——————-

*Tento článek vyšel v časopise NORDIC 38 (únor 2016)*

„Uč se, lyžování tě neuživí!“ I při letmém pohledu na sportovní stránky (nejen) našich periodik v tom má každý rozumný rodič v podstatě hned jasno. Kdo nehoní mičudu nebo puk, se jeví v naší současné společnosti v podstatě jen jako rekreační sportovec. Nemusí to ale být pravidlo. Existuje možnost, že i lyžař si může „vylyžovat“ skvělou budoucnost. „Měla jsem plné stipendium, vystudovala jsem integrovanou fyziologii, což jsou vlastně první čtyři roky medicíny, nyní již pracuji v oboru a chystám se na pokračující studium. Prestiží členů našeho univerzitního týmu bylo kromě lyžařských výsledků si udržovat i vysoce nadprůměrný prospěchový standard, což mi teď pomůže ve výběru kvalitnějšího studijního programu,“ říká stále v USA působící Eliška Hájková, bývalá členka juniorského i seniorského národního týmu, absolventka státní univerzity v Coloradu. „Když pominu, že jsem se konečně naučila pořádně anglicky, úspěšně ukončila studium a získala bezva práci v oboru, mám z té doby plno skvělých přátel a nezapomenutelných zážitků,“ dodává Martina Štursová, bývalá juniorská reprezentantka, členka národního týmu do 23 let či akademická reprezentantka, absolventka státní univerzity v Novém Mexiku. „Nejlepší, co jsem kdy udělala, bylo jít studovat na vysokou školu do Států,“ shrnuje Katka Nash, světová špičková bikerka, cyklokrosařka a v minulosti ještě pod jménem Hanušová známá i jako skvělá běžkyně, která se po absolvování státních univerzit v Coloradu a Nevadě dokonce v USA trvale zabydlela. Takto vyložené karty neříkají nic jiného, než že lyžovat na skvělé úrovni i v malém Česku se může vyplatit.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4536/26461841119_84cc8a5097.jpg *]
*University of New Mexico*

Proč je americká unverzitní liga nej
========
Univerzitní sportovní systém v USA nemá světové obdoby. Amerika dovedla myšlenku spojení vzdělávacího a sportovního procesu pro populaci univerzitního věku možná až ke zvrácené dokonalosti. Honba za skvělými sportovními výsledky začíná pro tamní studenty již na střední škole, dobře narostlí sportsmani a sportsmanky s vynikajícími výsledky mají výraznou šanci na draft do univerzitních týmů a jako bonus i šanci na sportovní stipendium. Historky, kterak borec z chudinské čtvrti či zastrčeného městečka u mexických hranic díky svému obrovskému sportovnímu talentu a ochotě tvrdě na sobě pracovat ke skvělé kariéře přišel, jsou běžnou zápletkou více či méně průměrných amerických filmů. A mohou být i z velké části pravdivé. Ne vždy je ale nezbytný předpoklad výrazného sportovního talentu. Chceš se dostat na Hardvard? Kromě usilovného studia sportuj, nikdy nevíš, zda nehledají člena do základní sestavy jeho týmu nebo třeba i průměrného borce na doplnění počtu členů některého z individuálních sportů. Doporučení klubového či středoškolského trenéra může pomoci otevřít lecjaké dveře k akademickému vzdělání.

Soutěžní systém funguje na jednoduchém principu postupových týmových soutěží. Týmy sbírají body v základních kolech, pak přes východní, střední či západní konference postupují až na národní šampionáty. V individuálních sportech sbírají body ve prospěch týmů jednotlivci. Týmy nebo celé školy soutěží pod hlavičkou různých organizací. Ale stejně jako každý basketbalista má životní sen jednou v životě hrát v NBA, nebo hokejista v NHL, pak každý budoucí americký univerzitní student se vidí v NCAA. V National Collegiate Athletic Association (Národní studentská sportovní asociace) si to v současnosti mezi sebou rozdává přes 380 tisíc studentů z více jak 1 100 škol a to ve 24 sportech. Popularita zařazených sportů v „en-sí-dabl-ej“ je dána čistě americkými měřítky, na ta evropská zapomeňte. Kromě amerického fotbalu a basketbalu se na sportovních stránkách novin dočtete možná ještě o univerzitním hokeji, baseballu či golfu. Pokud se jedná o individuální sporty jako atletika, přespolní běh či lyžování, diváků na nich příliš nepotkáte, ale své stýpko si ti nejlepší z nejlepších vybojují i v těchto sportovních popelkách. Mezi ně zahrňme třeba i střelce, šermíře či hráče bowlingu. Například jeden z nejsilnějších individuálních sportů světa, cyklistika, se nikdy do NCAA neprosadil.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4475/37527105954_f572a5032e.jpg *]
*NCAA šampionát 2014 v Soldier Hollow, Utah*

Lyžování bylo zařazeno do NCAA oficiálně již v roce 1954, i když nejdříve jen jako pouze mužský sport. Ačkoliv je to sport ryze individuální, prioritou jsou výsledky celého týmu, jen ten totiž v případě vítězství na národním šampionátu zviditelní vysílající univerzitu. Do společného bodování přispívají kromě běžců i sjezdaři, jejichž soutěž probíhá podobným systémem a často paralelně, v obou sportech závodí samozřejmě muži i ženy. Systém bodování je pečlivě promyšlen, dle pravidel může každý tým nasadit do jednoho závodu až dvanáct závoďáků, boduje však maximálně šest běžců v každé kategorii, ti musí být koučem předem nasazeni. Vtěsná-li se ve výsledkové listině někdo z nenasazených mezi ty nasazené, stejně neboduje. Základní lyžařské soutěže probíhají ve dvou regionech, na západě USA soutěže zaštiťuje RIMSA (Rocky Mountain Intercollegiate Ski Assotiation) na východě pak EISA (Eastern Intercollegiate Ski Association). V sezóně se borci a borkyně utkají ve čtyřech až pěti víkendech na takzvaných Závodech pro zvané (Invitational), ve východní konferenci jim nikdo neřekne jinak než „karnevaly“ (Carnival). Všechny tyto závody jsou současně i tzv. fisovými, lze zde získat FIS body, a jsou otevřené i pro závodníky nestudenty. Je běžné, že jednoho závodu se v každé z kategorie žen i mužů zúčastní více jak stovka borců. Po základní části soutěže následují šampionáty příslušné konference, za každý tým zde závodí maximálně pět studentů. Před závěrem sezóny se chopí slova paní statistika, po seškrtání těch horších vždy dva nejlepší individuální výsledky ze všech startů vyšlou vybrané jednotlivce na národní univerzitní šampionát. Za tým zde závodí maximálně tři borci v každé kategorii, ostatní zůstávají doma, i když mohou být výražně lepší než jejich soupeři závodící za jiné školy. Body v běžeckých disciplínách se přičtou k těm sjezdařským a mistr v lyžování je navždy zapsán zlatým písmem do historie příslušné univerzity, stejně tak jako jednotliví členové týmu.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4578/26461807399_5cf36ee10b.jpg *]
*Katka Nash-Hanušová jako NCAA šampion*

Pohled za scénu
========
Ač mluvíme o univerzitním sportu, nesmíme zapomenout, že jsme stále ještě v Americe. Money talks. Systém funguje na zcela jednoduchém ekonomickém principu nabídky a poptávky. Ne všechny univerzity jsou Harvardem, ten a pár dalších jsou špičkou jak v úrovni nabízeného vzdělání, tak i ve výši školného. Další stovky univerzit pak tvoří běžnou „šedou“ zónu vychytávající či doplňující slabiny tzv. „Ivy League Schools“ (osmička prestižních univerzit), nebo prostě jen vzdělávají za menší školné, i když ne nezbytně v menší kvalitě.

I to je jeden z důvodů, proč se soutěžní systém NCAA dělí na tři divize. Vrchol tvoří soutěže Divize I (DI), do té jsou zpravidla registrovány největší univerzity co do počtu studentů, dle pravidel vysílají do soutěží minimálně 7 mužských a 7 ženských týmů s těmi nejlepšími sportovci, co Amerika nabízí. Mají povinnost poskytovat sportovně-studijní stipendia pro ty nejlepší. Poměrně srovnatelnou úroveň včetně možnosti obdržet stipendium mají i soutěže Divize II (DII), ty však mohou „sponsorovat“ menší počet týmů (4 + 4). V Divizi III (DIII) si to rozdávají týmy z univerzit nebo vyšších škol většinou lokálního významu, malé co do počtu studentů a ekonomicky ne tak zdatné. Dle pravidel stipendium nabízet ani nesmějí, studenti zde závodí jen pro čest a slávu.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4487/26461843789_3cebf77b1c.jpg *]
*New Mexico Nordic Ski Team, dole uprostřed Lenka Tučková*

Každá divize má svůj postupový klíč i vlastní národní šampionát. Trik spočívá v tom, že v příslušné divizi musí soutěžit ve svých sportech všechny týmy jedné školy bez ohledu na úroveň jednotlivých týmů. Pravidla NCAA jsou striktní i v detailech, jak musí být soutěže organizované, kolik se jich musí během sezony uskutečnit atd. Co se týká přípravy na soutěže, jsou mimo jiné stanovena přesná pravidla, jak má vypadat týmový trénink. Například pro lyžování v DIII je vyhrazeno přesně 19 týdnů na společnou přípravu pod vedením trenéra, a to ne dříve než od druhého týdne v září, kdy začíná nový univerzitní rok. Letní příprava s týmem je zakázána, žádné oficiální tréninkové plány ani kontrola tréninkových deníků, sportovci v té době jedou na vlastní triko. V DI mají lyžaři povoleno trénovat s týmem pod vedením kouče téměř o dva týdny déle, v létě pak mohou závoďáci kdykoliv požádat svého týmového trenéra o přítomnost na trénincích, které ale musí organizovat sami, mohou v té době používat univerzitní zařízení jako tělocvičny či posilovny. Co se týče vlastních lyžařských soutěží, lyžování je v Americe malý sport a v rámci univerzitních soutěží se do tří divizí nenafoukne. Lyžařské závody se tedy odehrávají pouze na úrovni Divize I. Pravidla NCAA pro jednotlivé divize však platí dál.

Materiální podpora lyžařů-studentů se samozřejmě opět odvíjí od ekonomického postavení sportovních departmentů jednotlivých škol. Ze zákona NCAA hradí všechny školy studentům cestovní náklady na soutěže a případná soustředění, týmového oblečení a mazání na závodech. Z některých skladů se dá nafasovat i kvalitní běžecké nádobíčko. Status studenta-sportovce je plně amatérský, každý student se registrací v univerzitní soutěži plně zavazuje k jejich dodržování. Po celou dobu studia nesmí přijmout žádné prize money, sponzorský příspěvek či dar, uzavřít smlouvu se žádnou sportovní či jinou firmou, soukromě se podílet na komerčních či reklamních akcích. Reprezentovat svou alma mater v NCAA znamená splňovat i jiná kritéria, například pravidlo „12 hodin“. To je minimální vyučovací doba během týdne, která na amerických univerzitách představuje ekvivalent našemu „dennímu studiu“. Dálkoví studenti či studenti se zkrácenou výukou soutěžit nesmí. V NCAA smí sportovec závodit maximálně čtyři roky, pokud vynechá sezónu „Pravidlo pěti let“ mu dovoluje jeden rok přidat. Pokud vstoupí do týmu domácí či zahraniční student s již obdrženým jiným vzděláním, jeho účast v soutěži je regulována na menší počet roků.
Pro obdržení stýpka na prvo- a druhodivizních univerzitách musí student v prvním ročníku mít nejenom rychlé nohy, ale i mozek. Rozhoduje výše studijního průměru (tzv. GPA) a určitý počet bodů dosažený ve vědomostních testech (SAT nebo ACT), postavení studenta v rámci třídního prospěchu atd. V průběhu studia pak musí student průběžně plnit podmínky studia a předepsané kurzy dle plánu, nevynechávat nebo přehazovat jednotlivé kurzy, další detailní podmínky si určuje každá škola sama. Je běžné, že některé univerzity, především u „menších“ sportů jako jsou atletika, přespolní běh nebo lyžování, stipendia přidělují na tým, trenér jej pak dělí mezi ty nejlepší. „Na UNM (Uiversity of Nové Mexiko) měli v té době částečné sportovní stýpko snad všichni lyžaři, ať závodili sebelíp … mohlo nás být v týmu alespoň více a dostali jsme se i na jiné závody a soustředění než jen ty univerzitní,“ zmiňuje Štursová.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4492/26461816989_d89857d568.jpg *]
*NCAA šampionát 2013. Druhá Eliška Hájková*

Je NCAA přínosem, nebo černou dírou na talenty?
========
NCAA je otevřen z pochopitelných důvodů mezinárodním studentům, ti zvyšují konkurenci i úroveň soutěží, škole pak přinášejí mezinárodní reputaci, následně příliv i „nesportujících“ zahraničních studentů a tím i větší finanční příjem (zahraniční student platí výrazně vyšší školné než ti domácí). Koučové týmů mají jako součást své práce povinnost vyhledávat i lákat nadějné středoškoláky ke vstupu do jejich týmů a tím na jejich univerzitu. I zde fungují jasná pravidla, např. se rekrutují pouze studenti posledních ročníků středních škol a to ve specifických ročních termínech. Každý osobní kontakt studenta či jeho rodičů probíhá podle jasných kroků, stejně jako například telefonování, zasílání náborových dopisů, sledování studenta při závodě či zápase atd. Pravidla musí být striktní, boj o studenta-sportovce je velký a nesmí se zvrhnout v korupci. Pro zajímavost si představte, jak s vámi jako se středoškolákem v posledním ročníku, jemuž telefonuje a píše několik univerzitních trenérů najednou, může tato skutečnost zamávat.

Pozitiva? Pro jednotlivce je to kvalitní vzdělání s mezinárodní reputací či nastartování profesionální sportovní kariéry, v obou případech vysoká společenská prestiž a perspektiva vysoké životní úrovně. Záporem může být neustále přítomný stres z možného akademického či sportovního neúspěchu, případné trvalé zdravotní následky nebo předčasná psychická i fyzická „vyhořelost“ z nadměrného závodění, nekonečného cestování a nedostatku regenerace, nedoléčených zranění či přetrénování.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4467/26461824149_d4e3f2b8fd.jpg *]
*NCAA manuály musí mít každý trenér perfektne nastudované*

Negativa mohou přesahovat až do zemí původu studentů. Hrozí nebezpečí odchodu rozvíjejících se sportovních talentů do zahraničí, naděje na návrat do domácích seniorských reprezentací se zmenšují. Co může fungovat v basketbalu nebo v plavání, tedy sportovní růst díky kvalitnímu tréninku i soutěžím, nemusí již třeba platit pro lyžování. Několik let života v jiném prostředí mění životní postoje mladého člověka, vývoj jeho výkonnosti může být také z výše zmíněných důvodů výrazně narušen. Úroveň běžeckého lyžování je v Severní Americe rozhodně nižší než v Evropě, v případě, že český junior začne jezdit po evropských pohárech, závodní konkurence se s tou americkou nedá srovnat. Kromě snahy o zkvalitnění týmové základny je i zvýšení soutěžní úrovně důvodem, proč univerzitní trenéři rádi sáhnou po evropském lyžaři. Nejčastěji přicházejí z Norska, Švédska, Německa, Čech, nechybí Estonci, Slovinci, Finové. Americké univerzity si luxus finančně podporovat takové zaoceánské špičkové borce mohou dovolit, šance mít hrazené školné někdy i po celou dobu studia se těžko odmítá. Dobří sportovci i studenti schopní vynikat vysoce nad průměr jsou v Americe vždy ceněni, cesta k americkému snu je jim otevřena.

Americkými univerzitami prošlo od devadesátých let minulého století již pár našich mladých běžců. Jejich seznam nikdo neeviduje. Zatím jediný, komu se dařilo, i když s obtížemi, na přelomu tisíciletí úspěšně kloubit studium za mořem se Svazem stanovenými podmínkami pro reprezentaci byla Katka Nash-Hanušová. Všechny ostatní nadějné studenty-běžce více či méně okatě Svaz přehlížel, některé i předčasně vyřazoval z reprezentace. Cestu českým lyžařům do NCAA otevřela v devadesátých letech olympionička Ivana Rádlová, na přelomu tisíciletí ji následovaly sestry Hanušovy, poté z českých juniorských týmů, týmů do 23 let či univerzitních reprezentací šli zkusit své štěstí do světa například Štursová, Hájková, Tučková, Valenta, Tuček, Palánová, Böhmová, Hamr, Dohnal, Vykoukal, Pelc, v současnosti zde kromě Hynčicové již od střední školy závodí úspěšně Štoček.
Až na čestné výjimky se nikdo z nich ani v průběhu ani po skončení studia neoblékl zpět do reprezentační kombinézy. Nabízí se otázka, zda se nikomu z těchto talentů již později návrat do reprezentace nepodařil proto, že ztratili výkonnost, motivaci nebo jenom chuť bojovat s větrnými mlýny našeho lyžařského systému. Že by se mohlo blýskat na lepší časy ve vztahu Svaz-zámořští studenti-běžci, naznačuje letos zahájená spolupráce nového národního trenéra ženské reprezentace s výše zmíněnou Petrou Hynčicovou, v současnosti studentkou druhého ročníku Coloradské univerzity. Petra upřímně prozradila, že jejím snem je úspěšně dostudovat a současně se i nominovat na olympiádu v Koreji.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4529/38183256196_8949005145.jpg *]
*Svůj šampionát mají i malé univerzity a college sdružené v USCSA*

Ve zlaté kleci
========
Z pohledu českého studenta je pobyt na americké univerzitě od první minuty návštěvou Karlíka v továrně na čokoládu. Všude přítomná severoamerická předimenzovanost, cizí jazyk, neobvyklá pozornost spolužáků a týmu, oproti českému často arogantnímu vzdělávacímu systému přátelské a extrémně pro-studentsky zaměřené akademické prostředí, dokonalá materiální vybavenost. To vše silně přemotivovanému mladému člověku imponuje a tlačí ho k dobrým výsledkům jak ve škole, tak i ve sportu. „Učím se cizí jazyk, který se hodí nejen v budoucí profesi, ale určitě i při lyžování a cestování, poznávám jinou kulturu, přiučuji se spoustě nových věcí, ať už v lyžování, ve škole nebo v normálním životě, získávám kontakty a všeobecný přehled. Škola nás sportovce finančně zajišťuje, nakupuje nám vybavení, umožňuje nám závodit i na dalších fisových závodech, ale i zároveň zabezpečuje studijní stránku skrze speciální prostory nebo i jiné studijní prostředky určené pro studium jen pro nás sportovce,“ vysvětluje Hynčicová.

Zavzpomínám-li, pak jako trenér jsem svým univerzitním svěřencům záviděl jejich týmovou sounáležitost, v českém univerzitním ani vrcholovém sportu jsem podobnou nepoznal. Týmy jsou smíšené, i přes všude přítomnou soutěživost funguje naprosto přirozený duch fair play v týmu i mezi nimi, týmový vzájemný respekt, podpora při i mimo závod. Sportovci se stýkají i mimo „službu“, budují celoživotní přátelství. Zajímavé je sledovat vztahy uvnitř dívčí části týmu. Holky nejedou po vlastní linii, nepěstují se tu hvězdné manýry, neuvěřitelně spolupracují a navzájem si přejí úspěch. Mluvím o přístupu, který v podstatě dokázal vybudovat jeden z nejsilnějších ženských běžeckých týmů současnosti, americkou běžeckou reprezentaci v čele s Kikkan Randall.

Známý svým skepticismem k americkému univerzitnímu lyžování ve vztahu k reprezentaci je Marty Hall, bývalý kouč americké i kanadské reprezentace, stejně jako dlouholetý kouč běžeckého týmu prestižní soukromé Bowdoin College v Mainu: „Jsi-li student a současně aspirant na národní tým, musíš řešit mnoho kompromisů najednou, jako je extrémní vystavení nemocem v přelidněném prostředí, řešit společenské aspekty studentského života, nedostatek kvalitního zotavení, méně kvalitní trénink s lyžaři na nižší výkonnostní úrovni místo s kolegy z reprezentace a stejně tak i často nízkou úroveň závodů. Jde to, ale v případě posunu na vyšší úroveň uspěješ méně, než bys mohl.“

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4517/38238300351_610cb81afd.jpg *]
*Nezbytný banket na závěr lyžařské sezony. Druhá z prava E. Hájková.*

Opět z vlastní zkušenosti mohu říci, že pro oko evropského trenéra je trochu bolestivé pozorovat například lyžařskou techniku, především klasickou, borců umisťujících se od druhé desítky až do konce výsledkové listiny. Tréninkový proces v americkém pojetí je také chápán odlišně od evropského. Trenéři jsou tu více manažeři než koučové, řídí mikrobusy, mažou lyže, organizují jednotlivé tréninky či soustředění, draftují nové členy, komunikují s vedením univerzity, učiteli a rodiči, budují nezbytnou podpůrnou síť umožňující chod týmu. Příliš se již nezaobírají vlastním tréninkem, metodikou či technikou svých svěřenců, staví na schopnostech každého sportovce rozlišit, co je pro něj osobně dobré a co mu naopak nevyhovuje. „Většina lyžařů-běžců, přicházející do týmu, má už své vlastní představy o tom, jak potřebuje trénovat a co je pro něho nejlepší. Třikrát týdně máme společný trénink, kde částečně dělá každý zvlášť to, co potřebuje… Také se někdy společně domluvíme a pod vedením toho z nás, co je v tom nejlepší, zlepšujeme techniku, sílu, obratnost a podobně. Naši trenéři jsou v roli našich přátel, poradců a pomocníků, vždy připraveni odpovědět naše otázky,“ vzpomíná v jednom ze starších rozhovorů pro náš časopis Hájková.

Čeští studenti-lyžaři tu vždy vynikali kvalitní běžeckou technikou, a pokud si přenesli kondici z  juniorských či seniorských národních týmů, nikdy neměli problémy minimálně první dva až tři roky v akademických i otevřených závodech porážet nejlepší americké borce. Ale co dál? „Přesto že argumentuji, že je těžší být úspěšným lyžařem a studentem zároveň, neznamená to, že existuje pouze jediná cesta, v národním týmu máme oba typy závodníků, tedy studenty-sportovce i celoživotní profesionály. Na druhou stranu je ale první skupina ve světových pohárech trochu méně úspěšná než ta druhá. Ono je teď ve Státech poměrně populární stíhat více věcí najednou. Ano, rozvíjí to neuvěřitelně pracovní morálku, ale limituje to dosažení skvělých výsledků,“ korektně reaguje na problém současný trenér ženské americké reprezentace Matt Whitecomb.

.<>
[* https://farm5.staticflickr.com/4490/37527126194_f08b808dc7.jpg *]
*Katka Nash-Hanušová*

Studovat nebo reprezentovat?
========
Statistika je v tomto případě neúprosná, jedinými, kdo jsou schopni ani ne tak během, ale až po ukončení studia pokračovat v profesionální dráze vrcholových běžců, jsou v podstatě pouze sami Američané. Ale i tam se v posledních letech zvedá vlna revolty proti z generace na generaci předávanému modelu „nejdříve studium a pak sport“. „Vzdělávat se můžeš kdykoliv chceš, ale máš pouze zhruba deset let na to, abys ses probojoval do národního týmu a nebo se o to alespoň pokusil,“ komentuje situaci Marty Hall. „Sportovec by se měl rozhodnout, co chce lyžováním získat. Pokud chce olympijskou medaili, denní studium na univerzitě bych určitě nedoporučoval. Je to osobní volba, já bych raději viděl někoho, kdo chce být vynikající v jedné oblasti, i když to nemusí vždy vyjít, než být pouze dobrý ve všem,“ přidává se kouč Whitcomb. Stojí však všichni talentovaní sportovci o plně profesionální sportovní dráhu? Američan či Kanaďan má situaci ulehčenou, skutečně může studovat třeba až po třicítce, univerzitní vzdělání je tu otevřený systém, český junior však z výše uvedených důvodů již v tomto věku žádné sportovní stipendium na americké ani jiné univerzitě nedostane. „Sportovci do 25 by měli studovat a nebrat svůj sport až tak vážně, jak tomu většinou bývá v Čechách,“ má na věc jasný názor Katka Nash. Závěrečné rozhodnutí zda zvolit sport jako definitivní kariéru či jen prostředek k získání budoucí kariéry, závisí tak na vyzrálosti každého mladého lyžaře s talentem na obojí, sport i studium. Pokud si chce české lyžování udržet a vychovávat všechny potenciální talenty, asi by mimo jiné mělo hledat i cesty, jak i s touto skupinou sportovců do budoucna pracovat.

——————-

Úspěšní čs. lyžaři na US universitách po r. 1989
==========
| Ivana Rádlová | | Universita Nové Mexiko, 1991–93? | | 1x individuální šampion NCAA v r. 1993 |
| Kateřina Hanušová | | Universita Colorado, 1999–2000 a Nevada 2000–2002 | | 4x individuální šampion NCAA v r. 2000, 2001 a 2002 |
| Martina Štursová | | Universita Nové Mexiko, 2002–2005 | | 9 individuálních vítěžství v NCAA, 3x vítězství ve štafetě, týmový NCAA šampion v r. 2004 |
| Eliška Hájková | | Universita Colorado, 2010–13 | | 1x individuální šampion, 1x týmový NCAA šampion v r. 2011 |
| Petra Hynčicová | | Universita Colorado od r. 2014 | | 2x top 3 v individuálních závodech, 1x týmový NCAA šampion v r. 2015 |

——————-

Přehled školného a dalších poplatků vybraných amerických universit pro zahraniční studenty bakalářského studia (Nezahrnuje další případné poplatky specifické pro každou universitu)
Dartmouth College
=======
(„Ivy League“ universita, tradičně silný ženský běžecký tým, národní lyžařský šampion 2007)
– Školné (2014–15) 46 764 USD
– registrační poplatek 1 344 USD
– ubytování 8 286 USD
– stravování 5 553 USD
– učebnice a pomůcky 1 176 USD
– ostatní 2 010 USD
– zdravotní pojištění 2 654 USD

**Celkem: 67 679 USD**

Universita Colorado
=======
(historicky jeden z nejlepších universitních běžeckých týmů)
– Školné (2015–16) 36 209 USD
– ubytování a stravování 13 194 USD
– zdravotní pojištění 3 680 USD
– učebnice a pomůcky 1 800 USD

**Celkem: 54 883 USD**

Universita Vermont
======
(6x národním lyžařským šampionem)
– Školné 37 874 USD
– ubytování a stravování 10 780 USD
– učebnice a pomůcky 1 200 USD
– ostatní 1 460 USD

**Celkem: 49 814 USD**

Universita Utah
======
(9x národním lyžařským šampionem)
– Školné (2015-16) 20 180 USD
– ubytování a stravování 10 566 USD
– učebnice a pomůcky 1 006 USD
– ostatní 2 448 USD
– doprava 1 126 USD

**Celkem: 41 418 USD**

——————-

Podmínky přijetí na americké university, náklady
=======
| TOEFL test | | AJ, v Praze a Ostravě, měsíčně | | Cena: 240 USD |
| Nebo IELTS test (International English Language Testing System) | | AJ, viz British Council, v Praze, Brně, Plzni, Olomouci, méně termínů než TOEFL | | Cena: 4 850 Kč |
| SAT Reasoning | | AJ, obsah: čtení, psaní, matematika | | Cena: 86 USD
| ACT test | | AJ, obsah: AJ, matematika, čtení a vědecké myšlení, | | Cena: 36,50–42,50 USD |
| Studentské vízum | | Vízum F1 na 12 měsíců, | | Cena: 160 USD |
| Lékařské potvrzení, doporučení pedagogů, trenérů atd., některé školy vyžadují esej v AJ | | | | Cena: 4 850 Kč |
| Zpáteční letenka do USA | | | | Cena: 19 000–22 000 Kč |

*Pozn.: Možná finanční podpora viz Fulbrightova komise v ČR*