Za sněhem tak většina z nás musí na hory, ale bohužel ani naše 1 000 m vysoké kopečky nejsou vždy jistotou zaručující dlouhý finský skluz na modrém extráči. Proto vyrážíme do Alp, kde se se situací umí vyrovnat lépe. Ale ani tam matka příroda není v postavení monarchy, a proto se situace demokraticky chopí i technologičtí pracovníci a inovátoři, aby nejmodernějšími technologiemi pomohli vytvořit zasněžené království. První sněžné dělo vzniklo už v 50. letech, v roce 2014 se poprvé objevilo tzv. Snowfactory, které dokáže vyrobit sníh (lépe řečeno sekaný led) i při teplotě nad nulou. Provoz lyžařských sjezdařských středisek by měl být minimálně 100 dní, aby byla zajištěna jeho finanční návratnost. Takže jaké jsou naše možnosti, abychom mohli lyžovat minimálně od prosince do půlky března?

Kupodivu veškeré tyto činy vedoucí k výrobě, či udržení a uchování sněhu, nevznikly jako komerční záměr. Pro jednou si o slovo řekl i profesionální sport (pomineme-li efekt televizních práv a příjem z reklam během přenosů ze závodů světových pohárů). A tudíž si i dnes díky práci mnoha dobrovolníků a inovátorů ve volném čase může zalyžovat každý vášnivý lyžař, ať v kraťasech v létě na ledovci, v mrazivém tunelu po celý rok nebo v listopadu, ačkoliv nespadla jediná sněhová vločka. Souznění lyží, lyžaře a sněhu je klíčové, a proto se v metodách letní přípravy profesionálního sportovce přistupuje již několik desítek let k tréninku na sněhu. Vzhledem k tomu, že závodní sezona bývá odstartována již v listopadu, nemělo by v tréninkovém plánu chybět soustředění na sněhu (minimálně) v říjnu. V dnešní době se nabízí tři možná řešení – lyžování na ledovci, lyžování v tunelu, rozvezení zásob sněhu v brzkém podzimu.

Je jim dnes téměř 60 let, ale v živých vzpomínkách mají úmorné soustředění na ledovci. Pamatují také, že tam bývalo o 30 m více sněhu, avšak největší hrůzu jim stále nahání pomyšlení na počasí, které v říjnu nebývá zcela bez mráčků. Často se tak může stát, že během tréninku bojujete s vichřicí, sněhovou bouří, mlhou, přívaly čerstvého sněhu, a od tréninku vás zachrání pouze to, že nejede lanovka nebo zapadnete autem do sněhu cestou k ní. Brzké vstávání umocňuje mnohdy celou skepsi. A když už lyžujete v serpentinách nenáročného převýšení tam a zpátky, trénink je paradoxně náročný z důvodu vysoké nadmořské výšky. Ten, kdo si nepohlídá správnou tepovou intenzitu, se může „odvařit“ na celou sezonu, což stisknutím krční tepny ke změření tepové frekvence v dobách před 30 lety, bývalo jednodušší, než dnes se sofistikovaným tréninkem a jeho kontrolou. Nám Čechům je nejvíce známý ledovec Dachstein, který se nachází v pohoří rakouských severních vápencových Alp vzdálených 3 h od českých hranic, tedy co by kamenem dohodil. Největší výhodou Dachsteinu je však „nízká“ nadmořská výška okolo 2 600 m. n. m., ve které není vzduch ještě tak řídký a pohyb na lyžích tak může být i plynulý. Další ledovce v Evropě, např. Stilsfserjoch nebo Schnalstal v Itálii, Tignes ve Francii a další, jsou v nadmořské výšce okolo 3 000 m, a to už není vzdoušek pro každého.

Alternativou nabízející možnost celoročního lyžování jsou tzv. tunely/haly, kde se lyžuje na technickém sněhu při stabilní teplotě pod bodem mrazu. První tunel byl vystaven v roce 1997 ve finském Vuokatti. Udržování mrazivé teploty po celý rok je energeticky náročné, proto se první tunely budovaly z půli pod zemí. Takovýto had vlnící se krajinným reliéfem zarostlý skandinávskou tundrou je také dobře známý ve švédském Torsby. V sousedním Německu je od roku 2009 velice oblíbená DKB Skisport-Halle v Oberhofu, která je i nám Čechům poměrně lehce dostupná. Ani marketingově se nejedná o špatný tah, protože když jako turista přijedete do Oberhofu, kde po většinu roku můžete obdivovat mlhu, vítr a déšť, rádi pak přivítáte možnost zavřít se do mrazáku a z balkónu obdivovat funící sportovce. Tunely jsou přístupné rovněž široké veřejnosti, a minimálně jednou v životě stojí za to zalyžovat si v červenci v hale při -5 °C a z okna pozorovat kolemjdoucí potící se při 30 °C.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53424226560_444c73bd7d.jpg *]

(Lyžařské tunely jsou budovány většinou pod zemí, aby nebyly energetické ztráty tak výrazné, ale z finančního hlediska je jeho provoz velice náročný)

V posledním desetiletí však běžkařským světem hýbe jiný fenomén. Tak jako si mnozí z nás zavaří marmelády na zimu a vytvoří další nebytné zásoby k přečkání tohoto krutého období, proč si v zimě neudělat zásoby sněhu, přes léto ho uskladnit a v listopadu použít? Tato myšlenka uskladnění sněhu pochází ze skandinávských zemí, které bývají prvními pořadateli závodů SP, a které musí garantovat, že sníh BUDE a závody se uskuteční! A jak jsme zmiňovali v úvodu, vůči tomuto faktu se do opozice staví globální oteplování. I samotní závodníci rádi uvítají možnost trénovat „jižněji“, ač stále v tmavé podzimní Skandinávii, než za severním polárním kruhem, kde v listopadu bývá přes den 2 hodiny šero a po zbytek dne tma. A proto se od počátku století velice často objevuje pojem snow farming, neboli metoda uskladnění sněhu, v dnešní době intenzivně rozšiřována po střední Evropě, ale mající kořeny ve Finsku. V ČR je zásobník sněhu v Novém Městě na Moravě. Mezi největší zásobníky sněhu na světě patřil v roce 2013 ten s 800 000 m3 v ruském Sochi. K tomu samozřejmě vedly dva důvody – pořádání olympijských her a fakt, že v Rusku se nic nesmí podcenit. Další velké zásobníky, které postačí na rozvezení až 10 km běžeckých tratí jsou ve švédském Östersundu a Idre, norském Sjusjoenu, finské Ruce nebo Vuokatti. Ve švýcarském Davosu se zabývají výzkumem skladování sněhu a následnou aplikací v praxi od roku 2008, a každoročně patří k prvním, kteří koncem října přetvoří hromadu sněhu do podoby běžeckých stop. Mezi další středoevropská střediska patří např. Ramsau am Dachstein, Seefeld, Ruhpolding nebo Livigno, které úspěšně vstřebávají poznatky předešlých zim a nové zkušenosti každý podzim využijí.

Ačkoliv se někomu může zdát uchovávání sněhu přes léto naprosto nelogické, tento proces je velice efektivní a do jisté míry i nízkonákladový. Efektivita je důležitá ve dvou fázích – při výrobě i skladování. Základem je myslet dopředu. Neexistuje levnější způsob výroby technického sněhu, než v okamžiku, když mrzne, až praští. To se potom kupy sněhu hromadí během pár hodin, zatímco při prvních podzimních mrazících při -3 °C a teplejší vodě děla spotřebují velké množství elektrické energie a vyrobí kupičku mokrého sněhu. Proto je důležité předzásobit se sněhem během zimy, a ten postupně hromadit ve sněžné farmě. Za poslední roky ovšem i zásobníky na sníh prošly stavebním vývojem. Dříve se sníh ukládal do vyhloubených jam jako poklad, dnes se však ví, že sníh musí mít hlavně dobrý podklad! Proto se zásobníky sněhu budují na zpevněné ploše (oddrenážovaná zámková dlažba), aby voda z tajícího sněhu mohla odtékat, celková manipulace se sněhem byla jednodušší a pod sněhem nevznikalo bláto.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53422845207_ae3a7076a7.jpg *]

(Bagry a nákladní vozy jsou z hlediska provozu méně nákladné než rolby. Bagr pracuje v samotném zásobníku, kde těží sníh, ale i na samotné trati, kde hroudy sněhu „uplácává“ do potřebného tvaru. Tento proces je v konečném důsledku finančně i obslužně méně náročný než při výrobě technického sněhu po celé délce trati //Foto: Marcel Giger/davos.ch)

Víte, že podstatná část lidského tepla uniká hlavou? Z toho důvodu také v zimě nosíme pokrývku hlavy, a abychom uchovali co nejvíce sněhu přes léto, musíme i sněhovému zásobníku nasadit opravdu dobrou čepici. Zde tkví celá alfa a omega snow farmingu, tedy v dobré svrchní izolaci. Čím je zásobník ve vyšší nadmořské výšce i zeměpisné šířce, tím je pravděpodobněji léto chladnější a sníh má větší naději na přežití. Uvádí se, že během léta dojde ke ztrátě 1/3 objemu sněhu. Po prvotních pokusech přikrývat sníh pilinami, kúrou, senem, polystyrenem, geotextiliemi, nakonec švýcarský výzkum ukázal, že nejefektivnějším způsobem je sníh pokrýt 30-40 cm vrstvou dřevní štěpky, která přes den nepropustí teplo ke sněhu, a naopak v noci z ní teplo sálá ven. Námětem k dalšímu výzkumu může být i použití stavební difuzní folie, jejíž klíčovou vlastností je nepropustnost vody směrem dolu, avšak funkčnost membrány směrem nahoru. Náklady 1 m3 sněhu rozvezeného na počátku zimy po běžecké trati činí cca 400 Kč, přičemž 12 % tvoří produkce sněhu (včetně ztrát), 35 % izolační materiál a jeho transport, 35 % zakrytí a odrytí zásobníku sněhu, a nakonec 18 % samotné rozvezení sněhu a jeho následná úprava. Celá práce ve sněhovém zásobníku spíše připomíná provoz na stavbě, než-li manipulaci s křehkým materiálem, proto je běžné, že v blízkosti běžeckých tratí spíše potkáte bagr a mnoho nákladních vozů, než kolony roleb. Vždyť i náklady na obsluhu těchto strojů na provádění zemních prací jsou nižší, než na provoz rolby. Bagr pracuje v samotném zásobníku, kde těží sníh, ale i na samotné trati, kde hroudy sněhu „uplácává“ do potřebného tvaru.

Tento proces je v konečném důsledku finančně i obslužně méně náročný než při výrobě technického sněhu po celé délce trati. Aby bylo možné vyrábět technický sníh v zimních měsících, je nezbytné mít větší množství sněžných děl, opatřit běžecké tratě rozvody vody i elektřiny a zaškolit personál, který umí obsluhovat sněžná děla ve dne v noci včetně rolbařů, kteří soustavně rozhrnují sníh do požadovaných šířek i výšek. Naopak obsluha zásobníku je poměrně nenáročná, rychlá a levná s možností krátkodobého pronájmu těžké techniky. Příprava zabere maximálně týden. Pro takové listopadové lyžování jsou důležité už jen dvě věci. Zkompaktnění rozvezeného sněhu, proto je dobré, když do sněhu zaprší a následně zmrzne, to potom po sněhu svištíte nadpozemskou rychlostí. Jenže když máte pocit, že máte křídla, musíte myslet i na to, že pád na zem může pěkně bolet. Většinou zde totiž hrozí nebezpečí, že se proletíte až jeden metr pod běžeckou trať kamsi do bláta. Tak či tak, fenomén snow farmingu je stále více populární, a ač si někdo může ťukat na čelo, proč vlastně skladovat zmrzlou vodu, milovníkům zimy a lyžování to přijde jako neskutečně dobrý a jednoduchý vynález. I když je dnešní doba nejistá v různých směrech, lze očekávat, že může být ještě hůř. Protože víte co? Už i na ledovci objevují taje snow farmingu a moderní kolečkové dráhy se budují se spodním chlazením, aby rozvezený sníh tak rychle neroztál.

Zdroj: Časopis NORDIC č. 55 (r. 2020)