.=
Celý seriál začíná v Livignu již na konci listopadu, kdy šance na přírodní sníh v této oblasti je okolo 15 %, poté následuje měsíc a půl dlouhá pauza do dalších závodů. Podle mého názoru holý nesmysl, který jen zvyšuje náklady všech týmů, neboť nutí závodníky odjet trénovat na první sníh a dostat se kvůli jednomu víkendu do formy. V lednu následuje blok pěti závodů v kuse ve střední Evropě, což vyhovuje hlavně seveřanům. Zůstává tu totiž celý servis a zároveň i hodně závodníků a nemusí cestovat zpět domů. Ušetří čas i peníze. Pro většinu závodníků je však těžké udržet formu a zdraví po celou dobu, zvláště pro ženy je nesmírně tvrdé závodit každý víkend 3 až 4 hodiny. Mnohem rozumnější by bylo rozdělit závody do dvou bloků: tři v lednu, dva po odmlce v únoru. Poté následuje severské turné, v rámci kterého je pauza mezi závody od 2 do 3 týdnů, což pro neseverské týmy znamená nekonečné a drahé přesuny na sever Evropy a zpět, včetně servisu. A aby toho nebylo málo, přidali letos šéfové mezi Vasaloppetem a Birkebeinerrennetem závod ve Švýcarsku – tudíž velké stěhování národů proběhne hned po Vasáku ze severu na slavný Engadin a zase rychle zpět na sever na Birken. Třešničkou na dortu je, že se tento závod, jediný z celé série, jede bruslením. Takže servisní auto i rozpočet týmu se musí nafouknout i o věci na bruslení (lyže, hole, boty).

.=
V posledních letech končí zima ve střední Evropě v půlce března, pak už spíš není kde lyžovat. Proto poslední dva závody seriálu v polovině dubna znamenají pro většinu závodníků buď trénink na kolečkových lyžích, nebo další drahé soustředění někde, kde sníh ještě je. A to nemluvím o tom, že už tak je člověk půl roku pryč z domu od rodiny. Pokud trend přidávání dalších závodů bude pokračovat, vznikne tu za chvíli nový Worldloppet a budeme čekat, kdo vytvoří nový seriál tzv. výjimečných závodů. Jako by to tu už jednou bylo…

.=
Pro týmy je tento kolotoč stále dražší a dražší a finanční zdroje rozhodně nejsou nevyčerpatelné. I přední severské týmy mají problém s financováním a některé dokonce z těchto důvodů zanikají (např. Team LeasePlan slavného Thomase Alsgårda). Vedení Ski Classics týmům nijak finančně nepomáhá, pouze vybírá drahý vstupní poplatek, za který tým dostane jen status oficiálního týmu Visma Ski Classics a občerstvovací vesty. Startovné, ubytování, dopravu atd. si platí každý sám. Popravdě nevím, jak dlouho je tento projekt ještě udržitelný. Snaha udělat Světový pohár z masových dálkových běhů se zatím jeví jako nereálná, a pokud začnou ubývat týmy, může také celý projekt shořet jako domeček ze sirek. Zvláště když se neustále mění pravidla. Poslední novinkou je zrušení limitu pro zisk bodů (dříve musel bodující závodník dojet maximálně s 20% ztrátou na vítěze), které umožní bodovat téměř každé ženě, jež dojede do cíle klidně i s 5hodinovou ztrátou na vítězku. Na druhou stranu jsem rád, že moje mamka bude brát v 60 letech body ve Visma Ski Classics…

.=
A poslední rýpnutí je tak trochu do vlastních řad. Na konci sezóny jsem seděl na pivu v Levi s ředitelem Visma Ski Classics, Davidem Nilssonem, a stěžoval si, jak je pro nás těžké tým ve Visma Ski Classics ufinancovat. Jeho reakce byla následující: „Jste malinkatá země a máte 3 týmy v naší soutěži. Spolupracujte, spojte se.“ No jo, to se to řekne, ale copak to jde. Jeden tým je čistě profesionální, druhý zase amatérský, třetí vytvořen z individualit. Snaha byla, nějaká jednání proběhla a výsledek? Týmy letos nebudou 3, ale hned 4. Peníze a politika vládnou světu, a tak naše malá země bude mít ve Visma Ski Classsics nejvíce týmů (hned po Norech, ale ti se nepočítají). Škoda, jen si to představte, jak by mohlo vypadat komentování Pavla Čapka: „Vláček závodnic momentálně táhne Kateřina Smutná a nyní ji střídá týmová kolegyně Adéla Boudíková, která se ohlíží, zda za ní již nejede její partner Jiří Ročárek, který to rozjíždí spolu s Jirkou Pliskou a Vaškem Sedláčkem pro Petra Nováka a Standu Řezáče, za nímž jede zatím vzorně ukryt Jan Šrail. Dnes se českému týmu vede na jedničku a udávají tempo celému balíku.“ Jen doufejme, že za rok už těch týmů nebude 10, nebo taky žádný. To už by zase taková sranda nebyla…

Autor článku:
**Marek Pazderský**

.=
Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

Článek rubriky Vox populi vyšel 28. listopadu 2018 v NORDIC magazínu č. 48