Svatý Mořic a Engadin
Svatý Mořic patří mezi prémiová místa a návštěvníky láká nejen na běžkařské stopy, ale i na prosluněné sjezdovky nebo bohatou historii. Právě zde se před více než 150 lety zrodil pojem „zimní dovolená“. To hoteliér Badrutt prostřednictvím sázky nalákal v roce 1864 první zimní hosty. Nikoli náhodou: širá údolí obehnaná strmými alpskými štíty, jejichž vrcholy se zrcadlí v průzračných vysokohorských jezerech, slunce 322 dní v roce a dlouhá a sněhově bohatá údolí – v Alpách najdete pro běžkaře lepší místo jen stěží. Bez nadsázky.
K prozkoumávání krás krajiny Horního Engadinu jsou právě běžky ideální volbou. Ať už jste turisté, nebo výkonnostní sportovci. Vézt se zapomenutými údolími a nechávat za sebou jeden alpský štít za druhým, kroužit po obrovských zamrzlých jezerech nebo po tratích podél slavné Rhétské dráhy, to jsou hlavní argumenty, proč se do míst s běžkami vydat.
Klasické tratě jsou často lemovány širokými uválcovanými cestami pro bruslaře a jsou nejen ideálním kochacím, ale i tréninkovým prostředím – leží v 1 700 metrech nad mořem nebo výš, takže organismus dostane správně zabrat.
180 km stop, z nichž některé jsou osazeny umělým osvětlením, upravuje 15 strojů, které frézují tratě podle počasí – buď brzy ráno nebo pozdě večer. Nejvyšší kvalita ale není zadarmo, za jeden den zaplatíte 8, za týden pak 25 švýcarských franků. Součástí celku je i veškeré zázemí a dopracované detaily: přehledné mapy tratí, informace o lyžařských školách a výukových programech v místě včetně zpráv o kvalitě sněhu. V okolí je i dostatek profi servisů a půjčoven, výjimkou nejsou převlékárny a sprchy.
TIP: na běžkách k čelu ledovce Morteratsch
Ledovec Morteratsch je obří ledová masa, která neviditelně pomalu stéká severním úbočím jediné čtyřtisícovky v Graubündenu, Piz Berniny. Běžkaři se dnes dostanou až k čelu ledovce. Kdo chce, může se nechat vyvézt vlakem do stanice Morteratsch, odkud může vyrazit k ledovci anebo se pustit rovnou nazpět údolím vedoucím z průsmyku Bernina zpět do Mořice.
Engadinský maratón
Samostatnou kapitolu je Engadin marathon, největší závod pevninské Evropy, který vede mezi Malojským průsmykem a vesničkou S-chanf. Začátek závodu leží ve více než 1 800 m n. m. a jeho trasa vede postupně přes zamrzlá jezera Sils a Silvaplana, vine se Svatým Mořicem a potom se stáčí a pozvolna stoupá skrze les Stazerwald, aby zase spadla do Pontresiny. Z ní se pokračuje dolů údolím a podél ranveje letiště Samedan a skrze pár menších vesniček až do cíle. Počty závodníků dosahují až 13 tisíc lidí a atakují tak nejslavnější lyžařský závod světa, Vasaloppet.
Dolní Engadin
Scuol, kdysi především lázeňské město, otevřelo svůj první hotel v roce 1897 a zařadilo se tak mezi průkopníky alpské turistiky ve Švýcarsku. Pro Čechy má jednu velkou výhodu – ze švýcarských zimních center je vůbec nejbližší. A celá oblast Scuol Samnaun Val Müstair nabídne hned 110 kilometrů upravovaných běžeckých tras. Největší výběr tratí o celkové délce téměř 80 km je v okolí samotného Scuolu. Výkonnostní výzvou je 28 kilometrů dlouhá trasa ze Scuolu až k vesnici Martina u rakouských hranic. Další pochoutkou je slunná panoramatická trať Dario Cologna s několika obtížnostními variantami a povětšinou mírnými kopci. Trať z Zernezu se zase stáčí k řece Inn a vede podél břehu, pro odpočinkovou vyjížďku se pak hodí trať Motta Naluns – 2,5 km dlouhá okružní trasa vede na náhorní plošinu s výhledy na Engadinské Dolomity. Na stopy Dolního Engadinu pak navazuje oblast Guarda – Lavin – Susch – Zernez, kde je připraveno dalších 40 kilometrů tratí.
Ve Val Müstairu je 28 km skutečně sportovních tratí, dobře známých ze slavné Tour de Ski. Ambasadorem místa je Gianluca Cologna, bratr slavnějšího Daria. Organizuje tu akci Gianluca Cologna Cross-Days, kdy vás on sám provede na běžkách „svým“ regionem. Údolím se táhne hned několik tratí, například Minschuns, která směřuje proti proudu Innu až na vrchol Plaun da l’Aua, nebo dlouhá Val Müstair vedoucí skrze borovicové a modřínové lesy.
Davos
Davos se díky své výhodné poloze vždy vezl na vlně zájmu o zimní sporty, už v roce 1899 zde otevřeli bruslařskou plochu a ještě ten samý rok se na ní konalo mistrovství světa v krasobruslení i rychlostním bruslení. Největší zájem návštěvníků ale vzbuzuje lyžování, a to nejenom to sjezdové.
Davos se svými téměř sto kilometry klasických a více než čtyřiceti kilometry bruslařských stop patří mezi špičku všech běžeckých resortů Alp. Pořádají se tu závody i těch nejvyšších úrovní, třeba všem známé tradiční zahájení SP. Trénují tu běžkařské týmy takových zimních velmocí, jako jsou Švédsko, Norsko nebo Německo…
Stovka tras se vine nejen po náhorní plošině, zabíhá do bočních údolí i samotného města, kontrast nálad je ohromný – od rušného centra s dopravními uzly a křižovatkami lyžařů-sjezdařů se přenesete do zapomenuté horské romantiky v údolích Sertigtal nebo Dischmatal, kde stojí jen pár opuštěných statků a mrazivé hory kolem. Populární je i trasa Garfiun v okolí Klosters. Třeba taková ranní jízda čerstvě upravenou stopou za východu slunce je zážitek, na který se vyplatí si přivstat. Ani v noci ale běžkaři nemusejí odpočívat. Uměle osvětlené trasy, na nichž se svítí až do půl desáté večer, jsou vhodné i třeba pro relaxační sport po dni, který jste trávili jinou činností, třeba na sjezdovkách.
Světový pohár a běžkařské dny Davos Nordic patří mezi hlavní události sezóny, a třeba letos svěťák do Davosu přijíždí už v prosinci. Díky projektu Snowfarming – uskladňování sněhu ve speciálních dřevěných boxech – , ale areál otevírá své tratě už na konci října. Místem, které hostí Světové poháry, je v údolí Flüelatal, tamní okruh patří k těm nejnáročnějším, zahrnuje třeba proslulé stoupání Cologna Stutz pojmenované po Dariu Colognovi, který je právě v Davosu doma.
Lenzerheide
Prapředkem turismu v Lenzerheide byla malá ubytovna určená především obchodníkům s dobytkem. Otevření prvního hotelu se datuje na konec 19. století – dnes je Lenzerheide mondénní turistická vesnice, která vyniká nejen sjezdovkami, ale i výbornými podmínkami pro běžecké lyžování. Švýcarská organizace Loipen Schweiz právě tuto oblast označila za jednu z nejlepších ve Švýcarsku. Trasy propojují vesnice Lantsch, Lenzerheide, Valbella a Parpan a vedou pestrou krajinou dlouhého alpského průsmyku v délce až 56 kilometrů. Co se obtížnosti týče, najdou se tu jak sportovní tratě a náročné okruhy, které využívají závodníci, tak i klidné vyhlídkové okruhy, které osloví zase umírněné lyžaře a začátečníky.
Vedle široké nabídky údolních tratí, které vedou často podél romantického jezera, nebo červených a černých vyloženě těžkých okruhů si tu užijí i noční tvorové – tříkilometrová osvětlená trať v oblasti Lantsch/Lenz je otevřena mezi 17.30 a 21.00. Lenzerheide je však i místem konání významných profesionálních závodů. Jezdí se zde třeba slavná Tour de Ski. Poprvé se zde jela v roce 2014, v roce 2016 bude Lenzerheide-Arosa hostit hned dva závody, které se pojedou v nově postavené biatlonové aréně Foppa v Lantsch/Lenz. U té startuje další, tentokrát veřejný závod Volkslauf St. Cassian, který se tradičně jezdí v únoru na dvacetikilometrové trati. Třicáté výročí oslavil v roce 2015 místní tradiční závod Planoiras, jehož trasa spojuje Lantsch/Lenz a Lenzerheide.
TIP: K počátečním bodům modrých tratí sváží běžkaře autobusy Sportbus a Postbus, v blízkosti jejich zastávek se nachází i veškeré nezbytné zázemí – takže pohodlně můžete jet jen tam a nemusíte se vracet na lyžích zpět.
Další desítky kilometrů se pak dají projet v sesterském středisku Arosa. To musíte ale přejet horský hřeben soustavou lanovek, případně hory objet autem nebo prostřednictvím geniálního švýcarského dopravního systému přes historické město Chur. Kdybyste se rozhodli strávit v Lenzerheide týden, určitě se podobný výlet vyplatí. Tratě v Arose, panoramatická Prätschalp/Ochsenalp, Maran nebo v Iselu nebo na jezeře Obersee (pokud je vrstva ledu dostatečně silná) vám představí tamní krajinu zase ze zcela nové perspektivy.
Engelberg
Doposud jsme se drželi v Graubündenu, ale i jiné kantony mají běžkařům co nabídnout. Třeba přímo ve středním Švýcarsku, nedaleko Lucernu, najdete horské centrum Engelberg, které lyžaři klasici znají zejména díky SP ve skocích. Engelberg nabízí běžkařům 35 kilometrů tratí, které vedou jak na dně údolí, tak ve vyšších patrech střediska. 1,6km část bývá ve všední dny osvětlena pro noční lyžování. Engelberg stojí za návštěvu zejména v kombinaci s dalšími aktivitami, především sjezdovým lyžováním. Mimo jiné tam můžete jet první otáčivou lanovkou na světě, která vede na 3 020 m vysoký vrchol Klein Titlis.
Zermatt a další
Největší koncentrace hor ve Švýcarsku je v kantonu Wallis. Tam najdeme také alpské osobnosti jako Monta Rosa nebo Matterhorn. Ačkoli je profil hor obvykle tak strmý, že běžky jsou odkázány na údolí, i tam najdeme běžecké tratě, které by bylo škoda minout. Pod Zermattem najdete 15km běžkařskou spojnici mezi vesnicemi Täsch a Randa, 24 km najdete v údolí Lötschental. Samotným centrem běžkování ve Wallisu je ale Goms, kde se po alpských stráních a pod nimi vinou desítky kilometrů stop, které jsou třeba i domovem maratonu Gommerlauf.