Příchovice aktuální report z 17.12.2017

Sjezdovky:

Úprava na víkend zde proběhla, jak je zvykem, v pátek navečer. Od té doby ale sníh dosti přibyl, o čem jsme se přesvědčili hned po příjezdu. O nějakých perfektně urolbovaných tratích jsme si tak mohli nechat jenom zdát, ale protože nebruslíme, jen se ploužíme ve stopě, tak nám to ani moc nevadilo. Běžkaři před námi stopy prošlapali, a tak jediný problém byl stále se sypající sníh z nebe. Zvolili jsme tradičně trasu od parkoviště k našemu záchrannému bodu - restauraci Hvězda, a pak trochu netradiční trasy: nejdřív výstup na Bílou skálu, kde sice nebyl tentokrát žádný extra výhled, ale bylo zde neskutečné množství prašanu. Když už jsme pak ukončovali okruh a jeli kolem Spálené hájenky, tak nás tam zaujaly stopy nějakého nadšence vedoucí kamsi do lesa – já se svým skvělým orientačním smyslem jsem vyslovila myšlenku, že bychom mohli vyjet nad paseckými vleky. Manžel se synem to po chvilce zírání do navigací potvrdili. A tak jsme se vydali do totální divočiny. Musím říct, že obě trasy byla hodně velká romantika. Nikde nikdo, jen my a sníh. Spousty sněhu. Obzvlášť průjezd mezi stromy od Spálené hájenky byl neskutečný zážitek. A kde jsme vyjeli? Opravdu u vleků.

Sněhové podmínky:

Sněhu stále víc a víc. Na Bílé Skále už ho je možná tři čtvrtě metru. Moc to na něm nejelo, ale to vůbec nevadilo. Celková atmosféra to úplně vynahradila. Když jsme kolem dvanácté vylezli z chaty Hvězda, naštěstí chumelit přestalo a vydrželo to přesně do 14 hodin, kdy jsme u auta sundávali běžky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Beze změny.

Zalidněnost:

Na parkovišti u kravína jsme viděli čtyři auta, další čtyři stála před penzionem, kde jsme parkovali. Na tratích jako vždy zalidněnost nízká.

Občerstvení a aprés-ski:

Po vystoupání v chumelenici k chatě Hvězda nás zde potěšila zelňačka, i z ostatních jídel by se dalo vybrat.

Doprava do střediska a parkování:

Tak doprava byla dnes trochu „hard core“. Tam to ještě šlo, ale zpátky to byl horor. Hlavně proto, že na čerstvém sněhu někteří řidiči prostě neumějí jezdit. Kořenovský kopec jsme sjížděli v koloně hlemýždím tempem. Podobná situace se opakovala v serpentýnách nad Železným Brodem. Děs a hrůza. Nad Malou Skálou jsme se zastavili úplně. Tam rozbředlý sníh začal přimrzat a bylo tam čistočisté náledí. Parkoviště v Rejdicích stále mimo provoz. Lopata se zase hodila, místečko před penzionem bylo opět potřeba vyhrabat.