Stál již na vrcholu osmitisícovky, radoval se ze zlaté medaile z Mistrovství světa v běhu na lyžích v italském Val di Fiemme. Nyní se Martin Koukal chystá na další vrchol své sportovní kariéry, olympijské hry ve Vancouveru. Sport pro něj není jen vrcholovým tréninkem. O víkendech se ze svého libereckého bytu vydává na dlouhé běhy bez sporttesteru, při nichž si užívá radosti z pohybu. Lákají jej i vysoké hory.

Mnoho lidí se ke klasickému běhání v běžeckých botách dostalo až v průběhu života. Ve škole přitom patřil k nenáviděným aktivitám. Bylo to tak i u tebe?
——————————————————————————————————————————————————–
Mě naopak běh vždycky bavil, protože mi šel a dosahoval jsem v něm dobrých výsledků, lepších než v kolektivních hrách. Ani nenáviděný Cooperův test mi nevadil.
Kolik jsi při něm dokázal uběhnout metrů?
—————————————–
Přesné výkony zaznamenány nemám, ale pamatuji se, že na základní škole to bylo kolem tří kilometrů. Patnáctistovku jsem běhal na úrovni 4:40, postupně jsem se dostal až na čas kolem 4 minut. Poslední test si pamatuju z doby před dvěma lety. To jsem běžel 1500 metrů za 4:08.
Je to pro tebe klasický běh jen tréninkovým prostředkem?
——————————————————–
Baví mě vyběhnout si jen tak, bez sporttesteru, protože je zrovna hezké počasí. Na hodinku nebo dvě, někam do kopců, v nejprudších pasážích běh proložit chůzí a po jejich překonání běžet dál. Nakonec z toho mohou být i čtyři hodiny strávené takto v přírodě. Sporttester u takového běhu nepotřebuju. Je to vlastně také trénink, protože jde o pohybovou aktivitu, a zároveň to trénink není. Vyčistím si u takového běhu hlavu a srovnám myšlenky. Snažím se vyběhnout na delší dobu alespoň jednou za čtrnáct dní. Nikam přitom nevyjíždím autem, nazuju běžecké boty doma a vyrážím. Za půl hodinky jsem venku z města a pak směřuju svůj běh podle chuti. Na Jablonec, Ještěd, do Jizerských hor.
Kolik kilometrů při takovém čtyřhodinovém běhu zvládneš?
——————————————————–
Nevím, neměřím si to, může to být tak třicet, čtyřicet kilometrů.
To už je vlastně maraton. Neláká tě ten závod? Někteří sportovci volí maraton jako další sportovní výzvu po ukončení sportovní kariéry, třeba cyklista Lance Armstrong. Hovoří o tom i fotbalista Pavel Nedvěd.
—————————————————————————————————————————————————————————————————————
Dokážu si představit, že v době, kdy budu končit vrcholovou kariéru, si maraton zaběhnu. Chtěl bych se na něj řádně připravit a uběhnout jej ve slušném čase, což je tak za 2:30. Soudě z výkonů Roberta Krupičky nebo Jirky Žáka, s nimiž jsem běhával, mělo by to být v mých silách.
Tvoje sportovní kariéra ale rozhodně ještě nekončí. Naopak, blíží se další vrchol, olympijské hry. O tom, jak úspěšná bude letošní zimní sezóna, se rozhoduje už v létě. Jaká byla letní příprava?
————————————————————————————————————————————————————————————————–
Byla o něco klidnější než ta loňská. Méně stresující, nebylo tolik tréninkových soustředění, na druhou stranu trénink obsahoval více kvality a hlavně se mi vyhýbala zranění. Loni jsem se trápil s poraněním šikmého břišního svalu, letos zdraví zatím drží.
Co je obsahem letní přípravy a jak velkou roli v ní hraje klasický běh?
———————————————————————–
V období od května do října naběháme 1000 až 1500 kilometrů. Představuje to 100 hodin běžeckého tréninku. Nejvíce času věnujeme jízdě na kolečkových lyžích a na horském kole. Každá z těchto aktivit tvoří 120 hodin tréninku a 50 hodin věnujeme posilování.
S jakým cílem jdeš do zimní sezóny?
———————————–
Ve světovém poháru v běhu na lyžích bych chtěl stabilně atakovat nejlepší desítku.
A na olympijských hrách?
————————
Tam bych chtěl bojovat o medaili. To je jednoznačný cíl. Kromě štafety bych chtěl v individuálních disciplínách o medaili bojovat ve skiatlonu a závodě na 15 kilometrů volně. Myslím, že na to rozhodně mám. Cílem je medaile, ale pokud budu mezi těmi, kteří budou o medaili do posledních metrů bojovat, a přesto na ni nedosáhnou, budu také spokojen. Byl bych ale raději, kdyby ten boj o medaili byl úspěšný.
Mluvíš o šancích ve skiatlonu a závodě na 15 km. Přitom úspěchů dosahuješ paradoxně ve dvou odlišných disciplínách, sprintu a maratonu.
—————————————————————————————————————————————
Ano, ale sprint v běhu na lyžích má sice nálepku sprintu, ale je to závod, který trvá přibližně tři minuty. Když to srovnám s klasickým během, je to na úrovni míle nebo osmistovky. Velkou roli ve sprintu hraje technika. Je to o přenosu síly. Já si myslím, že nejsem ten nejrychlejší sprinter, ale vždycky jsem těžil z dobré techniky. Jsou sprinteři, kteří svou technikou dokážou přenést 70% síly, já 95.
Nabízí se otázka, kolik procent výkonu tvoří u běhu na lyžích technika a kolik kondice.
—————————————————————————————
Řekl bych, že ten poměr je takový, že až 30% výkonu může tvořit technika a 70% kondice. Běžci se slabší kondicí, ale dobrou technikou se tak mohou vyrovnat těm, kteří jsou na tom kondičně lépe. To platí ale vlastně jen na domácí scéně. Ve světové špičce nejsou závodníci, kteří by byli na štíru s technikou, tam je mnohem menší šance na to, že technikou si běžec pomůže k lepšímu výkonu.
Máš nějaký speciální recept týkající se výživy při závodě?
———————————————————-
Ni c speciálního. Pitný režim dodržuji stejný jako ostatní. Jen v závěru dlouhých závodů mi pomáhá jeden oblíbený energetický nápoj, který mi podávají servismani na trati. Většinou to funguje tak, že mě to takzvaně nakopne ke zrychlení ve finiši.
Tvým velkým koníčkem je i horolezectví. Co pro tebe znamená?
————————————————————-
Klasickou odpovědí na otázku: „Proč lezete na vrcholy hor?“ bývá věta: „Protože tady jsou.“ Lezení po horách a příroda mě hodně baví. Přivedl mě k němu kamarád Radek Jaroš, jeden z našich nejlepších horolezců. Vysoké hory mě asi fascinují proto, že sám pocházím z Vysočiny, oblasti, kde jsou jen malé kopečky. Vždycky jsem toužil po tom poznat vysoké hory. Když mám možnost cestovat a mohu si vybrat kam, první volbou jsou vždycky hory. Vrcholový sport, jemuž se věnuji, dělám proto, že jde o soupeření s lidmi. Hory, to je vlastně opak. Tam je soupeřem příroda. Ale není to o souboji s ní, spíše o pokoře. Ve sportu, když pracuješ tvrdě, úspěch se většinou dostaví. Ale když si příroda umane, na vrchol tě nepustí, byť bojuješ sebevíc. Je to prostě o jiných limitech a dimenzích a to mě baví.
Musel jsi při cestách na vysoké hory řešit nějakou vážnou krizi?
—————————————————————-
Na Cho Oyu jsme při cestě do druhého výškového tábora přišli k místu, kde měl být již postavený stan. Ten byl ale hodně poničený, takže jsme místo odpočinku před dalším postupem na vrchol museli tři hodiny vyhrabávat stan ze sněhu a opravovat jej. Naštěstí se to podařilo a nebyla to krizová situace na hranici života a smrti. Dokážu si ale představit, jak vážné to mohlo být, kdyby se nám to nepodařilo a my museli místo noclehu sestupovat dolů. Naštěstí se to nestalo.
Vylezl jsi na osmitisícovku bez použití kyslíkového přístroje. Zároveň ses stal mistrem světa v běhu na lyžích. To jsou dva velké úspěchy. Ceníš si některého z těch výkonů více?
———————————————————————————————————————————————————————————
Mistrů světa chodí po zemi určitě méně než lidí, kteří vylezou na Cho Oyu. Tento důvod asi hovoří za vše. Navíc, ve svém sportovním životě se od malička věnuju vytrvalostnímu sportu. A dosáhnout něčeho v tom, co tvoří hlavní náplň mého sportovního života, je pro mě cennější. Na druhou stranu, kdyby se objevila nějaká šance na to vyrazit znovu do hor, určitě bych znovu šel, protože když máš životní sen a dostaneš šanci si ho splnit, je škoda ji nevyužít.
Máš ještě nějaký další horolezecký sen?
—————————————
Teď je mou prioritou rodina, máme dvě malé děti. Ale předpokládám, že až jednou skončím svou sportovní kariéru, znovu se do vysokých hor vydám. Dokážu si představit, že 11 měsíců budu tady a na jeden měsíc v roce se vydám do hor. Chtěl bych tam vzít i děti, ukázat jim tamní život, aby si více vážily života u nás a běžných věcí jako dostatku jídla a možnosti chodit do školy, které většinou považují za samozřejmost.
Co znamenala expedice do himálajských velehor pro tvou kondici? Těžil jsi z té cesty, nebo ji naopak poznamenala negativně?
—————————————————————————————————————————
Nikdo přede mnou tu zkušenost u nás neudělal. Já jsem si dal po návratu čtrnáctidenní pauzu a pak začal trénovat, což byla velká chyba, protože jsem se snažil přivést tělo příliš brzy do normálního stavu. Pak trvalo půl roku, než jsem se z toho dostal. Pokud bych něco takového absolvoval v budoucnu, asi bych si dal delší pauzu, třeba měsíc, odjel někam k moři, počkal, až se všechny funkce stabilizují, a pak teprve začal trénovat. Naopak, co se týče psychiky, tam mi ta velehorská zkušenost hodně pomohla. Zjistíš totiž, že tělo má obrovské skryté rezervy, které si tady neuvědomuješ. Když pak přijde v závodě krize, řekneš si, že už jsi na tom byl mnohem hůř, a to ti pomůže se přes krizi snáze přenést. V závodě někdy při takové krizi povolíš a zabalíš to. Zítra je přece další příležitost. V horách ale nic takového není možné. Tam, když povolíš, tak není žádné zítra, ale můžeš třeba i umřít. Není to tak, že bych si tuto myšlenku při závodě aktivně navozoval, i když si dokážu představit, že i to by mohlo jít, ale podvědomě to funguje.
Čím je pro tebe sport?
———————-
Je pro mě hlavně možností část svého života věnovat tomu, co mě nejvíce baví, a živit se tím.

Příjemná hodinka u Koukalů se chýlí ke konci a tak se loučím a na odchodu předávám Martinovi maxi láhev jeho oblíbeného energetického nápoje. Snad jej „nakopne“ k vysněné medaili na olympiádě ve Vancouveru.

Martin Koukal
=============
**Narozen:** 25. 9. 1978 v Novém Městě na Moravě
176 cm, 68 kg
**Současné bydliště:** Liberec, Rochlice
**Ženatý**, manželka **Vanda**, syn **Sebastian** – 3 roky, dcera **Sandra** – dva a půl měsíce
**Klub:** Dukla Liberec
**Sportovní kariéra:**
**3x** účast na Olympijských hrách – **Nagano**, **Salt Lake City**, **Torino**
**Mistr světa v běhu na lyžích na 50 km** – **Val di Fiemme** 2003
**Sportovní záliby:** horolezectví, terénní triatlon, squash, hokej, běh
Držitel ocenění „**Král bílé stopy**“ roku 2003
2. místo v anketě Sportovec roku 2003
**Horolezectví:**
Účastník expedic na **Huascarán** v Peru a **Kanchenjungu** v Himálaji
Roku 2004 vystoupil bez použití kyslíkového přístroje na vrchol **Cho Oyu** (8201 m.n.m.)

Redakce www.behej.com děkuje společnostem ConPro, s.r.o. (www.conpro.cz) a Kentaura a.s. (www.kentaura.cz) za zprostředkování rozhovoru.