Katka Nash (za svobodna Hanušová) závodila nejprve na běžkách a jelikož to bylo v éře Katky Neumannové, pro jejich rozlišení se jí říkalo „malá Katka“. Důvody byly zřejmě tři: Katka Nash je o 4 roky mladší, o 12 cm nižší a i měřeno úspěchy na lyžích byla tou „menší“ za „větší“ Katkou Neumannovou. Občas se to holt stane, že někdo se jak na potvoru narodí zrovna do éry někoho výjimečného, však se zeptejte třeba Tomáše Berdycha v éře Rogera Federera, Rafaela Nadala a Novaka Djokoviče… Jenže „malá“ Katka si to bohatě vynahradila úplně jinde: na kole.

Na lyžích Katka Nash absolvovala dvě olympiády: v Naganu 1998 (kde byla např. 23. na volné třicítce a 24. ve stíhačce na 15 km) a Salt Lake City 2002 (kde byla 20. na volné patnáctce a 4. se štafetou na 4×5 km). Na letních OH byla s kolem už třikrát, na svých prvních dokonce startovala ještě dříve než na zimních, už v roce 1996 v Atlantě v závodě horských kol, kde byla 19., jedno místo za Katkou Neumannovou. Od té doby je výčet Katčiných úspěchů v MTB a krosu dlouhý jako Lovosice, takže jen ve velké stručnosti: na svém kontě má z MTB i krosu nejen vítězství na MČR, ale i ze závodů SP. Z obou disciplín vozí úspěchy i na úrovni MS – v MTB má stříbro z roku 2016 a v krosu bronzy z let 2011 a 2017. Parádní zářez, byť nemedailový, má z olympiády v Riu (2016), kde byla v MTB pátá.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52719147470_ab5964ab68.jpg *]

*Jako bajkerku Katku známe už dlouho. Foto: Archiv Katky Nash*

Takto jsme Katku znali a na tomto poli už nás asi nemohla ničím překvapit. Ale v září 2022 přišla novinka, které se mnozí zdráhali věřit: Katka oznámila úmysl jet hromadný závod na MS v silniční cyklistice. Katka si dala velkou práci s tím, aby vysvětlila, že v reprezentaci nikomu nezabrala místo a její přeprava na závod a pobyt byly hrazen UCI (Mezinárodní cyklistickou unií), kterou je Katka členkou, takže v Austrálii by pracovně byla tak jako tak i bez ohledu na reprezentování Česka na kole. Přesto se nevyhnula kritice některých rádobyfanoušků, kteří jí start vyčítali. O tom toho bylo popsáno již nemálo, takže v následujícím rozhovoru se budu chtít přeptat na jiné věci, které dobře ilustrují to, že když člověk něco chce a jde tomu naproti, může se podařit i něco velice nečekaného.

**Katko, mou gratulaci (nejen k dokončení silničního závodu na MS ale vůbec k realizaci té myšlenky) již máte z doby, kdy jsme domlouvali tento rozhovor, nyní bych se Vás chtěl zeptat na pár věcí, které mne jako hobby silničkáře napadly okamžitě poté, co jsem se Váš příběh dozvěděl. Kde jste vlastně vzala konkurenceschopné silniční kolo, které jste do Austrálie vezla zřejmě vlastní „osou“? Máte ho od svého MTB týmu, podporuje vás tým až takto, nebo šlo o Vaši soukromou investici?**

Jako všichni MTB závodníci trénuji na silničním kole, takže jsem nic shánět nemusela. Kolo mam S-Works Tarmac (starší model) s Shimano Di2. Oproti tréninku jsem nandala rychlejší pláště Maxxis High Road 28c. Kolo jelo dobře a neměla jsem žádné mechanické problémy. Jsem zvyklá si vozit kolo sebou na většinu cest a po 20 letech jsem expert na balení a vybalování.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52718202992_fbcf89d878.jpg *]

*Expertka nejen na všechny typy cyklistiky ale i na balení a vybalování. Foto: Archiv Katky Nash*

**Já vlastně netuším, jak to na MS týmy měly s mechanickým vozidlem. Měla každá reprezentace své, nebo tam byly i týmy, které by musely spoléhat na neutrální mechaničák, protože národní neměly? A už vůbec netuším, kde se ten český mechaničák pohyboval, když jste odstartovaly dvě (Tereza Neumanová nakonec závod nedokončila) a závod byl bez vysílaček.**

Na MS jsem opravdu byla pracovně a vlastně jsem neměla ani čas si celou trať objet. Od neděle do čtvrtka jsem byla v kanceláří a na kongresu jsem dokonce mela i prezentaci, takže týden byl velice náročný. Na kole jsem jezdila ráno a někdy přes oběd. Na některých částech trati se vždycky jel závod a tak jsem něco z ní viděla, až když jsem závodila. Auto s repre trenénrem za námi někde jelo, ale já je vcelku neviděla, až někdy koncem závodu. Další část realizačního týmu byla na občerstvovačce ve městě a tam jsem měla v plánu brát si pití od nich. To fungovalo perfektně a vždy jsem dostala co jsem potřebovala. My v terénu vysílačky také nemáme takže mě to nechybělo a závodila jsem tak jak jsem zvyklá. Náhradní kolo jsem mela půjčené od repre ale naštěstí nebylo potřeba! Musím říct, že jsem měla závod bez problémů a věřila, že pokud bych něco ještě potřebovala, tak někde za sebou pomoc mám a to bylo příjemné. Na MTB etapáku se musíme o kolo postarat a věci na rychlé opravení s sebou vozit a tak v tomhle silniční závod je pohodový. Co mě překvapilo bylo že spousta závodnic nedojela závod do konce aniž by měly nějaký problém. Prostě jen tak nedojely. To já jsem si to ráda došlapala až do konce.

**Krásně jste mi nahrála na otázku. Také nevím, proč tolik holek vzdalo, také mne to zaujalo. Na městském okruhu předjetí o kolo je samozřejmě diskvalifikace, to ale nebyl jejich případ. V silniční cyklistice to mnoho lidí mívá tak, že když v průběhu závodu zjistí, že nemají reálné šance na top výsledek, tak vzdají, aby nemrhali silami potřebnými na jiný závod, jenže toto je MS, navíc v Austrálii. Napadají Vás nějaké důvody, proč jich tolik vzdalo?**

Určitě nejsem expert na tuhle otázku, protože v terénu jezdíme převážně sami za sebe a pokud to jde tak vždycky až do cíle. Je mi jasné, že na silnici každý má nějakou funkci a ta ne vždycky je dojet do cíle, ale třeba podpořit lídra týmu. Jak říkám, tomuhle úplně nerozumím, protože jsem na silnici moc nezávodila. Je možné, že někdy ani závodníci nemají na výběr a tým jim řekne co a jak. Jak říkám, je to trochu jinačí svět a mnohem vice týmový sport než MTB nebo kros.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52719785576_e7348a4f89_z.jpg *]

*Katka v cíli závodu MS 2022 v silniční cyklistice. Foto: Archiv Katky Nash*

**Mount Pleasant se jel šestkrát a mezi jeho vrchy je 17 km, takže při průměrce 37 km/h (což byla podle mých výpočtů celková průměrka vítězky) stačí chytit ztrátu 27 minut a člověk je předjet o kolo, což je automatická stopka v závodě. Měla jste informace o vývoji závodu, když nebyly povoleny vysílačky? Vám, bikerce, to nevadí, ale ortodoxní silničáři na to asi zvyklí nebyli a bylo to docela poznat…**

Já jsem jela ve skupině, která dobře spolupracovala a pokračovala slušným tempem. Nepřemýšlela jsem, kde je čelo a jak to dopadne. Jsem moc ráda, že jsem závod dojela a mohla si to užít až do konce závodu. S vysílačkou jsem jela jenom jednou v životě při *Tour de California* a bylo to vcelku fajn když člověk měl informace o nastávajícím terénu a zúžení cest před námi. V terénu jezdíme převážně kolečka a tak nám můžou dát informace kolem trati. Pokud jsou to delší závody, tak člověk jede bez informací, takže jsem na to hodně zvyklá. Ještě zajímavější je to na gravelu, kde jsou všechny kategorie dohromady. Třeba teď o víkendu jsem jela závod, kde jsem vedoucí závodnici neviděla 4 hodiny, pak jsem se dostala do čela, ale posledních 30 kilometrů jela sama a dvě závodnice za mnou přijely v balíku chlapů jenom 10 sekund za mnou. Aspoň je to pořád zajímavé..

**Byla jste skvělá lyžařka, běháte ještě i lyžařské závody? Neplánujete comeback, třeba ve *Ski classics*, kde se běhají laufy? Podle mne by spíše ty, než někdejší závody SP, mohly být Váš šálek kávy, že?**

Běžky jsou skvělý sport a já se k nim každou zimu vracím. Někdy vice, někdy méně, ale každou zimu něco najedu. Letos to nebylo až úplně ono, protože máme v Kalifornii nádhernou zimu a spoustu sněhu a tak jsem většinu času na lyžích strávila na skialpech. Převážně lyžuji na dvou centrech tady u Truckee a na jednom i učím. Na závod se občas vracím jednou za pár let a to jen na jeden. Jmenuje se *The Great Ski Race* a jezdi se od roku 1977. Je to 30 kilometrů bruslením a výdělek ze závodu jde na podporu horské služby. Ráda bych si ještě zkusila nějaké další maratony, ale zatím nic neplánuji.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/52719213178_25d0c95d51.jpg *]

*Jednou lyžařka – navěky lyžařka. Foto: Archiv Katky Nash*

**Katko, velice děkuji za prima popovídání hlavně o cyklistice, bylo mi velkou ctí! Až díky němu jsem si „doposkládal“ mozaiku o tom, jak ten Váš silniční závod probíhal, a „doutvrdil“ se v přesvědčení, že jste dokázala velkou věc. Ještě jednou gratuluji a ať se Vám daří – na kole, na lyžích, ale hlavně v životě obecně!**

*P.S.: To by snad ani nebyla Katka Nash, aby i ten zmíněný jediný lyžařský závod, jehož se každým rokem účastní, nepojala vysoce prestižně. Když kouknete
sem, uvidíte, že ho již pětkrát vyhrála (předpokládám, že ta vítězka „Katarina Hanasova“ z roku 2003 je samozřejmě stále ona, jen pod zkomoleným dívčím jménem, ten čas by tomu samozřejmě odpovídal…)*

*P.P.S.: Katka v březnu 2023 objela svůj premiérový Cape epic. V tandemu s Argentinkou Sofií Gómez Villafañe získaly bronz. Gratuluji a smekám.*