Oba dny provázelo fantastické počasí a hlavně, všichni přespolní byli
překvapeni, jak slušná sněhová pokrývka kvalitního sněhu se v okolí
města, které v posledních letech proslavil především Lukáš Bauer,
nachází. Člověk už pomalu nevěří, že se v Čechách s něčím tak
nádherným může setkat. Pořadatelé se netajili tím, že měli velké
štěstí, když 10 dní před celou akcí napadlo nových 15 cm sněhu. Ta
díky chladnému počasí a slušnému podkladu z dřívějška vydržela a
teprve opravdu luxusně hřejivé nedělní slunce sníh začalo rozpouštět,
což zamotalo hlavu nejenom servismanům v mazárně, ale hlavně samotným
závodníkům na změklých klasických tratích v druhé polovině dne. Ale
hezky popořádku.
Karlův běh patří k těm, kde jsou závody dětí mnohaletou tradicí.
Místní oddíl LK Slovan Karlovy Vary má velmi slušnou základnu a tomu
odpovídal i počet závodníků tohoto klubu na trati a spousty místních
fanoušků, kteří přišli své závodníky podpořit. Nejmenší zástupci
lyžařských rodin zaplnili stopy na trasách dlouhých 500 m, 1,5 km, 6 km a
12 km. Na stupních vítězů nechyběl zástupce Bauerovic rodiny Mates, který
na rozdíl od táty vyhrál zlatou medaili v kategorii M 11–12 let, a také
třeba zahraniční účastníci z rodiny Richterovy Merle a Johannes z
Německa. Nejmenší lyžníci měli svou trasu vytyčenou přímo v cílové
rovince před radnicí, starší kategorie startovali na zasněžených
božídarských rašeliništích.
Kromě dětí byl v sobotu na pořadu dne závod na 22 km volnou technikou. A ve
výsledcích se na prvním místě opět objevilo nejslavnější jméno
českého běžeckého lyžování. Mezi ženami s přehledem zvítězila
manželka tváře seriálu Stopa pro život, Kateřina Bauerová (LK Slovan
Karlovy Vary) před Helenou Rejzkovou (Karlovy Vary) a Annou-Marií Hejnou (XC
Sport). Všechny 3 stupně v mužské kategorii zaplnili závodníci teamu
Rossignol racing: Jakub Sikora, Jiří Žák a Daniel Šrůtek. Jiří Sikora
(vítěz 22 km volnou technikou): „Už jsem jel předchozí závod Stopy a
opět musím pochválit přípravu tratě. Počasí bylo úplně ideální.
Přišlo mi, že od startu nebylo tempo nijak ukrutné…všichni jeli rozumně.
Moc jsem si ke konci závodu nevěřil, tak jsem se snažil tak 5 kilometrů
před cílem to roztrhat a odjet. Pořád jsem se otáčel, jestli mě
nedojíždí. Ke konci už týmová strategie vzala za své, každý si jel za
své. 
.“
V neděli se závodníci probudili do ještě lepšího počasí než v sobotu.
Znatelně se oteplilo, nebe vymetené. Ve všech mazacích servisech v zázemí
závodu panoval čilý ruch. Každý se s každým radil jak namazat, co namazat
a zda namazat. Velkou senzaci budila obsluha mazárny Bezva běžky.CZ Na
kvalitní máze se zde podílel kolektiv otec Balatka, Kateřina Bauerová –
Balatková a Helena Erbanová -Balatková (sestra Kateřiny a dcera otce
Balatky). Je sympatické, že Lukáš Bauer má svůj projekt ošetřený
spolehlivým rodinným týmem.
Do perfektně připravené stopy 22 a 45 km klasicky se odpíchlo hůlkami
téměř 400 závodníků. Jak byla dopoledne trať pevná a rychlá, tak s
příchodem odpoledne začala pod všudypřítomným dohledem jarního slunce
měknout a jízda byla čím dál tím těžší a pomalejší. Nejlépe se s
dlouhou distancí vypořádali zástupci teamu Silvini Madshus Kateřina
Moravcová a Jiří Pliska. Jiří Pliska (vítěz 45 km klasicky): „Trať
byla nádherná, krásně připravená. Druhá půlka byla kvůli jarnímu
počasí o mnoho těžší, moc to nejelo, bylo to také bolestivější a
bořily se hole. Od začátku do konce jsem jel soupaž. Moje taktika byla odjet
ostatním hned na začátku. To se záhy podařilo, z kopce a po rovince to jelo
super, v závěru přišla maličká krizička. Nakonec jsem Jakubovi Sikorovi,
který měl v nohách sobotní závod, ujel.“
Kateřina Moravcová (vítězka 45 km klasicky): „Mám radost, že máme
týmový double. Jirka mi taky mazal lyže a namazal skvěle. Do kopce to
stoupalo a na rovině to také celkem jelo. Tam, kde svítilo sluníčko, to
bylo rozmáčené a drhlo to… ale šlo to. Já většinou jezdím kratší
pětadvacítky, byla jsem překvapená, že to šlo i na dlouhé. Ostatní ženy
byly někde vzadu, jela jsem s chlapama ve skupince. Je to tu moc krásné,
nejela jsem tak rychle, abych měla rozmazané pohledy… Jinak musím říct,
že SPŽ má vždy perfektní zázemí a taky výborné jídlo. Vyhládlo mi.
A doma
na mě čeká další závod. Mám malou holčičku, tak si vždy musím dobře
rozvrhnout síly, abych si s ní ještě mohla hrát.“
Na kratší 22 km trase klasickou technikou urval těsně první místo Michal
Marek z Rossignol racing team před Kamilem Mišíkem (Krušnohorský dvůr)a
lyžařka z Německa Katharina Hennig (WSC Erzgebirge Oberwiesenthal). Michal
Marek (vítěz 22 km klasickou technikou): „To sluníčko trochu trápilo.
Od třetiny tratě to bylo měkké, brzdilo to. Naopak v lese to bylo v pohodě.
Na třetím kilometru jsme ujeli s Kamilem ve dvou, kolega to dost celou dobu
táhnul, odjel jsem mu až v posledním půl kilometru kopce. Včera i dnes jsem
zlomil hůlku, ale naštěstí jsem to dojel. Soupaž mi sedí líp, takže
dneska i když to bylo mokré mi trať sedla líp.“
Organizátoři sbalili naposledy v letošním roce stany, které tvoří
zázemí závodů Stopy pro život, pořadatelé uklidili značení, rolby a
propagační letáky, závodníci se rozjeli do svých domovů. Poslední
reportáží ze závodů SPŽ se s vámi loučíme a doufáme, že se vám,
závodníkům a fanouškům běžeckého lyžování u nás ve „Stopě“
líbilo a že příští rok přijedete zase. Nám bylo s vámi prima, takže na
viděnou ve Stopě v roce 2016!
