*Článek vyšel v časopise NORDIC 61 (prosinec/leden 2023/24).*

Ruku v ruce se situací, kdy klistrové podmínky budou stále častěji nastávat i v oblastech, kde dřív lyžaři byli zvyklí jezdit jen na pevných voscích, spousta takových lidí může promarnit to, co se rovná jedněm z nejlepších podmínek, které kdy může běžkař zažít. Zdá se, že ve velké části lyžařské populace je hluboce zakořeněná úzkost z klistru, a tak mě napadlo na tuto úzkost si trochu posvítit.

Kamenem jejich úrazu jsou speciální klistrové lyže, které nemají a možná o nich vůbec neví. Tento typ lyží odebírají povětšinou přední závodníci a poučené lyžařské kluby. Na závodech pak není divu, že lyžařům s dobrými klistrovými lyžemi se v klistrových podmínkách daří dobře; lyže se stávají obrovskou výhodou, když si někteří jejich soupeři musí vystačit se svým univerzálním párem, na který mažou i tvrdý vosk.

I většina obchodníků potvrdí, že jiní než přední závodníci poptávají klistrové modely jen zřídka. Ve skutečnosti se budou zajímat spíše o skiny nebo dokonce šupiny než klistrové speciálky. Pro rekreační lyžování jsou tyto nowaxy fajn – něco si o tom troufám vědět. Stejným dechem však dodávám, že jako závodní řešení nebudou takové lyže nikdy výborné, vždycky budou větším či menším kompromisem, zejména na straně skluznosti. A kompromisní řešení (ergo lyže, které optimálně nejedou) závody obvykle nevyhrávají.

Výše zmíněná lyžařská úzkost z klistru má povětšinou kořeny v určité kombinaci nedostatku zkušeností a špatných zkušeností z minulosti. Inu, posviťme si na několik základních oblastí, v nichž bývají lyžaři nejčastěji mateni a uváděni v omyl.

**Klistr je nechutný a lepkavý!**

No, technicky vzato je to pravda. Ale některé z těch nejlepších věcí v životě jsou nechutné a lepkavé, když se nad tím zamyslíme. Těžko to může být důvod, proč se od nich držet dál! Místo toho je dobré znát několik jednoduchých a snadných technik pro aplikaci a čištění. Asi ne nadarmo se traduje, že rozdíl mezi zkušeným a nezkušeným voskařem je patrný na první pohled při klistrové podmínce: to jen jeden z nich bude všude možně i nemožně opatlaný.

**Klistrové lyže nejsou totéž co na tuhé vosky**

Zde leží zmíněný kámen úrazu. A to doslova, protože v mnoha podmínkách nanesení klistru na běžky určené pro tvrdý vosk (dále jen „standardní běžky“) může znamenat, že lyže budou drhnout a lepit se tak, že často půjde takříkajíc o hubu než o jízdu jak po másle.

Klistrové modely musí mít vyšší nosnost klenby než standardní běžky, aby se na ně vešla silnější vrstva vosku, jelikož klistr takto funguje. V některých podmínkách klistr na standardních běžkách pracuje výtečně a někteří lidé vlastní své magické lyže, které se zdají být stejně dobré s klistrem jako s tvrdým voskem. Obecně však platí, že pokud máme k dispozici vhodné klistrové modely, můžeme si zajistit při odpovídajících podmínkách mnohem kvalitnější lyžařský zážitek. Není to pouze otázka lepší rychlosti; dobrá klistrová lyže může ve svých podmínkách doručit jak vynikající rychlost, tak lepší odraz.

Další častou mylnou představou je, že klistrové lyže jsou totožné jako standardní běžky, jen tužší. Ve skutečnosti mezi nimi najdeme řadu jemných rozdílů, včetně jiného tvaru klenbových kapes, jiné pevnosti povrchové úpravy a jiného tvaru prohnutí skluzových zón. Ve vrcholových soutěžích se běžně pracuje s několika různými typy klistrových lyží pro různé podmínky.

**Klistrů je tolik!**

Vlastně zorientovat se v tom, který klistrový produkt v jakých podmínkách použít, může být nejspíš největší živnou půdou nevalné pověsti klistrů u tolika jinak vcelku neškarohlídských lidí. Voskařský průmysl tomu v průběhu času příliš nepomohl: třeba modrý a fialový klistr mají často podobný teplotní rozsah, univerzální klistr není ani zdaleka univerzálním a tak dál. Není jasné, kdy použít který výrobek, a když to zkusíte a neuspějete s jedním klistrem, jste od dalšího pokusu vzdáleni velkou lepivou kaši na vašich skluznicích. Je nesnadné proniknout do světa klistrů, pokud máte omezené zkušenosti (a co si budeme vyprávět, i omezenou trpělivost).

Patřičně ostřílení mistři lyžaři umí svůj klistrový arzenál zjednodušit na osvědčené minimum, když je potřeba. Tak jako v jakékoli jiné oblasti. Cituju jednoho z nich: „Na jaře, když jsme si na cestu do Norska chtěli sbalit co nejlehčí věci, jsem si uvědomil, že docela rád vyrážím na týdenní lyžování ve velmi proměnlivých klistrových podmínkách jen se čtyřmi klistry, z nichž jeden byl základní klistr. Kromě Vauhti K-Base jsme si přibalili K-Violet do mínusových podmínek a Rode Topline KM3 do plusových, s pěkně lepivým Vauhti Red/Silver, abychom v případě potřeby přidali pár teček navíc. Jako ano, chtěl bych mít svůj plný arzenál klistrů, abych mohl poskytovat konkurenceschopný závodní servis, ale pro extrémně uspokojivý trénink jsem s těmito čtyřmi spokojený.“ Vidno, že když se chce a umí, démonizovanou klistrovou alchymii lze velmi zjednodušit.

**Stojí o svou šanci**

Od někoho běžkařsky moudrého jsem někde slyšel tohle trefné přirovnání: správně namazaná klistrová lyže dokáže poskytnout to, co žádná jiná na sněhu: pocit superjistého odrazu z kolečkových lyží a stejně hladkou rychlost z kolečkových lyží. Skoro nevěřím, že tohle klistrové velebení píšu zrovna já, který už dávno před narozením tohoto magazínu sjížděl a opěvoval první líhnoucí se šupinové modely a následně veškeré další nowaxy, které obor porodil. (Jenže taky jsem od té doby nestál na startu žádného lyžařského závodu.)

Žádný příslovečný kabát tedy pokrytecky nepřevlékám a sám dál zamýšlím zvětšiny si to bílou krajinou nowaxovat, pokaždé spokojeně. To mi však nemůže zabránit hrát lyžařsky fér a pomoct dostat lidi ven, aby ochutnali to nejlepší lyžování, které existuje – zvlášť, pokud je to zároveň jediné lyžování, které ten den existuje!