A tak zatímco se v současnosti na předzávodních poradách od okresních přeborů až po svěťáky řeší zařazování tzv. technických zón (povinný stříďák a úplná stopka pro čistou i nakopávanou soupaž), soupaž si vesele žije vlastním životem a stále posouvá zatím netušené hranice.

**Odpichuj, posouvej, ale nebrusli!**

Dodatečně dopisovaná omezující pravidla jsou jedna věc a živý závodník s tvořivými schopnosti a talentem pro daný sport je věc druhá. Siitonen přišel s odbruslováním v době hlubokého klasického totáče, mlaďas Klaebo a jeho děda s fantasticky účinnou stoupavou technikou v době, kdy už klasika snad nemohla být více klasičtější. Nevíme, kdo první začal za sebou „tahat“ nohu, ale v tomto případě jde o geniální technický prvek v případě jízdy na hladkých lyžích do extrémních stoupání (nepleťme s odrazem z namazané lyže u tzv. soupaže jednodobého). První velký come out této techniky jsme viděli všichni v přímém přenosu z loňského Vasova běhu, a to dokonce v českém provedení. Honza Šrail za to vzal spolu s Norem Joarem Thelem a skoro šedesát kilometrů v osamoceném úniku učili svět do té doby zatím přehlíženou stoupavou soupaž. Že to nebyl výkřik do tmy potvrdili borci ještě v téže sezóně na kopcovitém závodě z Ylläs do Levi, kde to s nohou v zadu dávala již dobrá třetina z první stovky. Včetně nesmrtelného sedmačtyřicátníka Auklanda anebo klasického specialisty Niskanena.

Pro ty méně zasvěcené, na klasických závodech s mírnějšími převýšeními se jasně jeví jízda na lyžích bez stoupacího vosku rychlejší. V tom případě to jinak, než prostou soupaží nejde. Platí úměra, že čím menší stoupání a delší vzdálenost, tím je výraznější úspěšnost soupaže oproti střídavé technice. Během let tak dochází ke specializaci maratonců na soupaž jak v tréninku, tak i ve výběru typologie závodníka. U těchto borců se oproti minulosti ukazuje z fyziologického hlediska neuvěřitelný posun ve výkonnosti horní poloviny těla, aniž by se snižovala výkonnost nohou. Jsou schopni soupažit až 200 km, a přesto ti nejlepší z nich stále ještě patří do špičky i mezi klasiky-specialisty.

Nicméně kopce jsou kořením lyžování, a tak ani „soupažáci“ se jim nevyhýbají. A že to nejsou žádná ořezávátka dokazuje i historka, kterak loňská vítězka Vasova běhu Švédka Korsgrenová vyjížděla po večerech čistým soupažem opakovaně sjezdovku v Aare, kde se každoročně jezdí SP ve sjezdovém lyžování ve slalomu. V této souvislosti bude zajímavé sledovat, zda tuto stoupavou soupaž letos předvedou v širším měřítku i ženy, které to vloni dávaly ještě pořád postaru.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51827737762_d91eb91236.jpg *]

**A zase trocha nudné teorie**

Klíčovým prvkem této techniky je, že v podstatě nedochází k úplnému zastavení lyžařova těžiště v okamžiku ukončení odpichu. To se přemisťuje plynule stále vpřed vždy na jednu z předsouvaných lyží. Lyžař se díky tomu odpichuje ve vyšších rychlostech, a to paradoxně s menší frekvencí pohybu paží. Ve výsledku se vše děje v hlubokém předklonu a není čas se napřímit. Už slyším, jak staromilci v tomto okamžiku hlasitě úpí. Ano, původní soupaž (natož ladný stříďák) to připomíná už jen vzdáleně. V každém případě mluvíme stále o komplexní práci celého těla. Ta tu kromě silové vytrvalosti staví i na koordinačních dovednostech. Jenom si zkuste v prudkém kopci za jízdy předsunout lyži, zavěsit se do hůlek, téměř nalehnout nad přední lyži, když druhou táhnete bezvládně za sebou a současně nevytáčet boky, nekulatit ani neprohýbat záda, nastavit správný úhel v lokti, vykonat přítah (v podstatě shyb), přidřepnout si na přední stojné noze, abyste udrželi boky níže než ramena, a pak to celé mnohonásobně prostřídat s druhou nohou, aniž by vás přitom dohnala zemská přitažlivost působící opačným směrem.

**Kam to všechno spěje?**

Ptávaly se už naše babičky. Ale taky jsme od nich slyšely: „Jó, pokrok nezastavíš!“ Jako lidstvo jsme se posunuli od používání pazourku až k umělohmotné skluznici a karbonu, musíme tedy chtě nechtě čelit i takovým „tragédiím“ jako je distanční soupaž. No, buďme silní. Minimálně tak, abychom si zkusili odsoupažit na hladkých lyžích alespoň jeden švih po našich krásných kopečkách a domů se pak vraceli s pocitem, že to bylo všechno možné jen ne nudné lyžování.

Jednodobá stoupavá soupaž sunem
——————————-

**Fáze:**

1. Zapíchnutí holí – ostrý úhel holí vůči podložce (sněhu), ostrý úhel v loktech, těžiště těla v nejvyšším postavení, trup téměř rovnoběžně s podložkou (svahem), jedna lyže je předsunuta a těžiště spočívá nad ní, „odrazová“ lyže je volně tažena za tělem.

2. Průběh odpichu – probíhá přitahováním paží k trupu, lokty se částečně dopínají, těžiště těla (a boky) se snižuje s pokrčováním přední skluzné nohy, ramena se udržují na úrovni boků nebo nad nimi, zadní lyže se přisouvá pod těžiště těla.

3. Dokončení odpichu – nejmenší úhel holí vůči podložce, těžiště těla (a boky) v nejnižším postavení, horní polovina paží je rovnoběžná s trupem, částečné natažení v lokti dosáhlo maxima.

4. Skluz – zahájení zdvihu těžiště těla a napřimování trupu, přenos holí vpřed při zachování jejich paralelního vedení, z „odrazové“ lyže se stává „skluzná“ a pokračuje sunem plynule vpřed spolu s přenosem těžiště těla, „skluzná“ lyže stojí a stává se „odrazovou“. Doba trvání této fáze je úměrná sklonu svahu a tomu odpovídající okamžité rychlosti.

**Klady:**

• Nedochází k zastavení těžiště těla, tj. chybí fáze klidu (neztrácí se energie opakovaným rozjetím).

• Díky vyvažování zadní „odrazovou“ nohou je trup ve fázi zapíchnutí holí výrazně vpředu a dochází tak k efektivnějšímu využití tíhového zrychlení horní poloviny těla.

• Díky zastavení „odrazové“ lyže a sunu „skluzné“ lyže se zachovává hybnost (tzv. přenos, tedy zachování energie pohybu).

• Díky zachování hybnosti je frekvence práce paží nižší než u prostého stoupavého soupaže (delší cyklus), prodlužuje se tak zotavovací fáze mezi odpichy, zvyšuje se ekonomie pohybu.

**Zápory:**

• Extrémně vysoké nároky na maximální i vytrvalostní sílu paží a trupu včetně fázických i stabilizačních svalů.

• Snadná zranitelnost při nedostatečných silových schopnostech a opakovaných chybách v technice provádění.

• Nelze aplikovat v případě používání nekvalitní lyžařské výzbroje či nedostatečné úpravy tratě (pružící hole, pomalé lyže, měkký a/nebo pomalý sníh).

Zdroj: Nordic magazín