Sjezdovky:
Areál, který se nachází v cca 500 m n. m., je určen jak rekreačním
běžcům, tak slouží i k tréninku Spartaku Vrchlabí a TJ SVS Krkonoše
Vrchlabí. Je zde vybudován závodní okruh, který je technicky zasněžován
a osvětlen. Tratě jsou zde nadprůměrně široké. Když je dostatek
přírodního sněhu, upravují se i navazující turistické trasy na Horní
Brannou nebo na druhou stranu na Benecko a také se dá přejet po mostku přes
silnici na tratě původního areálu u rybníka. Dnes byla dokonce upravena
trasa směrem na Valteřice, kterou jsme po zdolání trochu náročnějšího
stoupání absolvovali.
Sněhové podmínky:
Sněhu je všude dostatek, o čemž jsme se přesvědčili už při
lyžování v areálu Kněžický vrch. Přesně, když jsme dolyžovali, se
rapidně zlepšilo počasí, a tak by byl hřích odjet domů. Běžky jsme
měli s sebou, stačilo jen kousek popojet a už jsme se mohli prohánět po
krásně upravených prašanových tratích pod azurovým nebem. Tak trochu
běžkařský sen. I přes sněhovou nadílku zde ale nenechávají nic náhodě
a ve dnešním mrazivém počasí jsme viděli v provozu 3 sněhová děla
připravující sníh do zásoby na horší časy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Využila jsem WC v areálu fotbalového stadionu, bylo tady krásně teplo a
také čisto.
Zalidněnost:
Překvapilo nás poloprázdné parkoviště a také relativně málo lidí na
tratích, přestože byla neděle a po obědě začalo svítit slunce. Asi se
někomu nechtělo do mrazu, přece jen bylo -7,5 stupně, ale pocitová teplota
byla díky sluníčku najednou hned vyšší.
Občerstvení a aprés-ski:
V provozní budově fotbalového stadionu asi nějaké občerstvení funguje,
ale nevím, jestli není v provozu jen v létě. Nikde jsem nic otevřeného
neviděla.
Doprava do střediska a parkování:
Do areálu jsme popojeli z Kněžického vrchu a cesta zpátky domů byla až
na krátké úseky docela dobře upravená. Parkoviště s dostatečnou
kapacitou se nachází přímo u fotbalového stadionu.