V uplynulých několika týdnech jsem se zaměřil při tréninku právě na tyto dva výjezdy, a to na Černou Horu a na Špindlerovku. Je pro mě velice důležité znát každou zatáčku a každý metr tratě, pokud chci uspět v závodech jako jsou právě tyto dva nádherné výjezdy, které pro mě jsou srdcovou záležitostí.
V sobotní odpoledne se na start prvního ročníku výjezdu na Černou Horu postavilo kolem padesáti účastníků včetně legendárního Stanislava Řezáče. Vždy když stojím na startu vedle Standy, tak je to pro mě velká čest a řekl bych, že nejsem sám. Čekala na nás pořádná porce asfaltového výjezdu s délkou dvanácti kilometrů a celkovým převýšením kolem 650 výškových metrů. Start proběhl za křižovatkou v Čisté v Krkonoších a teplota se blížíla k 30 stupňům. Přibližně dva kilometry po startu byly více méně po rovině a poté se začlo lehce stoupat. Nikdy mi soupažové úseky v rychlém tempu moc nešly, ale v letošním roce jsem tutu slabost začal více trénovat a mohu říct, že od té doby dokážu od startu držet krok s nejlepšími. Podařilo se tak i na Černou Horu, kde mě začátek dost bolel, ale Standu Řezáče i týmového kolegu Jirku Ročárka jsem dokázal udržet. Na začátku stoupání nám Standa poodjel a zdálo se, že je vymalováno. Zhruba v polovině závodu se Standa pohyboval zhruba 15 sekund před námi. Od páteho po sedmý kilometr se mezera mezi námi nezvětšovala a rozhodl jsem se o dojetí Standy, ale marně. Standa si náskok hlídal a nenechal se dojet. Od té chvíle jsme všichni tři na prvních třech pozicích osamoceně dojeli až do cíle.
V neděli byl na řadě již tradiční výjezd ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovu boudu. Lehce přes deset kilometrů s převýšením 500 m čekal na skoro 70 závodníků včetně členů reprezentačních družstev. Rád vzpomínám na první ročník v roce 2014, který pro mě byl vítězný, a také letos jsem chtěl uspět. Během letních prázdnin byl pro mě právě vrchol Špindlerovky častým tréninkem na kolečkových lyžích, tak moc dobře vím, co si mohu během závodu dovolit a jak správně rozložit síly. Od startu se každý rok jede velice rychlé tempo. Letos se o něj postaral Standa Řezáč, který chtěl roztrhat celý peloton lyžařů již během průjezdu Špindlem. Ano, povedlo se mu to. Jediný, který udržel tempo přes celé město se Standou, byl týmový kolega Jirka Ročárek. Nebyl to moc velký náskok, ale před začátkem stoupání je každý náskok velice znát. Když Standa na třetím kilometru začal poodjíždět i Jirkovi, tak bylo jasné, že si opět dojede pro vítězství. O další příčky byl se však svedl velký souboj. Jirka se snažil osamoceně bojovat na druhé pozici, ale zhruba na pátem kilometru jsme ho s Kubou Gräfem dojeli. Na to, že Jirka jezdí veškeré závody pouze soupaží, tak jel výborně. Jelikož jsem se cítil dobře a chtěl jsem, abychom byli spolu s Jirkou na stupních vítězů, tak bylo potřeba vymyslet nějakou dobrou strategii. V tu chvíli nejlepší, co mě napadlo, bylo nechat Jirku poodjet, tak aby si udělal co největší náskok na mě s Kubou. Potom jsem nastoupil Kubovi a odjel mu. Zní to až neuvěřitelně, ale opravdu tato strategie vyšla. Jirkův náskok na osmém kilometru byl dostatečný, tak bylo potřeba nastoupit Kubovi a poodjet.

To se povedlo a mohl jsem se s Jirkou těšit na společné setkání na stupních vítězů. Ještě zhruba kilometr před cílem ze mě sršela energie, že jsem přeskočil Jirku a začal stahovat Standu, který byl na dohled, ale ten měl opět náskok, který si hlídal. Na trati se už nic nezměnilo a v tomto pořadí jsme dojeli až do cíle. Za námi na třetím místě přijel Jirka, který byl za umístění na bedně velice rád. Posledním závodním víkendem tohoto seriálu bude 24. - 25.9 soupažový závod na 30 km poblíž Hrádku nad Nisou a výjezd na Ještěd, který je jako každoročně součástí Mistrovství republiky.