Jak velký je rozdíl mezi tvojí letošní přípravou ve srovnání s těmi předchozími?

Celou kariéru se připravuji zpravidla na 15kilometrový závod, který trvá kolem 40 minut. Tréninky se pak pohybují od dvou do dvou a půl hodin, delší jsou jen občas, většinou ty na kole. A já najednou přišel s tím, že budu trénovat čtyři hodiny v kuse... V těch prvních třech měsících jsem se proto snažil přetočit organismus, aby pochopil, že po hodině není konečná. V laufech se rozhoduje zejména v druhé půlce závodu, což je druhá či třetí hodina. Organismus se na to musí připravit, proto jedu nepatrně pomaleji, ale dokážu takhle jet třeba tři, čtyři hodiny. Rychlost jsem pak nechal na reprezentační soustředění, kde jsem využil i toho, že jsou tam mladíci, kteří dokážou být svižní. Člověk pořád někoho vidí, což je ten motor, který tě vybičuje víc, než když běžíš sám.


Teď ti právě jedno reprezentační soustředění na Božím Daru skončilo. Jak jsi s ním spokojený?

U mě panuje spokojenost! I když jsem samozřejmě letos v trochu jiné pozici. Já jedu posledních 10, 15 let v nějakých kolejich, kdy trénuju podobným systémem, za ta léta jsem si na něco zvyknul. Teď je u reprezentace nový trenér, který přinesl nový přístup a pro mě je třeba něco jinak. I mně tak na starý kolena čekají na těch soustředěních novinky, překvapení. Na tom prvním, červnovém, jsem třeba poprvé absolvoval trénink se zátěžovovu vestou. Ale proč to nezkusit? Pro mě jsou ta soustředění fajn, nutí mě znovu vyhodnocovat tréninky a hledat něco nového, a to mě baví. Svojí účastí se snažím pomoci i těm mladíkům, kteří do reprezentace přišli.


Jaké ty sám volíš tréninkové prostředky a kdy nejčastěji trénuješ?

Zařazuji především kolečkové lyže, ale nevyhýbal jsem se ani tomu, jít na čtyři hodiny běhat. To je ale na pohybový aparát mnohem náročnější, proto to nebylo tak časté. Kolikrát jsem ráno vyrazil už 6 a přijel v 10, měl jsem potom čas se zmátořit nebo udělat doma nějaké věci a odpoledne trávit s dětma. I když trénuji jednou denně, tak hodinově jsem na tom stejně, jako jsem byl v předchozích letech s dvěma tréninky zhruba po dvou hodinách.


Kdo tě letos trénuje?

Já si to teď šéfuju sám, byť si nemyslím, že je to úplně ideální. Vždycky jsem měl trenéra a viděl v něm člověka, který má trochu odstup, vidí tě zvenku. Když se trápíš, tak vidí, jestli je to ještě dobrý, nebo už špatný. Pokud funguje symbióza závodník-trenér, tak to může být hodně dobrý. Ale já teď budu mít trochu jiný program než klasický kolotoč svěťáků, na který jsou i trenéři zvyklí. Janko Neuer, který mě vedl poslední tři sezony, má svou skupinu, o kterou se musí starat, a stal se trenérem německé reprezentace, takže nemá tolik času. Navíc ani on nemá tolik laufařských zkušeností, tak jsme se domluvili jen na nějakých konzultacích. Ale ono to vychází i z toho mého denního režimu, kdy si ráno jdu trénink a pak chci udělat něco s dětma a pododně. Když mi to nějaký den nevyjde, jdu třeba až večer, přizpůsobím si to. Tam už to s tou skupinou úplně zkoordinovat nejde.


Zatím jsme mluvili víceméně o přípravě, kterou jsi absolvoval od května do července. Jak se bude měnit v další části, především teď v srpnu a v září?

Určitě to půjde víc do rychlosti, ale chci udržet minimálně dvakrát týdně ty dlouhé tréninky. Čekají mě také dva dlouhé závody na kolečkových lyžích – 22. 8. ve Švédsku na 48 km a pak 5. 9. v Norsku, tam to je 80 km. Já na takové závody vyrážím poprvé v kariéře, chci se porovnat s laufařema a nečekat až do zimy, kdy si s nima stoupnu prvně na start. Teď jsem nějak změnil trénink a chci vidět, jestli jsem schopný jim konkurovat.