„Já tam jedu spíš předvést jednorázový výsledek, než že bych mohl pomýšlet na nějaké skvělé umístění v celé tour. Realita letošní zimy je bohužel zcela odlišná od jakýchkoli plánů, takže jdu do toho s tím, že musím být připravený i na boj o trochu jiné umístění, než bych si přál. Ale to dělá závodníka závodníkem, že se nevzdává, když to nejde. Můžu jenom překvapit,“ usmíval se před odletem na Ski Tour Canada nejzkušenější český reprezentant.

Před skiatlonem v Lahti ses necítil dobře a raději jsi ho vynechal s tím, že potrénuješ na Kanadu. Jak tedy vypadala poslední fáze přípravy?

Tréninky byly trošku ovlivněné tím, že přišla velká obleva, takže jsem musel i jeden celý den vynechat lyžování a byl jsem místo toho běhat a posilovat. Pak jsem dva dny lyžoval na takových slabších sněhových podmínkách, ale bylo to docela slušně upravené, na klasiku to stačilo. Akorát objem byl trochu menší, než jsem chtěl. Ve čtvrtek byl rychlejší trénink, v pátek opakované výjezdy kopců a odpoledne kombinace s posilovnou. Let a víkend chci využít k aklimatizaci a odpočinku.

Ty jsi v Kanadě startoval už dvakrát – na olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010 a úplně poprvé na juniorském mistrovství v roce 1997, které se dokonce odehrávalo na stejném místě, kde se koná druhá polovina Ski Tour Canada, v Canmore…

Vzpomínám si, že šampionát tam byl velmi vydařený, měli jsme z toho trochu juniorské mistrovství republiky. Závod na 30 km volně sice vyhrál s výrazným náskokem Per Elofsson, ale já byl druhý, Martin Koukal třetí a Jirka Magál čtvrtý! Já s Martinem Koukalem, Katkou Hanušovou a Zuzanou Kocumovou jsme pak rovnou přelétali do Trondheimu na světový šampionát dospělých. Pro mě tohle všechno bylo vstupenkou do velkého dospěláckého světa, měl jsem dokonce tu čest, že jsem si vybojoval druhé místo ve štafetě a jel jsem ji ještě jako junior na seniorském mistrovství. Takže na to mám vzpomínky strašně hezké!

Říkal jsi, že teď na tour pomýšlíš spíš na jednorázový úspěch. Na jaký závod se tedy těšíš nejvíc?

Spíš vyhlížím klasické závody. Hned druhý den tam je 20 km klasicky s hromadným startem, ale tam ještě můžeme mít problémy s časovým posunem. Pak je tam 15 km klasicky. To jsou závody, ve kterých bych měl být schopný předvést trochu lepší výsledek než v bruslení, ve kterém nejsou mé pocity nic moc. V klasice si fandím v tom, že snad využiju, že ji umím a jsem v ní technicky víc vyježděný než ve skatu, který je hodně o síle. Na co se absolutně netěším, to jsou sprinty, které tam jsou bohužel tři. To mi samozřejmě sráží možnost bojovat o nějaké super umístění celkově.

Skladba závodů je podobná jako na Tour de Ski, kterou jsi už několikrát jel. Bereš Ski Tour Canada jinak?

Formátem se to samozřejmě Tour de Ski blíží, ale ta má výraznou tečku v podobě sjezdovky Alpe Cermis a tady se asi nic takového nechystá. Bude to spíš soubor několika standardních svěťáků, žádný extrém.

Ty jsi v kariéře absolvoval spoustu závodů a sezon ve Světovém poháru. Co říkáš tomu, že teď je v něm novinka v podobě kanadské tour?

Většinu kariéru jsem trošku pošilhával po skokanech a pak i sdruženářích, kteří během sezony často závodili v Americe nebo Japonsku a my jako běžci těchto „exotických“ destinací měli naprosté minimum. Všechno se to odehrávalo ve střední Evropě nebo ve Skandinávii, proto jsem vždycky říkal, že bych rád někam takhle letěl. Je to zase jiný zážitek, byť si člověk pamatuje hlavně hotel, tratě a cestu na tratě (smích). Takže bych to docela přivítal, ale letos to musím hodnotit i ve vztahu k možným výsledkům a aktuální formě. Z toho pohledu bych byl teď radši, kdyby se závodilo někde ve střední Evropě a nebyla to tour, abych se mohl připravit na jeden konkrétní závod. Tour je spojená s tím, že do ní nejde naskočit později, musím přežít i všechny sprinty. Co vím jistě je, že to bude bolet!

Rozhovory s dalšími reprezentanty:

Petra Nováková

Martin Jakš