.=
19. ledna v šestadevadesátém se jel Národní závod o Mistrovství Čech v Královské oboře /Stromovka/ na distanci 1050 metrů. Na startu byli jilemničtí Hynek Bedrník a František Mládek a půl tuctu skijáků z ČSK Praha a z N. Města na Moravě, kde se už tehdy lyžilo, pouze však neorganizovaně.

.=
Českým šampionát získal F. Mládek v neuvěřitelně rychlém čase 1 minuta 50 vteřin. Dlouho se spekulovalo, jak mohli lyžci jet kilometrovou trasu 30 km rychlostí; vítězila domněnka, že start byl výš, než cíl, což Stromovka nabízí, a část tratě vlastně závodníci prosvištěli sjezdem.

.=
Zveřejněná kreslená reportáž tuto teorii podporuje; jeden z jezdců se hned po hromadném startu pěkně válí. Autor obrázku – Melichar, byl s největší pravděpodobností Josef Melichar – tatínek synka Bedřicha, který, reprezentujíc pořadatelský ČSK Praha, v mistrovské jízdě startoval.

[* https://farm2.staticflickr.com/1782/43011858762_2b3420913a.jpg *]

.=
S notnou dávkou invence se podařilo bezpečně zjistit pořadí všech 8 účastníků premiérového českého mistrovství. Za šampiónem Františkem Mládkem byl stříbrným dantesem dekorován klubový kolega vítěze Hynek Bedrník, bronz získal František Protivenský, 4. skončil Karel Rössler následován bratrem Josefem Rösslerem, 6. pořadí obsadil Jaroslav Hořínek /borci na 3. – 6. místě byli zakládajícími členy ČSK, tehdy Skiklubu Praha/, 7. Bedřich Melichar a výsledky uzavíral J. Dlouhý. Závody přilákaly davy čumilů, oceňujících v praxi lyžařskou techniku. Ta byla poeticky až roztomile už o 2 roky dříve popsána v periodiku Časopis turistů. Citujme z textu fejetonu „Nový zimní sport“, přetištěného z časopisu „Z říše vědy a práce“:…“Sněžnice, čili „sky“, jak říkají Norové, kdy pohyb na nich ze svahu děje se rychlostí tak značnou, že závodí s rychlovlaky. Podobají se úzkému a dlouhému prknu, napřed zobanitě súženému a vzhůru zahnutému, uprostřed pak pod nohou poněkud vyklenutému a dole po celé délce mělko rýhovanému. Pro nohu jest asi uprostřed šlapadlo s řemenem k připevnění, ale toliko přední část chodidla bývá se sky pevně spojena, kdežto pata zůstává volně pohyblivou.

.=
Pohyb na nich jest druhu zvláštního, vůbec nikdy nezvedáme je od země; obě stále spočívají celou délkou rovnoběžně na sněhu. Běžec opře se o jednu sky a šine druhou nohu s těžištěm těla ku předu, což se střídavě opakuje. Při každém postrku nabudeme zvýšené rychlosti, kterouž ještě zvyšovati můžeme, odstrkujíce se holí. Po rovině nabýváme takto rychlosti slabého klusu. Ale zcela jinak po sklonu, byť i nepatrném. Ani postrku, ani námahy tu nebývá zapotřebí; nohy těsně podle sebe držíce, vlastní vahou poletíme střelhbitě dolů, zvláště po omrzlém sněhu.
Norové provádějí skutečné koncerty při skoku sněžnicemi! Co rok konají se dostihy na ski, kde do výšky skáčí 1.5 metru a do dálky 10 i 20 metrů.“