Předchozích šest dílů seriálu najdete zde:

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 1. díl - úvod

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 2. díl - první olympijská lyžovačka

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 3. díl - Honzovo setkání s Lukášem Bauerem

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 4. díl - O lyžařské kuchyňce s Íránci a v maskáčích na zahájení

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 5. díl - jako jediný fanoušek s českou vlajkou a trénink s velkým „T“

Jak Čech a Ir jeli na olympiádu - 6. díl - Měkká trať a plánování výletu




Den dvanáctý (13. února)

Vedro, vedro, vedro. Všechno to tu kolem teče (teda kromě toho plzeňskýho), lyžařské počasí vypadá dost odlišně. Přes den teploměr ve stínu stoupá k desítce. Při postávání na trati cítím, jak se mi opékají uši a krk. Chyba. Jediná tuba, která nám v našem mazacím boxu chybí, je ta s opalovacím krémem. Ale zase mám s sebou dost párů teplých rukavic. Poslední příprava probíhala na rychlém sněhu, teď je vše jinak. Zítra se na mužské „patnáctce“ ukáže, kdo je opravdovým mistrem na běžkách. Dnes to v ženském poli předvedla Justyna. Na těžkém mokrém sněhu, zdravě naštvaná na celý svět i své zranění odklouzala zbytku závodnic. Jediná Švédka Kalla ji mohla v rychlosti, technice i kondici sekundovat. Bylo potěšující vidět, že do toho, na klasické desítce posledního, více jak tříminutového vražedného kopce, vypadala bojovně a technicky srovnaně i Eva. A to jsem tu viděl dnes na vlastní oči pár světových hvězd v závěru tohoto stoupání hodně zlomených.

Honza dnes ladil formu na závod, po závodě žen se rozjížděl a zapracovával, já ladil mázu, která by na téhle kaši mohla alespoň trochu jet a stoupat. Máme na to všechno jeden pár lyží, děj se vůle boží. Otázka ambic? Realisticky, Honza je bodově šestý od konce startovního pole. Když jsme do toho šli, říkal jsem mu hned, ať se připraví na to, že když se vůbec dostane po deseti měsících systematického tréninku na olympiádu, může nejspíš počítat s posledním místem, být pátý od konce pak bude super úspěch. Našimi soupeři jsou zítra Litevec, Iránec, Islanďan, Argentinec, Mongol, Ind, Dominikánec, Nepálec, Peruánec a Bermuďan, tedy borci, kde některým z nich může teplo paradoxně i pomoci. Zítra ve 14:00 místního času startují profíci, současně s nima pak ve 14:41 skupina, které říkám OLLE, tedy „Olympijská liga lyžařských exotů“, podle mně poslední skuteční amatéři na Olympijských hrách! Držte pěsti, kdo z nich dojede, vyhraje.

Den třináctý (14. února) - Mise je kompletní

Lidé se mě ptají, co mám teda vlastně ještě na práci, když máme odtrénováno a Honzu čeká už pouze ten olympijský závod, co se na něj kvalifikoval. Je pravda, že mé funkce se směrem k našemu závodu závodů trošičku redukují. Z funkce trenéra, servismana, maséra, řidiče, fotografa-filmaře, cestovního a ubytovacího manažera, týmového psychologa, osobního sponzora či tiskového mluvčího mi jich přesto ještě nekolik zde v Soči zůstalo. Well, jedním zadkem na několika židlích se sedět dá, i když se občas některá zbortí.

Takže to „nicnedělání“ vypadalo v posledních dvou dnech asi takhle: Včera odpoledne usilovné fandění při ženské „desítce“. Není nutné, ale přímé pozorování je nejlepší zkušenost, trenérská nevyjímaje. Máza, technika, morálka a závodnická bojovnost v krizových momentech, řeč těla, koučování závodníků při závodě jinými trenéry a vůbec pojetí lyžování různými zeměmi, stejně jako i výměna názorů po závodě se známými (i neznámými) kouči a závodníky. Pak příprava Honzových lyží na trénink, organizace tréninku, testování parafínů, úprk na poradu vedoucích týmů, večer televizní sledování biatlonu (i tady se dá hodně naučit), do noci pak ještě text pro Trutnovinky (to je ta funkce tiskového mluvčího).

Dnes již před polednem odjezd na tratě, tam nejdříve vyzvednutí závodních čísel pro Honzu, hned po vstupu do buněk setkání s Radimem Dudou, zažehlení, seškrábání a kartáčování první čistící vrstvy parafínu na závodní lyže, návštěva českého servisu, kde šéf českých servismanů Honza Pešina ochotně drážkuje Honzovy nové lyže. Radim s Katkou mezitím vyráží testovat stoupací vosky, já parafínuju druhou, základní vrstvu. Pak poslední třetí vrstva, tentokrát prášek, maska, jedovaté dýmy, kartáčování a opět návštěva sousedů kvůli dalšímu drážkování. Pak trochu luxusu, kratký obídek v jednom z místních bufetů společně s dalšími servismany. Následuje porada s Radimem, nanáším základový klistr, zažehluji, chladím, Radim si odnáší lyže k sobě, bez svého kopyta nedá ani ránu (tedy vosk).

Příchod Honzy, instrukce, odchází raději ze stresové zóny s předem domluvenou dobou návratu. Připravuji jeho další, tentokrát tréninkové lyže na předzávodní rozježdění, základní vrstva klistru, zažehlit, vrchní vrstva klistru, rozetřít, vychladit. Příchází Honza současně s Radimem, závodní lyže připraveny, vychládají venku, Honza popadá tréninkové lyže, pár instrukcí a frčí na rozjetí, sraz za patnáct minut u stop. Tam zkouška závodní mázy, diskuze, jestli na tom odjede závod, lyže se vrací do stínu. Jenda pokračuje v rozježdění již na vedlejších zahřívacích stopách. Mezitím natáčím nějaké video, závod už je v plném proudu, svazuji Honzovy závodní lyže, čekám až dokončí rozcvičení, předávám mu je, udělím poslední předzávodní rady, vyfasuje herdu do zad pro štěstí a letím na trať. Tam tradiční boj s pořadateli, aby mě pustili ke stopě, pak nějaká ta fotečka, video a Honza už startuje ve své OLLE skupině.

Dvakrát průjezd a povzbuzení, pak úprk na předem domluvenou občerstvovačku, opět dohadování s pořadateli, musím volit náhradní cestu, dobíhám tak tak, podávám pití, Honza osprchován ale i občerstven, počkám na jeho další průjezd a ženu se zpět již vyzkoušenou cestou na původní stanoviště. Opět dohadovačka s pořadateli, stíhám ještě hůře než poprvé, ale pití předáno. Poslední průjezdy, řvu jako na lesy. Honza zrychluje, finiš, hotovo, jsme v cíli. Mission accomplished! Úleva. Historie se neptá, co se mohlo zvrtnout kdyby. Čtvrtí v OLLE skupině, ale desátí od konce! (odpadlíci se taky počítají), dám se na věštění (Kowalczyk první, Lukáš pátý).

Jen jediná židle rupla. Kamera byla celou dobu vypnutá, mačkal jsem jen knoflík, aniž bych udělal jedinou fotku nebo natočil z našeho historického závodu jediné video. Tak snad až na příští olympiádě...

Další díl vyjde 10. 11. 2014.