Věřila jste si na titul? Čekala jste, že by to mohlo být až tak dobré?
Myslela jsem, že bych mohla mít titul. Čtyři týdny předtím jsem
běžela výběh na Klínovec a když jsem se koukala na staré časy, Ivaně
jsem nějakou tu minutu nadělila. Tak jsem doufala, že by titul mohl vyjít.
Ten závod se mi šel dobře, nahoře jsem byla vyčerpaná, ale ne tak, že
bych třeba někde musela jít nebo tak něco. 
Patří právě běh do vrchu mezi vaše oblíbené běžecké disciplíny?
Určitě mě baví nejvíc. Je to spjaté s tím, že po rovině a z kopce mi to moc nejde, takže mi zbývá běhat nahoru (smích). Běh do vrchu je hodně o síle, a to lyžaři běžkaři potřebují.
Sílu nabíráte během přípravy s mužskou reprezentací, jak se vám s nimi trénuje?
Já jsem ráda, že můžu být s klukama, i když s nima nejdu úplně krok vedle sebe. Je to možná dané i tím, že jsem od malička chodila tréninky s klukama v oddíle ve Varech, byly jsme tam jedna nebo dvě holky. Mně to vyhovuje, ta atmosféra je fajn. Většinou chodím to samé co oni, jen podle svých tepů a možností. Korigujeme to i podle toho, jak se v tréninku cítím.
A co když přijdete ze soustředění domů?
Já pokračuju v těch trénincích pořád, jako bych byla na permanentním soustředění (úsměv). Většinou je chodím na Božím Daru nebo v Karlových Varech s partou ze Slovanu, kde trénuje i brácha, takže s ním taky něco odtrénuju. Hodně ráda mám kajak, ve Varech chodíme na Ohři, to je dobrý trénink. Něco probíhá individuálně doma v Nových Hamrech.
Jak u vás letos probíhá příprava s ohledem na zranění? Loňskou sezonu vám ukončila operace ramene...
Když jsem byla v únoru na operaci, tak jsem myslela, že už v dubnu půjdu
nějaké tréninky a budu mít o měsíc delší letní přípravu. To ale
nevyšlo, protože jsem chodila do školy a tomu rameni jsme nechali odpočinek,
chodila jsem se jen vyklusat. S přípravou jsem tak začala klasicky v květnu,
asi měsíc jsem ještě byla na tu ruku opatrná, nemohla jsem jít do visu,
dělat shyby, benchpress, vnější rotace... Musela 
jsem mít ruku prakticky pořád v ose. Postupně jsem
přidávala a teď už můžu dělat prakticky všechno, s výjimkou nějakých
visů, což je asi trochu i psychický blok, abych si to neurvala znova. Taky
při sjezdu na silničce v mokru se mi vybaví rameno, nesmím spadnout...
Trochu jsem se bála kolečkových lyží, kdybych jezdila dlouho soupaž, aby
to nezačalo bolet, ale je to v pohodě.
Když zmiňujete kolečkové lyže, tak jak se těšíte na zářijové mistrovství republiky? Mohla byste přidat další republikový titul...
Beru to jako kvalitní trénink v rámci přípravy, člověk tam jde se závodním duchem. Bude zajímavé se porovnat s ostatníma holkama, ale každý si tam musí odvést výkon sám za sebe.
Prozradíte svá přání směrem k zimní sezoně?
Určitě bych se chtěla vrátit tam, kde jsem skončila, to znamená bodovat ve svěťáku, jezdit dotřicítky. Budu se snažit posouvat ve sprintu, abych nekončila ve čtvrtfinále. Určitě bych nechtěla mít skokové sezony, kdy jednou člověk jezdí strašně dobře a potom nic. Lepší je neustálý postup, sice třeba pomalu, ale pořád vzhůru. Moc bych chtěla přivézt medaili z mistrovství světa do 23 let, protože je to moje poslední sezona v této věkové kategorii a zároveň vlastně první šance, protože jsem zatím neměla příležitost se na to připravit – měla jsem zraněné rameno, mononukleózu, pak zase rameno... Takže hlavně chci, aby drželo to rameno.
