázinci bude do budoucna dařit.

Den třetí (4. února) - trenér-servisman a objevení posilovny

Máme naplánovaný další trénink. Stále ještě lehké rozježdění. Musíme respektovat fyziologické zákony, tělo potřebuje čas na adaptaci novému prostředí, jiné nadmořské výšce a především časovému posunu. Je tu o tři hodky více, než v Čechách, zatím chodíme spát později než bychom měli. Dneska s sebou cestou k autobusu ještě musíme tahat 23 kg těžkou bednu s vosky a mazacím nářadím. Trochu se to pronese, ale zpět to už půjde zlehka. Dnes je na programu klasika, první výzva pro kouče a jeho mazací schopnosti.

Na místě konečně nacházíme zástupce norské firmy, vyzvedáme si předem domluvený stůl s „kopytem“, kupujeme novou žehličku na parafíny (původně ji slíbili půjčit, nu což, každý se musí nějak živit), smývač na vosky a začíná mi tvrdý servismenský chlebíček. Skoro hodina mazání a zažehlování klistrů, vynášení a zase přinášení lyží ven a zpět do prvního patra mazacího komplexu, nějaké to testování a hledání se s Honzou navzájem kolem závodních stop a pak již pár desítek klidných minut na trati při práci na jeho lyžařské technice či určování závodní strategie pro jednotlivé úseky trati. Začínáme, ještě bude nutné hodně věcí do závodního dne doladit.



Kolem občas profrčí pěkná česká biatlonová kombinéza, střelci asi dnes mají lehký den, Michal Shlezinger vláčně klouže klasickou technikou po „našich“ tratích ač mají biatlonisté ty své kousek vedle našich. Trocha údivu nad česky zdravícími zelenými mužíky s irskou vlaječkou na kombinézách a už frčí dál. Docela mu ta klasika jde. Hodina a půl tréninku je za námi, Honza zatím vypadá dost v pohodě, musel jsem ho do kopců brzdit (teda hlavně proto, že jsem sám lapal po dechu).

Oběd trávíme zpět ve vesnici ve společnosti našeho vedoucího výpravy, jeho asistenta a týmového maséra. Dolaďujeme organizační věci včetně otevíracího ceremoniálu. Ještě jsem se nenominoval, držte mi pěsti!. Honza pak jde na masáž a následuje odpočinkové odpoledne u počítače, večeře, ale také i pokračování v hledání posilovny. Ta po třech dnech konečně nalezena...i s Evou (živou) pod činkou! Třetí noc před námi, dobrou.

Třetí díl vyjde 16. 10. 2014.