Už minulé návštěvy švýcarských běžeckých center na stránkách NORDICu ukázaly, že Švýcarsko může konkurovat běžkařským zemím jako Norsko nebo Švédsko. Může za to často výhodná terénní konfigurace krajiny, mimořádné klima s dostatkem sněhu a zároveň slunce a nakonec i jedinečná hostitelská tradice země, kde byla založena zimní dovolená.
Horní Engadin – tam to vše vzniklo
Právě v Horním Engadinu leží Svatý Mořic, kam hoteliér Badrutt prostřednictvím sázky nalákal v roce 1864 první zimní hosty. Horní Engadin začíná u Malojského průsmyku s jeho pověstnou strmou horskou silnicí, od níž se pak táhne řetěz alpských jezer, protkaný malebnými vesničkami. Nádhernou krajinu ledovcem tvarovaného údolí protíná celkem 220 kilometrů upravovaných běžeckých tratí. Horní Engadin je místem, které koncentruje největší slávu běžeckého lyžování Švýcarska. Široké náhorní údolí hostí množství mezinárodních klání. Tratě jsou proto zpravidla prostorné a vhodné jak pro běžkařskou klasiku, tak bruslařskou variantu. Například v okolí Pontresiny nebo Morteratsche se nacházejí paralelní klasické a bruslařské tratě obklopené řídkým porostem borovic. Tříkilometrový běžkařský okruh v Cuntschettu se otevírá už na konci listopadu, pokud tedy zrovna nenastane výjimečně teplá zima.
Skutečným zlatým hřebem tamní běžkařské sezóny je však slavný Engadinský maraton, jehož trasa spojuje Horní Engadin s Dolním, sahá od Malojského průsmyku až ke dvaačtyřicet kilometrů vzdálené vesničce S-chanf. Startovní listina Engadinského maratonu díky velkému zájmu veřejnosti a běžkařských nadšenců každoročně praská ve švech a čítá 11 až 13 tisíc závodníků, což se dá zažít snad jen na Vasově běhu. Stopa přejíždí zamrzlá jezera Sils a Silvaplana, kulisu jí tvoří malebné vesničky, mondénní středisko Svatý Mořic, z něhož se noří do lesa, kde čeká při výstupu a sjezdu do Pontresiny nejvýznamnější terénní vložka na jinak poměrně rychlé a ploché trati. A cíl je v S-Chanf, kde se tok řeky Inn postupně přelévá z Horního do Dolního Engadinu. A právě tam zacílíme náš běžkařský hledáček dnes.
Scuol, perla Dolního Engadinu
Původně především lázeňské město Scuol (do roku 1999 mělo lázeňství i ve jméně, nazývalo se totiž Scuol-Bad) otevřelo svůj první hotel v roce 1897, a zařadilo se tak mezi průkopníky alpské turistiky ve Švýcarsku. Neorenesanční Grandhotel Waldhaus Vulpera sice v roce 1989 lehl popelem, na jeho základech byl však postaven park a z architektonických pozůstatků budovy je stále cítit nostalgický duch předválečné Belle Époque.
Scuol se však v historii rozhodně neutápí, má i moderní lyžařský areál s výhledem na Engadinské Dolomity. Z těch švýcarských je zdejší lyžařské středisko pro Čechy vůbec nejbližší. Scuol může poskytnout zázemí i těm, kdo preferují lyže úzké běžecké. Právě těm celá oblast Scuol Samnaun – Val Müstair nabídne hned 110 kilometrů upravovaných běžeckých tras.
80 km v okolí Scuolu
Největší výběr tratí o celkové délce téměř 80 km je v okolí
samotného Scuolu. Výkonnostní výzvou je 28 kilometrů dlouhá trasa ze
Scuolu až k vesnici Martina u rakouských hranic. Protíná rozlehlé
pastviny, pole a louky, vede lyžaře skrze lesy, přes dřevěné mosty
a například i kolem štěrkovny v Ramoschi. Další pochoutkou je slunná,
panoramatická trať Dario Cologna s několika obtížnostními variantami
a povětšinou mírnými kopci. Trať z Zernezu se zase stáčí k řece Inn
a vede podél břehu, u vesničky Giarsun pak její vody křižuje a zavádí
běžkaře na druhý břeh. Pro odpočinkovou či vyhlídkovou vyjížďku se
hodí trať Motta Naluns – dva a půl kilometru dlouhá okružní trasa
stoupá na náhorní plošinu, z níž se otevírá výhled na Engadinské
Dolomity.
Na stopy Dolního Engadinu pak navazuje oblast Guarda – Lavin – Susch –
Zernez, kde je připraveno dalších 40 kilometrů tratí.
Val Müstair: Ve stopách Tour de Ski
Ve Val Müstairu je 28 km skutečně sportovních tratí, kde se každý druhý rok koná slavná Tour de Ski, naposledy se tu zastavila jen několik dní před vydáním tohoto NORDICu, 6. ledna 2015. Za zmínku stojí, že ambasadorem místa je Gianluca Cologna, úspěšný běžec na lyžích a bratr slavnějšího Daria. Organizuje tu Gianluca Cologna Cross-Days“ akci, kdy vás on sám provede na běžkách „svým“ regionem a účastníkům věnuje osobní péči. Sluncem zalitým údolím se táhne hned několik tratí, například Minschuns, která směřuje proti proudu Innu až na vrchol Plaun da l’Aua, nebo dlouhá Val Müstair vedoucí skrze borovicové a modřínové lesy.
Samnaun
I Samnaun je centrum dobře známé sjezdařům, a to nejen díky více než 200 km sjezdovek, ale i díky bezcelní zóně, kde se vyplatí nakoupit třeba alkohol a hlavně benzín (už jen kvůli tomu se vyplatí vystoupat serpentiny z údolí). Pro běžkaře jsou tu tři pestré okruhy, díky nimž dokonale poznáte jak samotnou vesnici, tak její horské okolí.
5 důvodů, proč na běžkách do Dolního Engadinu
- Dovolená bez auta: co hodinu obsluhují lyžařské trasy poštovní autobusy a vlaky Rhétské železnice. Auto můžete nechat stát.
- Přibližně 100 kilometrů tratí pro všechny úrovně lyžařů, bruslení i klasika.
- Nadmořská výška až do 2 200 m n. m. znamená sněhovou jistotu i dobré podmínky pro trénink.
- Možnost vydat se po stopě Tour de Ski ve Val Müstair, stejně tak se můžete projíždět ve stopě Engadin Ski Marathonu.
- Výhodné balíčky šité na míru běžkařům.
