„Po Toblachu ukončil spolupráci s Poláky, takže se nám naskytla velká možnost, aby se vrátil. Ještě před Štědrým dnem jsem mu volal a domluvili jsme se na spolupráci na Tour a při závodech Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Co bude dál, uvidíme,“ říká Pešina, který do Lenzerheide se svým týmem odcestoval ve středu.

Jaké bude mít Vít Fousek úkoly v českém servisu při Tour de Ski?
Určitě se přiřadí zase zpátky do klasiky, kterou v minulosti rozhodoval. Teď ji mají na starosti Vítek Zahula a Pepa Kučera, Fous se k nim přidá. Chtěl bych to udělat tak, že jak on, tak Vítek řeknou do testů své varianty. Já jsem dalšího klasika potřeboval i proto, že nejedou Slováci. Myslím, že je pro nás velké plus, že se nám ho podařilo na Tour zlákat.

Když se bavíme o konkrétních jménech, kolik lidí bude v českém servisu během Tour?
Bude nás pět - já, Vítek Zahula, Pepa Kučera, Martin Blaschke a Vít Fousek. Měl jet i Martin Vrabec, ale počítáme, že Eva už bude pomalinku trénovat, tak zůstane s ní.

Už tedy víme, kolik bude na startu reprezentantů a kolik v buňce servismanů. Ale kolik míří do Švýcarska lyží a materiálu?
V průměru je to 20 až 30 párů lyží na osobu, nejvíc jich má Martin Jakš, zhruba 40. Na Tour už se nic moc nového netestuje, nebude pro to prostor. Tam se musí lyže vybírat podle toho, jak je máme vyzkoušené, zvlášť když se přejede a hned ráno se závodí. Většinou se budou do testu vytahovat čtyři páry, na skate maximálně šest. Veškerý materiál tradičně převáží Volkswagen Crafter.

Jak náročné jsou právě přejezdy s ohledem na vybalování a opětovné zabalení věcí?
Snažíme se samozřejmě ušetřit co nejvíc času. Na začátku si věci rozbalíme a už je nebudeme dávat do původního stavu, v jakém bychom to převáželi, kdybychom jeli až za týden na další svěťák. Vybalení servisu je pak docela rychlé. Když se přesouváme, lyže připravujeme tak, abychom je už měli na další den.

Jak vlastně vypadá váš denní program, jak náročná je pro servis Tour de Ski?
Je to práce od rána do večera, která je umocněná ještě těmi přejezdy. V minulosti byly dny, kdy jsme do další destinace přijeli třeba v osm, devět a do jedenácti nebo i do půlnoci jsme to připravovali, protože druhý den se závodilo. V jednu chvíli je to závod sportovců, ale ve druhé také servisu, aby se co nejrychleji přesunul do dalšího bodu a zase se co nejlíp připravil na závod. Klasické svěťáky jsou po týdnu, tam se zabalí a člověk má klid. Tady je to neustále v zápřahu. Určitou výhodu mají servisní kamiony, ve kterých je všechno postavené, nějaký čas proti nim tratíme. Ale není to zase nic hrozného. Když je tým sehraný a ví, co má dělat, tak si myslím, že to není zásadní.

Je za námi první perioda Světového poháru, během které byly slyšet od českých závodníků pozitivní hlasy, co se týče lyží. Jsi i ty spokojený s tím, co se podařilo přichystat na novou sezonu? S lyžemi určitě, jak u Fischeru tak Rossignolu nové modely fungují. Jediné, s čím máme problém, je fakt, že jsme pro letošní sezonu přišli o jednu buňku, protože loni nebodovalo tolik lidí. Kromě Toblachu se to podařilo vždycky nějak spytlíkovat, ale na Tour mám trochu strach, protože člověk potřebuje opravdu velký prostor. Z toho mám trochu nervy…