Veerpalovým posledním velkým závodem této sezony byla patnáctka v Otepää. V tomto závodě, kde se poslední roky přetahoval o vítězství s Bauerem, skončil letos pátý. Podíváme-li se do historických tabulek, mezinárodní úspěchy začal nejdříve sbírat na delších tratích. V r. 1999 byl na MS v Ramsau druhý na 50 km klasicky, v r. 2001 na MS v Lahti již první na 30 km klasicky. Na neslavně proslulé dopingové Olympiádě 2002 v Salt Lake City si kromě druhého místa na 50 km již připsal první velké vítězství na 15 km klasicky. Od té doby se pak na tuto trať zjevně specializoval. Další prvenství získal na olympijských tratích v Turíně a naposled právě na MS u nás v Liberci. Tam senzačně porazil Lukáše Bauera.

Ač slušně rozjetá sezona, **Veerpalu** již upadl do podezření z nečistých praktik tichým ukončením své dlouholeté závodnické kariery uprostřed sezony a to navíc v předvečer zahájení letošního mistrovství světa v Oslo. Důvodem měly být jeho dlouhodobé zdravotní problémy s koleny. Známá je skutečnost, že jedním z druhotných znaků užívání růstových preparátů jsou potíže s klouby, vazy a šlachami, které nezvládají nápor „nadupaných“ svalů. Veerpalu podstoupil již svou první operaci kolene v r. 1994.

Upřímně řečeno, každého, kdo se pohybuje blízko lyžování asi nenechalo v minulosti klidným jeho mizení ze závodní scény vždy na delší dobu před důležitými šmapionáty. Následně po většinou průměrných výsledcích v průběhu sezony pak přišlo poměrně překvapivé vítězství. To samozřejmě nemusí nic znamenat, ovšem neměli bychom přehlédnou, že dalším velkým podezřelým s podobnými praktikami byla na počátku nového tisíceletí tentokrát soupeřka naší Kateřiny Neumannové Veerpalova kolegyně z týmu Kristina Smigunová. A ta byla již v roce 2001 usvědčena s používání růstového hormonu Nandrolon, avšak díky chybnému vyhodnocení B vzorku byla omilostněna.

Hned po včerejším oznámení pozitivního testování Veerpalova B vzorku vystoupil na tiskové konferenci na obranu lyžařského národního hrdiny zástupce Estonské antidopingové laboratoře Jüry Lassik. Snažil se zpochybnit hodnoty nalezené v krvi nezávislou laboratoří v německém Kolíně. „Současné výzkumné metody jsou předmětem kritiky mnoha specialistů. Některé laobratoře sice tvrdí, že mohou rozeznat rozdíly mezi přírozenými a umělými hromony, to však není prokázáno“. Na základě toho Laasik tvrdí, že v případě Veerpala mohlo jít o přirozeně zvýšenou hladinu růstového hormonu, která může být až dvacekrát větší po zátěži, tedy přesně v době, kdy byl Veerpalemu odebrán vzorek krve.

Veerpalovo odhalení budou především těžce rozdýchávat jeho bývalí soupeři. „Vždycky jsem ho považoval za velký lyžařský talent a obdivoval jsem jeho schopnost dokonale naladit závodní formu na vrcholový závod, a to je důvod mého dnešního zklamání“, říká o něm král klasiků Nor Hjelmesset (39) a dodává, „Závodil jsem s ním ve světovém poháru v Otepää tuto sezonu, kde dojel na skvělém pátém místě. Určitě v té době nebyl vážně zraněný. Jestli že se cítí nevinný, měl přijet do Osla a hájit se, že jeho pozitivní test je omyl. Měl s tím vyjít ven a bojovat za svou nevinu a zasloužit si tak plnou pozornost, kterou nyní očekává. On to však neudělal. Myslím, že mnoho z nás se cítí podvedeno“.

Běžecké lyžování je v Estonsku stejně jako v sousedních skandinávských zemích národním sportem. Vypadá to, že problém dopingu může mít v Estonsku určitou tradici, což nevrhá na tuto zemi dobré světlo. Podobně započatá dopingová aféra rozhýbala před pár lety v sousedním Finsku velkou tsunami, která spláchla na určité období celé finské lyžování s povrchu země. Zatímco Finové se veřejně káli a započali ozdravný proces, Estonci k tomu přistupují zatím spíše ruským způsobem. Tedy že oni hrají fér a vina je na jiné straně hřiště.