Tento článek vyšel v časopisu NORDIC 22.

Co je krevní doping?

revní doping je podávání krve nebo jejích složek, ať již vlastní, nebo cizí, za jiným než léčebným účelem. Krevní doping je extrémně těžko odhalitelná forma zvyšování výkonu. Prvně byl vyzkoušen v roce 1972 a oficiálně zakázán roku 1985. Nové metody jsou však mnohem rafinovanější a především hůře odhalitelné.

Proč právě krevní doping?

Krevní doping může zvýšit výkon tam, kde se zvyšuje spotřeba kyslíku – tedy především v náročných vytrvalostních sportech, jako jsou běh na lyžích, triatlon, plavání, cyklistika, vytrvalostní běhy apod. Větší množství červených krvinek v krvi může totiž přenášet větší množství kyslíku z plic k pracujícím svalům. Výměna dýchacích plynů je tak účinnější. Čím více kyslíku je pracujícímu svalu dopřáno, tím efektivněji pracuje. Podle klinických studií se doba vyčerpání erytropoetinu (EPO), hormonu podporujícího tvorbu červených krvinek, při jeho užití prodlužuje o celých 17 %.


Jak se krevní doping praktikuje?

Krevní doping se provádí dvěma metodami:

  • Aplikaci proteinu EPO (erytropoetin) a jeho derivátů (darbopoetin) do těla sportovce: novější metoda, která byla poprvé vyzkoušena v roce 1987
  • Manipulace s krví jako takovou. Sportovci je postupně (1–4 odběry po 450 ml) po dobu asi 6 týdnů před avizovaným závodem odebírána jeho vlastní krev. Odebraná krev je okamžitě odstředěna a plazma (tekutá složka krve) je v co nejkratším čase vrácena sportovci zpět do těla. Červené krvinky jsou zmrazeny. Sportovec normálně pokračuje v tréninku i s tímto deficitem. Tělo si však do očekávaného závodu vytvoří krvinky nové na hladinu normálního stavu. Zhruba 1–7 dní před závodem jsou zmrazené krvinky sportovci vráceny do organismu. Tím dojde k rychlému a výraznému zvýšení počtu červených krvinek (až o 20 %) a tím i potenciálu pro lepší výkon. Někdy se také používala krev dárců, ale ta je laboratorně snadněji odhalitelná. Laboratoře jsou také schopny odhalit zbytky plastů, v nichž jsou krvinky skladovány, nebo také zbytky rozpadajících se krvinek (viz níže).


Definice krevního dopingu:

  • Krevní doping zahrnuje podání červených krvinek sportovci s cílem zvýšit kapacitu jeho krve pro přenos kyslíku.
  • Krevní doping zahrnuje techniky aplikované z nelékařských důvodů u zdravých sportovců pro zlepšení kapacity pro přenos kyslíku v krvi, zvýšení zásobení kyslíkem ve svalech, zvláště u stavů s tělesnou námahou.
  • Krevní doping zahrnuje používání autologní, homologní nebo heterologní krve nebo produktů z červených krvinek jakéhokoli původu a je ve sportu zakázán. Také zahrnuje uměle zvýšené vychytávání, transport nebo dodávku kyslíku, včetně, ale nikoli pouze, omezené na perfluorochemi­kálie, efaproxiral (RSR13) a produkty z modifikovaného hemoglobinu (např. krevní náhrady hemoglobinu, mikro-opouzdřené produtky hemoglobinu).

Příklady zahrnují injekci červených krvinek jiné osoby sportovci, odběr krve dva nebo tři měsíce před soutěží, její uchování a vrácení zpět, jakmile tělo kompenzuje ztrátu objemu krve, což vyvolává zvýšení krevního objemu.

Problémy a rizika spojená s krevním dopingem

Tělo sportovce může na krevní doping reagovat velmi individuálně. Může se stát, že výsledek bude zcela opačný, než byl záměr, a dojde ke zhoršení výkonnosti. Rapidní nárůst červených krvinek v krvi také může zvýšit viskozitu krve (zahuštění, zvýšené vnitřní tření), snížit výkonnost srdečního svalu a snížit rychlost proudění krve. Vlivem těchto faktorů může dojít ke snížení aerobní kapacity, kterou lze považovat za hlavní ukazatel vytrvalostních schopností sportovce. To, že krev má určitou hustotu, má své opodstatnění. Srdce nebylo od přírody stavěné na pumpování tak husté krve, a z tohoto důvodu může dojít k množství komplikací. Kromě přímých důsledků se transfúze spojuje i s rizikem zavlečení nemocí jako je AIDS, hepatitida, malárie apod. Jak vidno, rizika jsou značná a zlepšení výkonu nejisté. Přestože je krevní doping jednoznačně zakázán, jeho dokazování je náročné. Pokud se tento fakt spojí s vidinou pravděpodobně lepších výkonů, sportovních úspěchů a výhodami z toho plynoucími, snadno dojde k vyvážení, nebo úplnému zastínění všech rizik.

Problém odhalování krevního dopingu je zřejmě úzce spojen s nedostatky, které testování ze vzorků moči s sebou přináší (to platí i pro mnohé jiné zakázané látky). Prakticky jediným ukazatelem toho, že sportovec takto dopoval, je zvýšená hladina vlastních červených krvinek. Nejlepším způsobem jak to dokázat, jsou krevní testy. To je však v současnosti považováno za zásah do těla, a proto jsou ve většině případů nepřípustné. Zda se ve sportu naplno krevní testy prosadí, ukáže asi až čas a zjištění, zda chceme vidět lepší výkony, nebo dopingově „čistší“ sportovce.

Jak rozpoznat krevní doping?

V roce 2009 přišli vědci s objevem, jak rozpoznat metodu krevního dopingu, která se považovala za de facto neprokazatelnou:
Podle německých vědců ve Freiburgu lze rozeznat i dodání vlastní krve. Při skladování se červené krvinky v krvi začínají rozpadat a právě toto „smetí“, které je tvořené např. zbytky buněčných membrán, navrácení krve do těla hříšníka může prozradit. Organismus je nucen vytvářet nové bílé krvinky, které pozůstatky po rozpadlých červených krvinkách odstraňují. A právě tyto probíhající změny lze rozpoznat.


Je libo krev z krávy?

Až do roku 2000 neexistovala spolehlivá metoda jak prokázat užití EPO. Jediným ukazatelem byl zvýšený obsah červených krvinek. Poprvé byli sportovci testováni na tuto zakázanou látku na olympijských hrách v Sydney. Kontrolní metody se zakládají buď na rozboru krve, kdy se zjišťují změny v krvi, způsobené užitím hormonální látky, nebo na analýze moči, přičemž se rozdělí umělé EPO od přírodního hormonu, který si vytváří samo tělo. Vývoj se ale ani v tomto směru bohužel nezastavil. Sportovci i realizační týmy hledají stále nové způsoby jak oklamat dopingové kontroly. Například Španěl Johann Mühlegg a Ruska Larisa Lazutinová užili na olympiádě v Salt Lake City zcela novou látku darbepoetin. V odborných kruzích se hovoří také o tom, že by se nástupcem erytropoetinu snad mohl stát oxyglobin, což je prostředek vyráběný dokonce z krve porážených krav. Ten také zvyšuje schopnost krve okysličovat organismus, ale na rozdíl od EPO nezvyšuje počet červených krvinek. Jak je však zejména u dopingu jisté, rozhodně tu nic není zadarmo. Spíš naopak. S užitím krve zvířat riziko neúměrně roste. O co je tento oxyglobin skrytější, o to může být nebezpečnější. Existuje velké riziko nákazy nemocemi skotu, různých forem otravy krve a dokonce nebezpečí genetických poruch.




Kolik sportovců zneužívá doping?

Lékař Victor Conte, nechvalně proslulý zapojením do řady dopingových skandálů, po olympijských hrách v Sydney prohlásil, že nějakou formu dopingu použilo 5 000 sportovců. Komu jinému už věřit, než muži, jehož zázračné prostředky pomohly k vítězstvím třeba slavné atletce Marion Jonesové? Ještě drsněji se vyjádřil další slavný dopingový hříšník, kanadský sprinter Ben Johnson: „Na mezinárodní úrovni užívá látky ovlivňující výkony každý. Je to běžné a bude se to dít dál…“

Budoucnost?

Klasický krevní doping má už zřejmě odzvoněno. Bude a zřejmě už je nahrazen mnohem nenápadnějšími a účinnějšími metodami – například genetickým dopingem. A o tom si povíme něco příště…

Na závěr námět na zamyšlení

A opravdu se může po aplikaci EPO nebo jiné formy krevního dopingu stát z průměrného závodníka superman? Nikdo totiž závazně nepotvrdil, že manipulací s krví a červenými krvinkami lze průkazně zlepšit výkonnost.

Například jistý vědec jménem Goforth dosáhl ve svém výzkumu, kdy se 6 běžců vytrvalců podrobilo testování po aplikaci 760 ml vlastní krve, významného zvýšení maximální spotřeby kyslíku. V kontrolním běhu na 3 míle došlo ke zlepšení výkonu v průměru o 24 sekund. Některé jiné výzkumy ale vliv naopak neprokázaly. Rozporuplná jsou i hodnocení některých sportovců, kteří měli s krevním dopingem zkušenost. Ti, kteří uspěli, si jeho aplikaci nemohli vynachválit, jiní zaznamenali projevy chřipkového onemocnění, únavy, malátnosti.

Jaký názor máte na doping vy?