Lyžování ve výšce 8 000 metrů

Rozhovor připravil Martin Skuhravý, šéfredaktor Světa outdooru

V rámci lyžařské přípravy ses na konci sezony vydal za strmými svahy do Dolomit. Proč zrovna toto pohoří, které mezi skialpinisty nepatří mezi časté cíle?

Já mám naplánované sjezdy všude možně po Alpách a pak už jen záleží na podmínkách v daném místě. Jak víš, zima byla v Tatrách i Alpách hodně bídná a naopak v Dolomitech napadalo letos hodně. Tak mi nezbylo nic jiného, než se zaměřit právě na Dolomity.

Jak jsi hledal informace k plánovaným sjezdům? Z vlastní zkušenosti vím, že na Dolomity to není tak úplně snadné – když už něco najdeš, tak většinou v italštině.

Předně bych k tomu dodal, že je to méně známé mezi skialpinisty, protože je tam obecně komplikovaný terén. Na málokterý vrchol se dostane „obyčejný skialpinista“, aby jej pak také mohl následně slyžovat. Z vrcholu jsou většinou dost technické a prudké sjezdy. Vycházel jsem tedy především z horolezeckých průvodců a blogů místních lyžařů.

Podařily se ti i nějaké prvosjezdy?

Prvosjezdy ne, a dokonce si myslím, že to ani není možné. V Dolomitech jezdili nejlepší extrémní lyžaři svých generací a myslím si, že tam už je to de facto vyřízené.

Úplně poslední část lyžařské přípravy proběhla ve Wallisu. S kým jsi vyrazil a co se vám povedlo?

Poslední výlet před odletem na Dhaulágirí jsem podnikl s Miro Petěm, expedičním kolegou. Šlo o to, abychom se více seznámili a naučili na sebe lépe reagovat. Začali jsme na Lenspitze, kde jsme doufali v dobré podmínky. Věděli jsme, že okolo 4 000 m by měl být na ledu nalepený sníh, který zaručí, že stěna půjde sjet. Bohužel ale posledních 100 metrů pod vrcholem byl jen led, takže Lenspitzi jsme sjeli s výjimkou zmíněné horní pasáže.
Pokračovali jsme na Fletschhornu, ze kterého se dalo lyžovat úplně z vršku. Byli jsme ale trochu zklamaní, nebylo to tak těžké, jako jsme očekávali. Svah měl sklon nejvíce asi jen 50 ° (hranice soudržnosti sněhu, a tedy možnost slyžování, je v evropských horách 60 °, pozn.red.).

Konec sezony se tedy povedl? Cítíš se lyžařsky připraven?

Z lyžařského hlediska se cítím dobře, slyžoval jsem v průběhu roku 106 000 výškových metrů.

Dočetl jsem se, že v rámci přípravy jsi hodně plaval a jezdil na rotopedu.

Ono je to smutné, na začátku léta jsem si díky přemotivování udělal něco s achillovkama a pak jsem si na to musel dávat bacha. Rotoped má tu výhodu, že jdou na něm dělat intervalové tréninky odměřené přesně na vteřiny. To je podle mne dost efektivní způsob tréninku. Trenéra nemám, ale radí mi s tím kamarádi, kteří se v problematice orientují.

A jaké jiné tréninkové metody jsi zvolil?

V závěru to byl hlavně rotoped a plavání, ale před tím jsem se také intenzivně věnoval horským běhům a nošení vody v batohu do kopce.

Jaké je nakonec finální složení expedice?

Nejede nás třináct, jak bylo původně plánováno, aktuálně nás je deset: Jano Matlák, Andrej Harendarčík, Vladimír Gembeš, Peter Kostelanský, Ján Šeminský, Vlado Švancár, Miro Peťo, Rasťo Peťo, Laco Vargic a já.

SNOW FILM FEST probíhá v listopadu a prosinci na více než 200 místech v České republice a na Slovensku od Mariánských Lázní po Veľké Kapušany. Festival tvoří celovečerní pásmo úspěšných filmů uplynulé sezony se zimní tématikou: lyžování, freeride, polární expedice, ledolezení a další zimní šílenosti. Z programu vybíráme další lyžařské snímky: Arslanbob vás zavede za kyrgyzským prašanem, kluci se Supervention předvedou odvážné freeski a freeride kousky, prašanové hody z Britské Kolumbie a Aljašcky očekávejte ve filmu Z A do K a zase zpátky.

Podrobný program, data a místa konání najdete na www.SnowFilm.cz.