Pokud se rozhodnete vyjít si ráno na procházku skrze údolí Val di
Fiemme, je pravděpodobné, že vám aspoň jednou zkříží trasu běžecká
stopa. Výsadní postavení běžeckého lyžování je zde nejvíce patrné za
suchých zim, kdy se skrze hnědozelené údolí jako bílý had vine
světoznámá trasa Marcialongy a nejeden běžkař bruslí po uměle
navrstveném sněhu, zatímco se o pár metrů dál líně pasou krávy.
Běžkovat se zde dá téměř všude, a když je v údolí dost sněhu,
můžete lyže využívat jako hlavní dopravní prostředek. Na otázku, kde se
ve Val di Fiemme prohání běžkařský vosk nejlépe, dostanete ale zpravidla
vždy stejnou odpověď: Marcialonga, Passo Lavazè a Lago di Tesero.
Marcialonga
Zatímco Češi pojmenovali svého zástupce v prestižní světové sérii Worldloppet lakonicky Jizerská padesátka, Italové pro svého zástupce vybrali honosnější přízvisko: Marcialonga, volně přeloženo jako „dlouhý pochod“. První startovací výstřel se údolími Val di Fiemme a Val di Fassa rozezněl už v roce 1971 a po více než čtyřiceti letech jde o jeden z nejvýznamnějších závodů, na jehož startovní čáře se každoročně šikují tisícovky zapálených běžkařů.
Délka trasy se v průběhu času měnila v závislosti na sněhových podmínkách, v současnosti měří rovných sedmdesát kilometrů. Jelikož protíná samé dno údolí Val di Fiemme a Val di Fassa ve výšce okolo tisíc nadmořských metrů, je k plicím sportovců o něco přívětivější než výše položené areály. Nejnižší bod se nachází v osmisetmetrové výšce, vrchol trati leží zhruba ve čtrnácti stech metrech. Pro nabírání kondice na začátku sezóny nebo trénink začátečníků je ideální pětadvacetikilometrová trasa mezi Predazzem a Cavalese se zanedbatelným převýšením.
K tomu všemu vede Marcialonga jednou z nejkrásnějších oblastí severní Itálie. Stačí otočit hlavu napravo nebo nalevo a nechat se strhnout výhledem na bledé tesáky Dolomit s konturami vyřezanými ostrým slunečním svitem. Čaj z termosky chutná v obklopení horských masivů vždy o trochu lépe, a pokud bude zrovna přát počasí, dost možná vás z obdivu vytrhne až lezavý mráz.
Passo Lavazè
Stačí se autem či skibusem vyšplhat o kilometr
výše do běžkařského areálu Passo Lavazè a změna je hned cítit ve
vzduchu. Areál leží v horském sedle okolo dvou tisíc nadmořských metrů
a každý nádech tady stojí o dost víc úsilí než v údolí. Jde
o propletence běžeckých stop různých náročností, jejichž celková
délka dosahuje osmdesáti kilometrů. V samém srdci se nachází ústřední
modrá trať, z níž vybíhají cestičky do okolních lesů a kopců,
přičemž náročnější trasy stoupají až do dvoukilometrových
výšek.
Pokud zůstanete na modré, dočkáte se asi pětikilometrové jízdy mírně zvlněným terénem s několika mírnými kopci a jedním větším padákem. Po jeho zdolání budou běžcům nezvyklým na vysokohorský vzduch zřejmě praskat plíce ve švech a začátečníkům se roztřesou kolena, pro zkušenější lyžaře je to však spíše vítaná výzva na jinak pohodové trati. Lesní cestičky jsou už o něco náročnější a zdolání těch nejtěžších dá zabrat i trénovaným běžkařům.
Obecně řečeno se v Passo Lavazè dá strávit několik hodin, aniž by se dostavil pocit nudy. I horské panorama je zde podobně dechberoucí jako v údolí. Když se navíc dostatečně vzdálíte od startoviště a jeho okruhu pro začátečníky s povykujícími dětmi a vysmátými skupinkami začátečníků, pohltí vás všudypřítomný klid a pohoda. Na běžkaře sice ve Val di Fiemme v sezóně narazíte na každém rohu, Lavazè je však dost rozlehlé na to, aby se lidská masa na úzkých lyžích rozptýlila po celém jeho prostoru a lyžaři si ve stopách příliš nepřekáželi. Ať už jste spíš na bruslení nebo na klasiku, místa tu budete mít dost. I když je třeba počítat s tím, že občas někoho předjedete a někdo předjede vás.
Lago di Tesero
Kdo místo přírody preferuje kondiční trénink na umělých tratích, ten bude na stadionu Lago di Tesero jako doma. Všechny okruhy zasypávají od prosince do března sněhová děla a dvakrát do týdne je večer osvětlují reflektory. I kdyby za celou zimu nespadla vločka sněhu, Lago di Tesero své brány nezavře.
Stadion se sestává ze tří hlavních okruhů o délkách 2,5 kilometru, 3,3 kilometru a nejtěžšího pětikilometrového. Méně zkušení lyžaři ocení napojení na jednodušší osmikilometrový úsek Marcialongy směrem na Predazzo.
Vstup na stadion je zcela zdarma, a to i při nočním provozu. Neplatí se dokonce ani za skibus. K tomu všemu je k dispozici je půjčovna lyžařského vybavení, šatna se sprchami, místnost pro servis lyží, restaurace a dokonce i ledový plácek pro klasické bruslení. O kvalitách stadionu svědčí i to, že už třikrát hostil mistrovství světa.
Tiché údolí v horách
Ve Val di Fiemme teprve před pár lety zakázali alkohol za volantem. Díky tomu zde zvláště ve večerních hodinách panuje klidná atmosféra, divoké après-ski jako jinde v Alpách nečekejte. Jak tvrdí místní, dříve se do centrálního města Cavalese sjížděli lidé z okolních vesniček, usedlostí a hotýlků, aby se pak v podroušeném stavu v nočních hodinách vraceli svými auty zpět. Dnes už by si to nikdo nedovolil. Přesto zde však není o zábavu nouze. Pokud si chcete odpočinout od běžeckých stop, můžete nazout sněžnice a vydat se do jednoho z okolních průsmyků nebo vyšplhat na vrchol libovolné hory, která vám zrovna padne do oka. V Passo Lavazè najdete i funpark s dráhou pro boby i populární snowtubing, jehož levotočivá zatáčka pořádně vyhazuje ze sedla. Oblast je také pověstná svým kulinářstvím, a pokud by se vám zastesklo po domově, na statku Agritur Col Verde vám nalijí české pivo.
Pro české běžkaře je Val di Fiemme jednou z nejzajímavějších lokací. Abyste odpoledne mohli stát ve stopě, stačí vám z České republiky autem vyjet krátce po snídani. Areály si své návštěvníky hýčkají a poskytují veškeré služby, které zkušený lyžař očekává. Ceny navíc nejsou vyšroubované jako v hypermoderních nebo tradičních top alpských areálech. To vše navíc korunuje italská srdečnost, pozvolné životní tempo a přátelský přístup.
