Nikol kdy jste vůbec poprvé zaznamenala sníh?
———————————————
Už jako malá holka jsem jezdila na hory a dokázala jsem klidně dvě hodiny pobíhat v mrazu a hrát si se sněhem. Milovala jsem koulovačky a postavila jsem spoustu sněhuláků. Bavilo mě ale i bobování a neúnavně jsem vybíhala zas a zas kopec nahoru.

Kdy jste poprvé stála na lyžích?
——————————–
Lyžovat jsem začala docela pozdě, až ve 12 letech. Jela jsem tehdy se svým nevlastním tátou na hory a on se osobně ujal výcviku. Živě si pamatuji, jak jsme se vztekala, když jsem měla plužit či dělat obloučky. Když jsem poprvé v Peci pod Sněžkou vyjela nahoru na sjezdovku vlekem, na obloučky jsem se vykašlala a pustila jsem to dolů šusem. Tuhle zběsilou jízdu se mi podařilo zastavit tím, že jsem dole vyjela do malého kopečka a ten mě zbrzdil. Lidi kroutili hlavami a táta byl strachy bez sebe, protože stačilo jen málo a mohla jsem se přizabít. Dodnes cítím, jak se mi pak klepala kolena a řekla bych, že jsem díky tomuto zážitku získala k lyžování jakýsi respekt. Nakonec jsem se ty obloučky i techniku brždění naučila.

Do jakých hor se nejraději vracíte?
———————————–
Na horách trávím každý rok v zimě nejméně týden, a když je volno, vyrazím na víkend. Podívala jsem se už do Krkonoš, Jizerských hor a rakouských Alp. Moje sympatie si ale získaly Krkonoše, tam jsem jezdila odmalička. Mám je ráda celé od Horních Míseček, přes Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Pec pod Sněžkou či Harrachov. Všude je krásně a lyžování mě opravdu baví. Myslím, že jsem se docela dost zlepšila, jezdím jak na dlouhých lyžích, tak i na krátkých a na chuť jsem přišla i běžkám. Mám za sebou také několik výcviků se školou, takových těch klasických lyžáků ve stylu oblíbeného filmu Sněženky a machři.

Prozradíte nám nějaký „Sněženkovský“ zážitek?
———————————————
Na ty se snad ani nedá zapomenout. Kluci samozřejmě machrovali a tajně sebou vozili něco ostřejšího k pití. V noci jsme se pak všichni slézali na jednom pokoji. My děvčata jsme ale na to vyzrály, nechtěly jsme totiž, aby nám kluci dělali na pokoji nepořádek. Šikovně jsme se tedy celá třída scházeli u nich a kolikrát jsem tam vydrželi až do 4 hodin rána. Měli jsme štěstí, profesoři nás nikdy nenačapali. Stejně jim to ale asi muselo dojít, jelikož jsme druhý den na sjezdovce padali únavou. Klasika!

Říkala jste, že jste přišla na chuť i běžkám. Kde jste je poprvé vyzkoušela?
—————————————————————————-
Právě na jednom takovém soustředění s DAMU v Krkonoších, jsem si běžky obula poprvé. Profesor nám jen ukázal ten správný grif a tím to skončilo. Ostatní bylo na nás. Musím říct, že jsem se na nich ale velmi rychle naučila jezdit. Popravdě mi nic jiného nezbývalo, neboť mě čekala další den 20 km túra po hřebenech.

Jak ten křest „běžkami“dopadl? Dokázala jste udržet s ostatními tempo?
———————————————————————-
Udržela jsem nejen tempo, ale pořádně jsem si ten den užila. Najednou jsem viděla a vnímala všechny ty krásy kolem, které na sjezdovce člověk ani vidět nemůže. Zasněžené stromy, bublající potůčky a paprsky slunce, které prosvěcují ledové krápníky visící ze skály. Prostě nádhera! Navíc mě vůbec nebolely nohy a kupodivu se mi docela dobře běhalo do kopců. Sama sebe jsem dost překvapila, když jsem šla dva kilometry pěkným stoupátkem, a narozdíl od některých „slabších povah“ jsem běžky nenesla na ramenech, ale stále jsem na nich „běžela“. Vymýšlela jsem si své vlastní fígle, jak se moc neunavit a hezky se prodýchat. Osvědčilo se mi stoupání po hranách.

Vzpomenete si na nějakou zajímavou nebo veselou historku ze „stopy“?
——————————————————————–
Nejzajímavější asi bylo, když jsme jednou běžkovali lesem a žádná stopa tam nebyla. Brodili jsme se hlubokým sněhem, propadali se a chyběla nám pevná půda pod nohama. Pěkně jsme se nadřeli, ale naštěstí to netrvalo zase tak dlouho.

Přišla na vás při túře nějaká krize?
————————————
Krize vyloženě ne, ale obrovské úsilí mě stálo, když jsme sjížděli asi tří kilometrovou cestu, plnou zatáček. Z táhlého kopce jsem se snažila plužit, ale moc se mi to nedařilo a nejméně desetkrát jsem se rozsekala. Nebyla jsem však sama, takových šikovných začátečníků nás sjíždělo asi patnáct a padali jsme jako švestky jeden za druhým. Tajně jsme záviděli spolužákovi, který běhal závodně a jen tak si to vedle nás na pohodu svištěl. Dole na rovince jsem si ale i zafrajeřila a trochu se snažila na běžkách bruslit, což mě docela bavilo. I přes ty pády jsem si běžky opravdu oblíbila, a pokaždé, když vyrazím na hory, si dám nějakou trasu. Je to úžasná relaxace a příjemné zpestření pobytu. Láká mě ta vzdálenost, kterou překonávám, mám ráda měnící se krajinu, zastávky v hospůdkách na čaji a dobrém obědě. A večer pak příjemnou únavu a dobrý pocit.

Stal se vám někdy na běžkách nějaký úraz?
—————————————–
Musím říct, že opravdu ne. Dokonce mě nezastihla ani vánice či sněhová bouře. Asi jsem si to správně nadávkovala. Nepostihl mě žádný natažený sval, vyvrknutý kotník, snad ani puchýř se mi z běžeckých bot neudělal. Je ale pravda, že kromě pár modřin jsem i při lyžování neměla žádný úraz. A to mám ráda adrenalin a jezdím celkem svižně.

Přesto jste se vážnému úrazu nevyhnula. Před rokem jste prožila dost těžkou autonehodu. Co se vlastně stalo?
————————————————————————————————————
Tehdy jsem jela domů večer z divadla. Řídila jsem velmi opatrně, protože lilo jako z konve. Na kruhový objezd v Letňanech jsem vjela třicítkou, a přesto jsem dostala smyk, pak hodiny a nakonec jsem skončila ve škarpě. Probrala jsem se až v nemocnici s otřesem mozku a zlomenou čelistí. Střepy jsem měla zabodané v obličeji a lékaři bojovali o záchranu mého oka. Naštěstí vše dobře dopadlo a zůstaly mi v obličeji jen ty jizvy. Už jsem si na ně zvykla a myslím, že časem půjdou trochu zbrousit. Horší to možná bude s těmi jizvami v duši. Ač jsem mladá, pár jsem si těch životních kopanců už zažila.

Prozradíte jaké?
—————–
Rozvod mých rodičů, rozvod prarodičů, smrt babičky při autohavárii, moje autonehoda a pak mě taky místo zásnub čekal rozchod. Ale rozhodně si nestěžuji, těch nádherných okamžiků jsem zažila mnohem víc a určitě ještě zažiju.

Pojďme raději zpátky k nádherným okamžikům. Stalo se vám někdy, že byste se na sjezdovce seznámila s nějakým mužem?
——————————————————————————————————————-
Vyloženě vztah jsem na sjezdovce nenavázala, ale už jako holka jsem se bavila tím, že jsem si vyhlédla nějakého pěkného frajera a snažila se mu v lyžování vyrovnat. Dostihnout ho, jezdit blízko něj a pak s ním jet společně na vleku. Kdo ví, třeba se mi takové seznámení ještě podaří. Určitě by bylo docela romantické potkat na jedné stopě pohledného a zábavného běžkaře. Já osobně totiž romantiku spatřuji v nenápadných drobnostech a je pro mě daleko cennější, když mi partner dává najevo náklonnost beze slov, než v srdceryvných vyznáních. No a to by se na tu horskou túru zrovna mohlo hodit. Párkrát by mě někde „sebral“ ze země při jízdě z kopce a kdo ví? Třeba by moje srdíčko poloroztálo 🙂

Vizitka
=======
**Narodila se ve znamení Kozoroha**
**Má ráda adrenalin a miluje tanec a zpěv**
**Věří na numerologii a výklad karet**
**Je abstinentka, nekuřačka a vegetariánka**
**Účinkovala ve Vinohradském divadle a v Divadle Archa**