**Hliník se odstěhoval do Humpolce (…postěhuje se i fluor?)**

Nechci vás zde mořit zbytečnou alchymií, ale pro pochopení věci budeme potřebovat alespoň malé minimum. Abyste neměli chuť tento odstavec přeskočit, zkusil jsem ho nazvat nějak lákavěji, protože o hliník zde vůbec nepůjde. V hlavní roli bude fluor. Vysokofluorové (HF) vosky/parafíny, prášky a urychlovače (dále jen „mazací materiály“) obsahují perfluorooktanovou kyselinu (PFOA), jež patří mezi perfluorované sloučeniny (PFCs). PFCs byly před několika lety zařazeny mezi tzv. perzistentní (=odolné, trvalé) organické polutanty, mezi něž patří například některé pesticidy, DDT, polychlorované bifenyly nebo dioxiny. PFCs mají krom jiných tu vlastnost, že jsou vodoodpudivé, čehož se využívá při výrobě textilie Gore-tex, teflonových pánví, čisticích prostředků, atd. a právě mazacích materiálů. Uvedené materiály podvědomě používáme desítky let, ale první pochybnosti o jejich zdravotní nezávadnosti jsou staré také tak, o problému se vědělo nejméně od 80. let 20. století.

Nejznámějšími perfluorovanými látkami jsou perfluorooktan-sulfonát (PFOS) a pro nás podstatná a již zmíněná perfluorooktanová kyselina (PFOA). Když se začaly hromadit důkazy, že PFOA se usazuje v lidském těle a může vést mj. až k onemocněním jater, kardiovaskulárního systému, k hormonálnímu rozvratu či rakovině, přestaly PFOA využívat někteří světoví giganti; údajně DuPont, Adidas, Nike či Puma je již nepoužívají. Boj zahájila i Evropská komise, která ohledně PFOA vydala nařízení EU 2017/1000, které s účinností od 4.7.2020 zakazuje její použití a prodej, přičemž v „předmětu“ nesmí její koncentrace být rovná a vyšší než 25 ppb (parts per billion, což zde znamená např. 0,025 mg PFOA v 1 kg nebo 250 mg v 10 t produktu). Nařízení o zákazu PFOA se nevztahují na „výrobu látky, pokud vzniká jako nevyhnutelný vedlejší produkt při výrobě fluorových chemických látek s uhlíkovým řetězcem o maximální délce šest atomů“.

Tolik k PFOA. Avšak FIS zakázala nikoli sloučeniny fluoru, ale fluor jako takový. Vlastní fluor je nažloutlý plyn – halogen, s dráždivým zápachem, v přirozeném prostředí se v čisté formě prakticky nevyskytuje, díky velké reaktivitě se vyskytuje zejména ve sloučeninách. Je extrémně jedovatý a toxický. V mazacích materiálech se (kromě jiných látek) vyskytuje ve formě fluorovaných řetězců uhlíku.

**Jakých produktů se to týká?**

Flurorované sloučeniny jsou obsaženy v nízkofluorových (LF) parafínech (tuhých i tekutých), vysokofluorových (HF) parafínech (tuhých i tekutých), prášcích, urychlovačích a ve stoupacích voscích a to jak tuhých, tak i klistrech. Téma přehledně rozebírá Lucie Charvátová (ano, ta biatlonistka!) ve dvou uvedených článcích, ze kterých si půjčíme tuto zásadní informaci:

Fluorokarbonové parafíny se vyznačují tím, že kromě uhlovodíkových řetězců (což je podstata hydrokarbonových parafínů – CH) obsahuje i perfluorované řetězce. Podle obsahu fluoru se rozlišují parafíny na tzv. LF (light fluor- obsahují 2–3 % fluoru) a HF (high fluor – obsahují 5–7 % fluoru).

Prášky a urychlovače jsou ze 100 % tvořeny sloučeninami s fluorokarbonovým řetězcem. (Pozn.: upraveno autorem)

Jak vidíme, kromě svíček a hydrokarbonových parafínů je fluor alfou a omegou veškerého mazacího materiálu. Překvapivě je ale obsažen i přímo ve skluznicích lyží.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49933480198_3b477aa86d.jpg *]

(Foto Jiří Bošek, Svaz lyžařů ČR)

**Co to znamená pro výrobce?**

PFOA je součástí mazacích materiálů označených jako C8 (mají ve své chemické struktuře 8 atomů uhlíku. Konformní s nařízením EU jsou nyní struktury se 6 atomy uhlíku – C6. Takovéto sloučeniny jsou dle nejnovějších výzkumů méně škodlivé a také se tolik neakumulují v biologických tkáních.

Lucie Charvátová k tomu v uvedených zdrojích uvádí: Zkracování uhlíkových řetězců bude zřejmě účinné do doby, než přijdou další restrikce. Výzkumy pro výrobu tzv. „Fluor Free“ parafínů byly zahájeny v roce 2009, od roku 2014 jsou na trhu k dostání fluorokarbonové parafíny s nízkým obsahem fluoru, jehož základní složkou jsou perfluorované sloučeniny s šestiuhlíkovým, tedy kratším řetězcem C6. (Pozn.: upraveno autorem)

Lucie v podstatě trefila hřebík na hlavičku: fluor v šestiuhlíkových sloučeninách je sice možná trochu přívětivější k životnímu prostředí, ale stále ho není nulové množství. A správně předpokládala, že budou následovat další restrikce. Na nařízení FIS budou kromě výrobců mazacích materiálů, které stejně čeká další změna výrobních receptur, muset zareagovat i výrobci lyží.

Aktuální stav je takový, že výrobci již od 4.7.2020 mají povinnost vynechat (či zásadně redukovat-viz výše) PFOA. O tomto zákazu věděli dlouho dopředu, nejméně 3 roky, takže se stihli připravit a nové výrobky se strukturou C6 jsou prodávány již nyní. Pátral jsem, jaké měly mazací materiály složení před nařízením EK a po něm, ale samozřejmě jsem nic nenašel. Na obalu a ve specifikaci výrobku na webech to psáno není, výrobci a jejich prodejci (oslovil jsem jich asi deset) na dotazy nereagují, zřejmě si chrání know-how a dosti možná se nyní bojí něco publikovat nebo mít na něco názor. Každopádně na několika málo webech se mi u specifikace některých výrobků podařilo najít zmínku, že jde o „šetrný“ výrobek s novou strukturou C6. Na krabičce se to každopádně nedozvíte a uvědomělý lyžník musí v podstatě jen doufat, že si zakoupil výrobek konformní s novou normou EK. Zajímalo by mne, jakou bych dostal v běžné prodejně s vosky odpověď na položený dotaz, zda jde o výrobek splňující normu (se strukturou C6) nebo ještě starý (se strukturou C8), který mi ani neměli prodat. Asi půjdu zkusmo jeden LF parafín koupit…

**Jak kartami zamíchala FIS?**

FIS vycházela ze skandinávských a amerických výzkumů poukazujících na rizikovost těchto látek nejen pro organismy v půdě ale i servismany a sportovce. O tom, co Skandinávci zjistili, podrobně referuje Lucie Charvátová v níže uvedeném článku „Budeme lyžovat zeleně?“, který každému zájemci o problematiku doporučuji jako skvělý. Ve velké stručnosti pojednává o tom, že rizikově vysoké koncentrace fluoru našli v místech, kde se konají známé sportovní podniky, např. na tratích Holmenkollenu, Vasova běhu a Birkebeinerrennetu.

Chtěl jsem původně napsat, že FIS si nařízení EK vykládá v nejpřísnějším smyslu, ale ona de facto jde vlastní cestou: v listopadu 2019 na konferenci v Konstanci oznámila, že použití bude zakázáno již v sezoně 2020/2021 a to fluoru jako takového(!).

Oznámení samozřejmě utrhlo lavinu, např. Maflon s.p.a., vlastník společnosti Maplus, vyrábějící vosky, podává žalobu právě na FIS s argumentem: „Považujeme za nespravedlivé, aby se nadnárodní sdružení postavilo nad EU a zakázalo fluor, navíc s poněkud sporným načasováním, pokud vezmeme v úvahu, že oznámení bylo náhle učiněno v listopadu (2019-pozn. autora), což společnosti dalo méně než rok pro nalezení řešení.“ Dalším důvodem žaloby je, že společnost investovala do vývoje (zabývá se jím již 5 let) i výroby, přičemž vše bylo podle tehdy platných norem.

Kauzu komentuje např. i Jan Weisshäutel z českého zastoupení výrobce vosků Swix „Regulace je celosvětová, týká se celého řetězce fluorkarbonu. Ten řetězec se musí zkrátit, aby se rychleji odbourával v těle, což Swix a další výrobci splnili, ale FIS chce jít ještě dál a zakázat fluor úplně“.

Jiný výrobce ZIPPS upozorňuje, že rozhodnutí je nedotažené, neboť stále budou existovat resorty, na něž se zákaz FIS nevztahuje (neboť zde neprobíhá závod v rámci FIS), navíc PFOA ušetřené touto cestou jsou jen částí množství, které je užito v jiných (nelyžařských) technologiích. Existují i další relevantní námitky, např. od Marka Pazderského, šéfa Silvini Madshus Teamu, zveřejněné v níže uvedených článcích, že životní prostředí více než fluorem trpí následky přesunů obrovského počtu aut dopravujícího servis a závodníky a není záhodno, aby muselo navíc strpět přesuny vzorků testujících přítomnost fluoru.

V článku zveřejněném na finské webové stránce Yle před několika týdny, ve kterém již byla ohlášena zpráva o právním jednání Maflonu, navrhl sportovní právník Olli Rauste způsob, o kterém se domníval, že je pro výrobce nejefektivnější v žádosti o kompenzace: stěžujte si na rozhodnutí FIS Evropské komisi. „Organizace s monopolním postavením, jako je tato, nesmí změnit technické požadavky tak rychle, že neumožňuje společnostem dostatek času na přípravu a přizpůsobení se změně. Pokud by Evropská komise nebo Evropský soudní dvůr zjistily, že přechodné období poskytnuté FIS bylo příliš krátké – vysvětlil Rauste – představovalo by to zneužití dominantního postavení a povinnost zaplatit náhradu škody. Jediná podmínka, za niž lze změnu považovat za možnou bez nezbytného přechodného období, by byla, pokud by to bylo nutné pro zdravotní riziko. FIS by proto měl prokázat, že fluor představuje tak velké zdravotní riziko, že musí být okamžitě zakázán. V tuto chvíli si nejsem vědom, že takové nebezpečí existuje“. Rauste pak došel k závěru: „Pokud by soudní řízení bylo provedeno současně několika společnostmi, mělo by to větší váhu (…) a možnost vítězství.“

Osobně to vnímám tak, že EK, jak píše v nařízení EU 2017/1000 (ze 13.6.2017), odložilo omezení používání PFOA o 3 roky, aby se zainteresovaným subjektům umožnilo dosáhnout souladu s navrhovaným omezením, tedy nařízení vstoupí v platnost až 4.7.2020 (tedy po avizovaných 3 letech na adaptaci). FIS žádnou adaptační dobu neposkytla, zákaz používání fluoru v sezóně 2020/2021 vyhlásila až na podzim 2019, což je skutečný šok, ale zase jí lze přičíst k dobru, že problém řeší zgruntu tak, že výsledek bude až hmatatelný a dost možná pozitivně ovlivní prostředí nejen životní, ale i sportovní.

Podle slov Romana Kumpošta, předsedy pracovní skupiny FIS pro fluor (a zároveň předsedy dozorčí rady Českého svazu lyžařů), je kromě jasného environmentálního hlediska důležitý i ten fakt, že drahé fluorové materiály výrazně prodražují náklady na běžecké lyžování a aktuálně jsou ti majetnější výrazně zvýhodnění. Již nyní je fluor na úrovni dorosteneckých závodů U16 v Norsku zakázán.

FIS sice přípravy a informovanost podcenila, ale nyní se snaží co nejrychleji vyjasnit situaci, v únoru 2020 uspořádala mítink v Mnichově se zástupci SRS (Ski Racing Supplier Association, tzn. sdružení zastupující výrobce vosků a lyží), další konference pro SRS a lyžařské svazy se chystá v červnu. Námitku, že testování na fluor bude zdlouhavé a dosti možná neregulérní (aneb „co když nachytám fluor ve stopě za někým, kdo ho používá?“) vyvrací Roman Kumpošt sdělením, že je ve fázi vývoje tester firmy Kompass, který přítomnost fluoru měří bez použití chemie skenovacími vzorky během několika vteřin. Sken jednoho místa lyže trvá zhruba 1 vteřinu a skeny se na každé lyži budou provádět už před startem. První prototyp testeru by měl být vyroben v červenci 2020.

Aktuální informace je, že po testovací fázi, která proběhne v létě 2020, FIS stanoví, jaká je povolená koncentrace fluoru pro sezónu 2020/2021, protože si uvědomuje (stejně jako na to poukazuje např. již zmiňovaný Marek Pazderský v uvedených článcích), že lyže mohou fluor obsahovat i sekundárně z minulé sezóny či z jejich obalu. V dalších sezónách bude tento limit postupně zpřísňován, až se dostane na nulovou toleranci.

Uvidíme, jak budou reagovat nejen další výrobci ale i další subjekty, zejména sportovní asociace, neboť ani zdaleka neplatí, že závodní běžecké lyžování rovná se FIS. Roman Kumpošt se domnívá, že tlak asociací, aktuálně minimálně FIS a IBU, povede k tomu, že výrobci (i lyží) přestanou fluor používat i přestože by v závodech jiných pořadatelů problém s fluorem neměli.

Každopádně v duchu rčení Terryho Pratchetta můžeme zřejmě očekávat velice zajímavé časy…

**Komentář autora, poznámky a zdroje**

Nyní si dovolím dvě malé čistě subjektivní poznámky:

1) Nenechte se zmást silově působícím souslovím „Nařízení Evropské komise“. Nařízení jsou přijímána Radou EU na návrh Komise. Jsou přijata kvalifikovanou většinou v rámci řádného legislativního postupu po třech čteních v Evropském parlamentu, kde jste zastupováni vámi volenými zástupci. Skutečně to není o vás bez vás. V některých případech jsou nařízení přijímána zvláštním legislativním postupem. Mají obecnou závaznost, aplikační přednost a bezprostřední působnost, tzn. že platí v každém členském státě přímo, bez prováděcího vnitrostátního aktu

2) Jako nemajetný hobík, který vysokofluorové mazací materiály nemůže finančně dovolit, bych samozřejmě přivítal, kdyby se propast mezi nemajetnými a majetnými přestala rozevírat (třeba právě i díky zákazu fluorových mazacích materiálů) a tím by se i zúžila propast mezi výslednými sportovními výkony daná tím, že někdo na tuto technologii peníze má a jiný ne. Zároveň si ale uvědomuji, že profi sport je vždy jinou ligou se špičkovou technologií (na kterou si většina hobíků nesáhne), takže očekává co nejšpičkovější výkony, neboť mj. baví či přímo živí nemalou část populace. Avšak na environmentální stránku věci by se koukat mělo i zde. A, ano, ochrana prostředí před fluorem měla by být vnímána v kontextu dalších negativních vlivů, jejichž regulace je už zcela mimo manévrovací prostor subjektů typu FIS (např. redukce skleníkových plynů v atmosféře je téma zatím natolik špatně průchodné, že ho uspokojivě neřeší ani iniciativa EK).

Více tvrdých dat nyní hledat nebudu, posloužím jen subjektivním dojmem: vždy, když vidím servismany v masce a tuším, co by se jim stalo, kdyby ji neměli, si říkám, jestli jsme ještě u krásného bílého sportu nebo už ve formuli 1. Netvrdím, že se má špičkový sport vracet na stromy, kamsi do poetických dob Hanče a Vrbaty, ale asi jsem se nechtěl dožít situace, kdy náš kdysi k přírodě šetrný sport buď ubrání své „právo“ být výkonnější i přes použití prostředků nešetrných nejen obecně k životnímu prostředí ale i zcela konkrétně k našim servismanům a potažmo i nám samotným, nebo neubrání. A pokud toto „právo“ neubrání, trnu, zda následná kontrola dodržování restrikcí bude také provázena použitím dalších drahých technologií, které tento sport učiní ještě méně dostupným, než je tomu dosud. Chtěl bych věřit tomu, že to běžecký sport očistí natolik, že se stejně jako ragby promění v hru gentlemanů, kde není zapotřebí rozhodčího, protože fair play je prostě nejvíc. Teď už mne za mé kacířské názory můžete směle upálit, ale dávám vám raději možnost zúčastnit se malé ankety připojené pod článkem.

Poděkování:

Autor článku děkuje Kateřině Sochové za neocenitelnou pomoc v (pro něj téměř donkichotském) boji s chemickým názvoslovím.

Zdroje:
(1) https://arnika.org/perfluorooktanova-kyselina-pfoa,
(2) https://eurozpravy.cz/zahranicni/eu/186747-zakaz-panvicek-bund-a-cisticich-prostredku-eu-stoji-pred-dulezitym-rozhodnutim/,
(3) https://www.scientificamerican.com/article/ski-wax-chemicals-buildup-blood/,
(4) https://chemicalwatch.com/84432/eu-publishes-draft-law-to-implement-pfoa-ban,
(5) https://www.skiwachs.com/en/skiing-and-luging-top-athletes/fis-fluoro-wax-ban,
(6) http://www.24zpravy.com/sport/zmatek-a-nejistota-v-lyzovani-zakazali-klicovou,
(7) https://www.facebook.com/XCSPORT.cz/
(8) http://nordicskiracer.com/news.asp?NewsID=16302#.XtOQ80dBqM8
(9) https://www.fis-ski.com/en/international-ski-federation/news-multimedia/news/decisions-of-the-fis-council-meeting-in-constance-ger-autumn-2019
(10) Lucie Charvátová: Proč mi to nejede?, NORDIC magazín č. 51
(11) Lucie Charvátová: Budeme lyžovat zeleně?, NORDIC magazín č. 52
(12) Marek Pazderský: Kam se řítí servis lyží, NORDIC magazín č. 51
(13) Marek Pazderský: Jak je to s fluorem?, NORDIC magazín č. 54
(14) Rozhovor autora s Romanem Kumpoštem (31.5.2020)
(15) Wikipedia