Vyrážíme z Prahy celkem časně, takže na místo dorážíme už okolo osmé hodiny večerní. Staré Město pod Sněžníkem, místo našeho ubytování se nachází v civilizací nepolíbeném kraji, člověk měl místy pocit, že se ocitl na kraji světa. Příjezd do města vede docela dlouhým, temným údolím, kde nám společnost dělá jen železnice. Mimochodem, vlakem by to tam z Prahy bylo cca 3h, což je srovnatelné s naším časem.

Vojťas zajistil ubytování v místním rekreačním středisku Uničovka. Starší ubikace, ale moc příjemný personál. Paní nám hned při prvním kontaktu nabízí segedínský guláš, kterému nelze odolat. V jídelně se seznamujeme s manželským párem z Ostravy, kdy již během pití první kuželky dochází na hecování, jak dopadne sobotní zápas Sparty proti Baníku. Kdybych tušil, že to skončí 1:1, radši bych se do toho nepouštěl .

Náš závod byl naplánován až na neděli, takže jsme večer měli prostor seznámit se s nástrahami Starého Města. Místními doporučovaná hospoda Národní výbor se nacházela přímo na náměstí (kromě hospody a kostela jsme tam narazili ještě na malou benzínku), ale bohužel byla kuřácká, a to hodně, takže jsme po chvíli hledání usedli do Staroměstského Šenku s nekuřáckou částí a po zavíračce jsme ještě objevili bar Hugo na místním sídlišti, kde se scházela omladina. Nevím, jestli místní tušili, z kama jsme sem přijeli, ale přivítali nás songem Praha od PSH. Je dobré, že i ve Starém Městě vědí, že Praha není jenom most a hrad …

Sobotu jsme věnovali testování klistrů a výletu. Dali jsme si za úkol dobýt chatu Paprsek, horní stanici lanovky, v jejíž blízkosti se běželo. Projeli jsme si prvních cca 10 km závodu, v drtivé většině vedoucích nahoru, nicméně až na pár stojek se jednalo o příjemné klouzání. Trasy v této lokalitě (mimochodem, nejedná se o Jeseníky, ty jen těsně sousedí, ale o Rychlebské hory) jsou na klasiku úplně super, upravovaných tras na hřebeni je dost a dá se jet i do Polska. Dlužno taky dodat že bylo nádherně, takže jsme si sobotu patřičně užili.

Dole mezitím probíhal závod 20 km volnou technikou. Kvůli nedostatku sněhu pořadatelé změnili trasu a jel se 4x okruh 5km. Byl jen nahoru nebo dolů a navíc díky teplu v hodně rozměklém sněhu. O obtížnosti hovoří i fakt, že vítězka dámské části chtěla po prvním kole odstoupit. Závod vyhrál Pšenda, který hned po vyhlášení spěchal do Velkých Karlovic na čelovkový závod na 15 km volně. Nakonec skončil až 3., ale snad mu vyhraných 1 500 Kč alespoň pokrylo náklady na benzín. Po závodě se zas vrátil, protože v neděli měl v plánu jet krátkou klasiku.

My 2 jsme večer žádnou díru do světa už nedělali a po náročném pátku jsme zalehli někdy v půl 10. Předpokládám, že tygři na K70 párty touto dobou teprve zahajovali. Holky vyhrály 50 a chlapi byli 3. na 70, super výkony, které bylo třeba pořádně oslavit. Gratulace!!!

Neděle si na nás připravila mlhu, která se neroztrhala ani ve vyšších polohách. Na parkovišti potkáváme Pšendu, který nakonec krátkou jede na hladkých. Klobouk dolů, profilově se určitě jednalo o těžší závod než např. Šumavák (nebo Šulyman? :-) ). Já jsem rád, že máme namazaný klistr, který jsem si ale při testování lyží trochu sjel, takže ještě narychlo přidávám, ale nedaří se mi ho úplně dobře rozetřít.

Co se týče závodu samotného, popíšu závod se svého pohledu, Vojťas třeba také něco přidá. Start se mi moc nepovedl, vyhrála obava o hole a pak jsem si vybral špatnou stopu za jednou borkou, která mě chvíli brzdila. Vojťase tak dobíhám až cca po 1 km při vjezdu do 1. stojky. Pořadatelé si na nás poté přichystali přejezd přes sjezdovky a na jedné dokonce i částečný (cca 400m dlouhý) sjezd. Byla tam mlha, že by se dala krájet a bylo to docela o hubu. Naštěstí hodně pomohly oranžové šipky a čáry nastříkané do sněhu.

Cca na 10 km se potkávám s jedním borcem, Tomášem, se kterým zůstávám až do konce závodu. V této chvíli už se zdá, že jsme na hřebeni, nicméně ještě nás čeká táhlé stoupání další 3 km. Takové překvapení (v důsledku důkladného nenastudování si trati) zdaleka nebude poslední. Po dosažení vrcholu se dalších 20 km odehrává na hřebeni nebo v jeho okolí. Hodně na soupaže, ale taky je tu hodně hupů. Určitě to není jednoduché ani po vyjetí úvodního dlouhého kopce.

Nahoře je suchý sníh a lyže mi dneska moc nejedou. Možná za to může 2., nepovedená vrstva klistru, možná jsem dnes měl zvolit Coldy, které na přemrzlém sněhu nejedou špatně a na prašanu jezdí výborně. Pluska bohužel na prašanu nejedou vůbec. Tomovi to jde v soupažích výrazně lépe, ale přemlouvám se a visím za ním. Odpočinu si ve stoupácích, kde jsem naopak silnější já. Dojíždí nás skupina 3 borců, až v cíli se dozvídám, že jezdí dlouhé triatlony a že se v létě potkáme třeba na Czechmanu. Po nějaké době jim s Tomem zase odjíždíme a když už se zdá, že si to rozdáme ve finiši, přichází cca 5 km do cíle brutální kopec, dlouhý 1,5 km a prudký. Přiznám se, že jsem dle profilu věděl, že v závěru bude velký špatný, ale myslel jsem, že už to máme za sebou… Chyba lávky. Kopec mi sice pomůže odpárat Toma, ale postupně tam začínám vyhnívat. Hypnotizuji horizont před sebou a domlouvám mu, ať už se to za ním nezvedá. Ne, zas se to tam zvedlo, už potřetí. Ke konci kopce mě Tom začíná dojíždět a na zádech si veze další 2, ale naštěstí už odstup udržuji a v cílovém sjezdu využívám znalost ze soboty, kdy vím, že se vše dá sjet ve stopě. Madshusky mi v tomto směru připadají mnohem komfortnější než Rossignolky a víc si díky nim ve sjezdech dovolím. Na skupinku za sebou získávám ve sjezdu cca 30s a v klídku dojíždím do cíle pro 19. flek (čas 2:44), a splňuji si svůj target být do 2. desítky. Vojťas dojíždí 32. chvilku za mnou a je moc spokojený.

Co na závěr? Fajn víkend, poznání nové lokality, která by rozhodně stála za prozkoumání i v létě na horských kolech, dobrý trénink na Vasák, poznání, že o tygrech se ví i na Moravě, zjištění, že spousta borců z výsledkové listiny okolo nás jede za týden na Vasák. Tam si to s nimi rozhodně rozdáme ;-)

Voyta & Poky st.

Jirka Pokorný







Zdroj: www.skinordic.cz