Tento článek vyšel v časopisu NORDIC 20 (prosinec 2011).



Málem konec klasické techniky

Než přejdeme k přípravě běžeckých lyží, rád bych připomenul pár dat, která se zapsala do historie lyžování, kdy si tehdy mnoho lyžařů myslelo, že je s klasikou amen. Psal se rok 1983 a rok před zimními olympijskými hrami v Sarajevu při Světovém poháru na trati 30 km vyhrál americký reprezentant rozdílem třídy. Nic by na tom nebylo tak zvláštní, kdyby Bill Koch tehdy nepoužíval odšlapování do strany a nenadělil tak druhému v pořadí jeden a půl minuty. Samozřejmě historie bruslení na lyžích sahá do ještě větší historie, ale tady při tomto závodě se v přímém přenosu ukázalo, kam se asi bude běžecké lyžování ubírat.

Už o rok později se při olympiádě v Sarajevu běžně používalo při klasice odšlapování – odbruslování do stran ze stopy, které zrychlovalo jízdu především po rovině. Po této sezóně jako by už naplno vtrhla do všech zemí revoluce jménem bruslení na běžeckých lyžích.

Ryzí klasici, kteří byli tehdy na sklonku své sportovní kariéry, se už bruslení nikdy nenaučili a pro některé z nich to byl důvod pro jejich rychlejší konec. V roce 1985 při mistrovství světa v Seefeldu to vypadalo, jako by klasici vymizeli ze světa. Všechny tratě závodníci prostě odbruslili a vypadalo to, že mazat stoupacími vosky se už snad ani nebude. Naštěstí hned při následujícím zasedání FIS v roce 1985 se rozhodlo o znovuzačlenění závodů klasickou technikou do všech soutěží běžeckých disciplín. To jen velmi krátce z historie pro ty, kteří vnímají závody klasickou technikou jako přirozenou součást běžeckého lyžování.


Vyhněte se teplotám kolem nuly

Abychom si klasiku dokonale vychutnali, musím připomenout, že pokud to jde, je v první řadě dobré si vybrat i vhodné sněhové podmínky. Jakmile vyrazíte do počasí s teplotou kolem nuly, kdy na nástupním místě mrholí, sníh je mýdlovatý a o pár výškových metrů výš se začíná měnit na prašan, tak si toho z opravdové klasiky moc neužijete. Nejideálnější počasí pro tuto techniku je určitě prašanový utlačený sníh od - 4 °C a níže. Nejenom, že z takového sněhu se dobře odrazíte, ale lyže vám z kopce pojedou skoro stejně rychle jako bruslařům. Všechny tvrdé odrazové vosky jsou poměrně skluzné a není třeba nanášet velké vrstvy.

Nepodceňujte přípravu skluznice

Než začneme mazat lyže odrazovými vosky, je vhodné připomenout, že musí být v ideálním případě také dobře připravená skluznice. Abychom zamezili rychlému sjíždění stoupacích vosků, použijeme pro zdrsnění skluznice v prostoru mazací komory smirkový papír o hrubosti cca č. 120. Další podmínkou, kterou bychom měli před mazáním vosků splnit, je pořádně vyčištěná skluznice od předchozích starých vosků, včetně hran.


Mazání tuhých odrazových vosků

Vosků od všech výrobců dohromady je tolik jako druhů sněhu. Kombinací pro mazání je tedy opravdu mnoho. Pro usnadnění použití je samozřejmě na všech voscích uvedeno, na jaké teploty se používají. Všichni výrobci používají teplotu vzduchu mimo firmy Toko, která uvádí teploty sněhu. Většinou mají výrobci i podobné barevné rozlišení (Swix, Rode) pro jednotlivé teploty – zelený a modrý pro studené podmínky, fialový a červený pro vlhčí sněhy.

Při nanášení vosku by měla každá vrstva být spíše slabší. Počet vrstev potom záleží na agresivitě sněhu a počtu najetých kilometrů. Pro běžné ideální podmínky, které uvádím výše, stačí takové slabší vrstvy zhruba dvě až tři na vzdálenost cca 20 km. Pokud pojedete v těchto podmínkách něco delšího, můžete první vrstvu zažehlit. To vám přidá nějaký ten kilometr k dobru, aby vám vosk na lyžích déle vydržel.

Rozhodnout se, kdy použít základový „grund“ vosk, záleží na zkušenostech každého lyžaře, aby odhadnul hrubost sněhu, kdy už je takový sníh schopný nám klasický vosk brzy sjet. Většinou se tento základový vosk používá, když začíná být sníh agresivní s většími nebo jemnými ostřejšími krystaly sněhu. Tento vosk nanesete jako běžný stoupací, zažehlíte, ještě za tepla rozkorkujete a necháte pár minut venku vymrznout. Po vychladnutí můžete začít nanášet vrchní stoupací vosk dle venkovní teploty a každou vrstvu samozřejmě rozkorkovat.

Co se týče různých výrobců značek, tak mnoho lidí se ptá, jestli se můžou tyto různé značky společně kombinovat. Odpověď je ano. V tom je mazání lyží kouzelné, že můžete do nekonečna zkoušet a kombinovat, a pokaždé vymyslet něco nového. Různými kombinacemi se můžete dopracovat k vymyšlení úžasné „mázy“, kterou překvapíte třeba nejen sebe, ale i své soupeře. Samozřejmě platí, že je třeba se držet doporučených teplot, které uvádí výrobce, a vychylovat se od nich jen nepatrně.


Mazání tekutých vosků

To samé platí o mazání tekutých vosků, tzv. klistrů. Zde je ještě důležitější, jak tlustou vrstvu zvolíte. Obecně platí pro hrubý mokrý jarní sníh nanést vrstvu větší a vždy kombinovat minimálně dva tekuté klistry dohromady. Speciálně u klistrů při starém mokrém sněhu se kombinují minimálně tři barvy dohromady.

Každý klistr (barva) má svůj úkol. Například v jarních podmínkách je červený klistr na odraz, stříbrný na odpuzování nečistot, fialový na skluz. Nejoptimálněji pro rozetření klistru fungují ruce. Ač se člověk od roztírání klistru trochu zalepí, rozprostření na skluznici je takovýmto způsobem pro jízdu nejlepší. Pozor na umazání žlábků, do kterých se klistr nesmí dostat. Pokud se tak stane, použije se běžná škrabka se zakulacením pro žlábek a jednoduše se od klistru vyčistí. Nakonec si na ruce nanesete jakýkoliv mastný krém, a jako byste žádný vosk ani neroztírali.



Další variantou mazání, neboli další druh sněhu, na který je třeba namazat, je jako základ modrý klistr (zvaný guma) přetřený tuhým voskem. Určitě se mnohým z vás stalo, že jste po oblevě, kdy začalo znovu mrznout a začal padat čerstvý sníh, vyrazili znovu na lyže a ne a ne se trefit do „mázy“ tak, aby vám lyže nenamrzaly a zároveň nesmekaly. Sníh je místy starý zledovatělý a místy je nafoukaný čerstvý prašan. Pro tyto podmínky se používá klistr v kombinaci s tuhým voskem. Nejprve namažete modrý nebo modrý klistr speciál, rozetřete a necháte pár minut vymrznout. Na tento rozetřený ztuhlý klistr nanesete minimálně dvě až tři vrstvy tuhého vosku dle teplotních podmínek a každou vrstvu pečlivě rozkorkujete. Tím problém vyřešíte.