Světový pohár ve Falunu: štěstí českému týmu příliš nepřálo

Sobota 13. 2. 2016

Češi

Smutným mužem byl po závodě šéf servisu Jan Pešina, který se svými lidmi i tentokrát dělal, co mohl, v cíli se ale závodníkům omlouval. „Myslím, že Petra měla takový průměr, u Martina to bylo podprůměrné. Podle mě byly tragické z kopce i do kopce. Měli jsme problém s voskem, který se utrhával a rozjížděl dozadu do skluzových zón a ty lyže byly z kopce strašné,“ smutnil po dojezdu Jakše zkušený český servisman. „Přikládám to vosku, který jsme tam dali. Na testových lyžích vycházel dobře a na těch závodních, nevím z jakého důvodu, to dělalo hroznou neplechu. Nebyli jsme schopní to upravit a Martin na tom byl nejistý. Tohle já beru úplně jasně na sebe, říkal jsem mu, že věřím, že tenhle výsledek je strašně ovlivněný lyžemi,“ přiznal Pešina.

Martin Jakš navíc před závody SP ve Falunu prodělal nemoc a bál se, jaké následky by mohla mít. Nakonec to pro něj byla kombinace, která znamenala až 71. místo. „Takový závod jsem za kariéru snad nezažil,“ smutnil po dojezdu český reprezentant. „Podmínka byla dneska na klasiku taková blbá, nebylo to nic, co bych miloval. Mám pocit, že za mě tam byl problém v té nemoci, co jsem prodělal. Kdybych byl v pohodě, tak bych se i s tou podmínkou lépe srovnal. Závod mohl být lepší, rozhodně to nemusel být takový propadák.“

Ostatní

V závodě žen bylo na špičce vše při starém a suverénka letošní sezony Therese Johaugová si doběhla na pětikilometrové distanci klasickou technikou pro další vítězství, doprovázena na stupních svými krajankami Wengovou a Östbergovou, závod mužů na 10 km nabídl překvapivé rozuzlení. Ani jeden norský reprezentant nedosáhl na medailovou pozici, trojice Iversen, Sundby a Tönseth se poskládala na čtvrtém až šestém místě. První dvě příčky patřili ve Falunu Rusům - zvítězil Maxim Vylegžanin a druhý byl Bessmertnykh. Třetí místo obsadil Francouz Manificat.

Neděle 14. 2. 2016

Martin Jakš

Po pěti z patnácti kilometrů uzavíral první padesátku, zhruba v polovině bruslařského závodu ale zahájil velkou stíhací jízdu za body a postupně se prodíral pořadím výš a výš. Po deseti kilometrech už byl kousek od bodované třicítky a v cílové rovince se do ní probojoval, když finišoval na 29. místě. „Při průjezdu do třetího kola jsem dostával hlášky, že je před námi do deseti sekund třicátý závodník, takže jsem viděl, že je šance dostat se aspoň na body. O to jsem se snažil a naštěstí se mi to i podařilo. Není to žádný super výsledek, ale oproti včerejšku jsem si aspoň trochu spravil náladu,“ konstatoval po závodě český reprezentant, který bude startovat i příští týden v Lahti.

Martine, pojďme nejdřív k začátku závodu, kde to nebylo úplně optimální. Co se dělo po startu?
Bylo tam hodně lidí, startovalo nás 90. Já vyjížděl s číslem 23, takže jsem měl docela dobrou pozici, ale bohužel se tam v tom začátku tlačilo tolik lidí zezadu, že se mi těžko hájila, pořád jsem ztrácel. Do prvního kopce se v podstatě šlo, pak se to na přechodu rozjelo a roztrhalo a já ztratil kontakt, první část balíku mi ujela. V průjezdu do druhého kola jsem z toho měl trochu obavy, říkal jsem si, že pokračuju tam, kde jsem byl včera a není to nic moc.

Kdy se to zlomilo?
Dostal jsem se do skupinky, kde se mi začalo jet dobře, zdálo se mi, že s nimi můžu jet a najednou jsem viděl, že dojíždíme lidi, kteří odpadali. Psychicky to člověka zvedlo a jelo se mi lépe. Pak už jsem při průjezdu do třetího kola dostával hlášky, že je před námi do 10 sekund třicátý závodník, takže jsem viděl, že je šance dostat se aspoň na body. O to jsem se snažil a naštěstí se mi to i podařilo.

I ve finiši to byl boj mezi mnoha závodníky. Kolik sil ti zbývalo?
Při nájezdu do sprintového kola jsem si docela věřil, ale dvakrát jsem tam byl blbě zavřený. Možná jsem mohl být o místo lepší, ale na druhou stranu ta skupina byla relativně veliká, takže jsem měl obavu, aby se na nás netlačili i lidi zezadu. Ale nakonec jsem to udržel. V samotné cílové rovince byl bohužel o kousek rychlejší Kershaw.

Stejně jako v závodě žen, i mezi muži se jelo dost rychle. Co jsi říkal tomu tempu?
Cítil jsem to v tom prvním kole, ty začátky mi nějak nejdou a tam jsem to těžce nesl. Ve druhém kole už to bylo lepší, srovnal jsem se a měl jsem pocit, že můžu závodit. V prvním okruhu to byla jedna velká tlačenice a já jsem se propadal, tempo se samozřejmě jelo.

Za týden tě čekají další závody Světového poháru v Lahti. Zůstáváš teď ve Skandinávii?
Přejíždím rovnou tam, abych mohl v klidu lyžovat a ne tolik cestovat. Zítra ráno ještě půjdu na trénink ve Falunu, pak bychom měli přejet do Lahti, což je fajn.

Petra Nováková

Po měsíčním půstu potvrdila, že hromadné starty jí sedí. „Jedu při nich v klidu, vidím, kde se kdo pohybuje, kdo poodjíždí. Bylo dobré, že trať byla docela široká, vešly se i tři závodnice vedle sebe,“ říkala po dojezdu 22letá závodnice. Česká reprezentantka si tak spravila chuť po sobotním klasickém závodě, ve kterém jí patřilo až 47. místo. „Dneska jsem se cítila o poznání lépe. Včera asi musel proběhnout nějaký restart nebo závodní start-up. Lyže mi jely fakt dobře, i mně se jelo hezky. Sice jsem někde kolem sedmého kilometru měla krizi, ale z té jsem se naštěstí oklepala.“ Návrat na bodovanou pozici je povzbuzením i před mistrovstvím světa do 23 let, na která Petra Nováková odletí v pátek.

Dnes bylo hned od začátku hodně vysoké tempo, co jsi tomu říkala?
Bylo to asi dané tím hromadným startem, každý chce vybojovat pozici vepředu, aby pak nemusel horko těžko předjíždět. Člověk může o někoho zakopnout, někdo ti přišlápne lyži a podobně. Je těžké se v tom poli pohybovat. V tom je bruslařský závod s hromadným startem trochu jiný, člověk musí jet od začátku kudlu. Ale musím říct, že jsem se toho tempa nelekla, že to bylo v pohodě. Myslím, že start jsem měla dobrý, držela jsem se vepředu. Ale hlavně jsem ze závodu měla sama dobrý pocit a myslím, že je to na dobré cestě. Teď bude prostor se za týden do mistrovství světa ještě někam posunout.

Krátce po startu odskočila pětice závodnic, jinak se jelo prakticky celé první kolo hodně pohromadě. Jak se v početné skupině jelo i s ohledem na ta úskalí, která jsi zmínila?
Musela jsem být hodně ostražitá, soustředit se na to, kdo má kde lyže a kam šlape, tam nás bylo fakt hodně. My holky jsme takový, že to neřešíme s chladnou hlavou, ale snažíme se tam rvát zuby nehty dopředu, o to víc musí být člověk ostražitý.

Pole se začalo natahovat a trhat zhruba v poslední třetině. Jak těžký byl pro tebe ten závěr?
Někde na sedmém kilometru na mě trošku skočila taková ta moje tradiční krize. Jedna skupinka poodjela a já se snažila držet Nicole Fesselové. Když jsem v posledních kopcích viděla, že už to taky kouše, tak jsem doufala, že ji ve finiši předjedu. Zkusila jsem to nakonec o něco dřív a povedlo se.

Dnes se jela stejná distance a technika jako v Novém Městě, kde jsi říkala, že spíš testuješ své tělo. Jak se změnily tvé pocity a vypadalo to dnes pro tebe už jinak?
Nové Město bylo blízko po tom blbém závodě na Tour de Ski (Petra musela odstoupit, více zde), tak jsem měla opravdu strach a šla na start s obavami. Teď jak jsme byli na soustředění na Paso Lavazé, tak jsem zjistila, že už se to nevrátí a že už na to nemusím myslet, nemusím mít strach a můžu zase závodit!

Zdroj: www.czech-ski.com