První tři díly seriálu najdete zde:
Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 1. díl - odjezd
Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 2. díl - první olympijská lyžovačka
Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 3. díl - Honzovo setkání s Lukášem Bauerem
Den šestý (7. února)
Dnes den „D“, slavnostní zahájení Her. Zatím nejisto, jestli se vejdu do irské sestavy, neřeším to, máme zatím jiné práce dost. Ráno rozpajdání cestou na snídani a zpět (staré zranění paty tu nemá moc času na odpočinek), krátké dopoledne s rozklusáním pro Honzu, předčasný oběd a pak odjezd směr Laura. Tam již tradiční rutina: Mazání a testování - já stoupacího vosku, Honza skluznosti svých zatím dvou párů klasiček. Stíhám ještě zařídit montáž vázání na včera získané nové lyže a poté jejich rychlé domazání zatímco Honza zahájil trénink a odjezdil si soupažové intervaly. Pak skáče na nové fišerky a začínáme další část tréninku již společně: Opakované tříminutové výjezdy kopců. Očividně to Honzíka bolí, ale každý další interval je rychlejší, nevypadá to špatně. Pochvaluje si nové lyže. Ale to počasí bude oříšek. Trénujeme v době našeho budoucího závodu, slunce roztápí některá místa na kaši, jiná jsou stále zmrzlá. Servismani znervózňují, do kopce občas usmekává i Northug. Za zavřenými dveřmi mazacích buněk to vře.
Mimochodem, buňky prý byly vyrobeny v ČR, jsou tu k dispozici dvě velikosti, buď jednoduché pro malé nebo dvojité pro větší týmy. Nechybí silná ventilace pro odsávání jedovatých splodin z fluorových vosků, elktrický přímotop, lavička, věšák. Vše ostatní si dodává tým. Trochu nepohodlné je, že jsou ve dvou patrech, chůze po železných schodech v lyžákách s plastovou podrážkou a plnými rukami lyží a holí není nejbezpečnější.
Mimochodem Rusové přidali na schody nastříhané kusy gum, tím pádem to bylo pár dní ještě nebezpečnější. Poté co objevili výhody drátu je to lepší. Malé týmy, jako my, dle pravidel FIS sdílejí buňku s jiným týmem. Naše lyžařská kuchyňka je teď trochu zneužívana iránskými kolegy, kteří si začínají půjčovat naše věci bez našeho vědomí. Jo, ty kulturní rozdíly... Jinak jsme v luxusní společnosti, po jedné ruce Češi, po druhé odloučená jednotka „Rakušanů“, Katka Smutná a její kouč Radim Duda. Pro rady i na pokec tak chodím nejčastěji do Rakouska.
Po návratu z tréninku rychlé osprchování, naskoukání se do
nástupových maskáčů, nástup dle itineráře v 16:51 před hotelem, 17:25
nalodění s ostatními týmy do lanovky, 18:48 příjezd na Bolšoj stadion,
v 19:00 setkání se zbytkem týmu. Nestihli to, příjezd až v 19:27.
Následuje změť národů, výměna odznáčků, „street party“,
seřazení, pochod na Fisht stadion, útroby, hektická vřava a očekávání,
20:49 vycházíme z podzemí do kotle stadionu (podívejte se na video ZDE), půlkolečko, pohupování v rytmu
okolo tančících děvoček a malčiků, usazení ve třetí řadě,
sledovačka zbytku představení. Zapamatovatelné scény: Příchod Ukrajinců
(řev), příchod Američanů (ještě větší), příchod Rusů (vstávačka,
burácení, super muzika), mega tančení mezi sloupy, reminiscence na
komunistická léta s nablýskanými vládními čajkami, nebo (snad) stovky
svítících bruslařů na inlinech. Zklamání: Zapálení olympijského ohně
mimo stadion a nekonečný kroksunkrok kulhajícího Treťjaka (jo, to mě taky
čeká) již jen na obrazovce. Pak pohodový rozchod, trochu pozdní průjezd
jinak ucpaným Soči-Adlerem, postel v 1:30 ráno. Druhé
olympijské/parlalympijské zahajování za mnou.
Den sedmý (8. února) - Nasávání závodní atmosféry a fandění Evče a Kačce
První závodní den u nás na Lauře. Budeme tam, projdeme si mazací buňky i přístup na tratě. Uvidíme poprvé v reálu, jak to chodí. Jan nasaje trochu závodního stresu, bude vědět, do čeho jde. Před závodem musí závoďák dodržovat pár rutinních věcí, které se nesmí poplést. Předzávodní rozcvičení má každý naučené, ale k tomu si musí hlídat čas, aby to vše zkoordinoval, ať už s přípravou osobních věcí od brýlí přes čepici, rukavice či náhradní oblečení, ale i s takovou banalitou jako je navléknutí startovního čísla. Musí znát dopředu přesnou cestu na startovní čáru, není vždy jednoduchá. Z těch všech důvodů to jinak těsně před startem nemusí stihnout.
Na Lauře je vymezený vstupní koridor jen pro závodníky a kouče, následuje tunel do konkrétního stanu, převlékárny, místa obdržení závodních čipů na kotníky atd. Například pro kouče při vstupu musí být na rukávu modrý návlek, po odchodu ze závodu přes mix zónu zelený. Závodník musí vědět, kdy a kde si vyzvednout tréninkové lyže na rozcvičení, kdy a kde ty závodní na otestování, případně jak řešit situaci, kdy to na nich smeká či nejede. Do hry vstupuje předzávodní horečka, hlava pak nepracuje v klidu a chyba je na světě. To vše je samozřejmě trochu jednodušší pro ostřílené harcovníky světových pohárů, ale na první pohled téměř nezvladatelné pro irského Honzu doposud závodícího sotva na národní úrovni a to ještě jen posledních šest let svého života. Pracujeme na tom!
Dnes je na pořadu závod žen v tzv. skiatlonu, to je závod v obou
běžeckých technikách, tedy klasické a bruslařské, najednou. Borci a
borkyně mají sice vysoké bruslařské boty, ale s měkkou podrážku. Jo, kde
jsou ty doby, kdy na běžky stačily každému závodníkovi jen jedny
lyžáky. Vše ostatní, tedy hole a lyže, se uprostřed závodu vymění. Na
první pohled zábava, na druhý, v případě odkysličeného mozku a mlhavého
vidění uprostřed těžkého závodu, občas i dost komplikovaná věc. I
taková hvězda jako Polka Justyna Kovalczyk díky obrovské chybě při
nájezdu do výměnného boxu dnes prohrála závod již ve své polovině. Zato
to byl dnes den Evy Nývltové.
Evina srdnatě bojovala na klasickém úseku, po hromadném startu se pohybovala
kolem 11. až 13. místa, „přezouvala“ na 16. pozici a v její letos
silnější disciplíně, bruslení, postupně zkracovala náskok na soupěřky
před ní aby se nakonec vrátila zpátky na původně vydobyté pozice.
Jedenáctá na olympiádě! Má u mě ještě schované objetí. Trochu se dnes
trápila Kačka Smutná. Asi to bude na mně. Vyčetla mi po závodě, že jsem
první kolo povzbuzoval jenom Evu, ne ji. Ok, přiznání je polehčující
okolnost. V balíku závodnic jsem ji ze začátku přehlédl, ale pak jsem na
ni fakt řval po celý zbytek závodu. Všichni Rusové kolem mi to dosvědčí.
Doufám, že ještě budu moci občas přijít k nim do buňky na návštěvu a
půjčit si nějaký vosk.
A taky úspěšný český den, poprvé to cinklo! Biatlonista Soukup bronz, super.
Další díl vyjde 23. 10. 2014
