Sjezdovky:
Od Rudolfovské elektrárny vede jediná trať, a to k rozcestí Pod
přehradou. Zhruba 2,5 km lehce klikaté trasy vede prakticky stále do kopce,
ale o žádný extra stoupák se nejedná. Dá se v pohodě zvládnout
bruslením bez nutnosti přepnutí do režimu chůze, tedy stromečku. Dvě
stopy po stranách na klasiku a dostatek místa uprostřed pro skate, bohužel
již minimálně 4 dny po úpravě. Ještě větším problémem je ale
neskutečné množství jehličí ve stopách, které bylo na tomto úseku asi
největší. Asi na dvou místech opravdu lyže nezvládly ani několika
centimetrový skluz, naštěstí se vždy po pár metrech situace lehce
zlepšila. Z rozcestí pak další 2,5 km po magistrále na Maliník,
nacházející se nad Bedřichovem. Tato trasa je mírná a příjemná, z
počátku lehce do kopce, zhruba od poloviny zas naopak. Znečištění
jehličím tu není tak hrozné, ale pár úseků se také najde. Úprava stop
je také lepší, jinak řečeno čerstvější.
Z Maliníku zpět pak po neupravované, ale dobře projeté naučné stezce
Černá Nisa, která se asi 500 metrů před rozcestím Pod přehradou opět
napojuje na Jizerskou magistrálu. Největším problémem na tomto úseku bylo
asi 5 spadlých stromů, několikrát bylo nutné lyže sundat. Jinak vede cesta
neustále velmi mírně z kopce a za ideálních podmínek se tak jedná
bezproblémovou, i když neupravovanou a užší cestu. Zpět do Rudolfova pak
po stejné cestě jako na začátku, při sjezdu pozor na jehličí. Posledních
zhruba 300 metrů je pak cesta užší a do pluhu je třeba se více zapřít,
nebo lyže sundat a pokračovat pěšky.
Dohromady celkem 10 km relativně nenáročného lyžování, které si
zopakováním některých úseků lze snadno prodloužit dle časových
možností.
Sněhové podmínky:
S výškou sněhové pokrývky problém není, to spíše s její kvalitou.
Nějaký ten týden dostatek sněhu ještě na cestě z Rudolfova vydrží, na
magistrále pak ještě určitě déle. Ale chtělo by to nějaký nový
poprašek, jehličí je všude dost a dost. Nadto samozřejmě ještě sníh
nebyl v žádné výborné kvalitě - jednalo se o měkký a mokrý firn.
V závěru cesty - na posledním kilometru - navíc mrholení přešlo ve
vydatnou dešťovou přeháňku, která nás dokonale zmáčela. Jak to tak
bývá, déšť ustal, když jsme usedli do auta.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zázemí zde pro běžkaře není žádné. Kdo jej postrádá, může si
zaplatit parkování v Bedřichově, kde v ceně obdrží i využití
základního zázemí. Na špičkové úrovni není ani značení, z Rudolfova
nepotkáte ukazatel žádný, na magistrále jich je pak dostatek. Ovšem ani
zde nejsou značeny některé odbočky. Spoléhal jsem tak raději na mapu v
telefonu.
Zalidněnost:
Na trase z Rudolfova k rozcestí jsme potkali jednoho běžkaře, zpátky pak
nikoho. Na magistrále je zalidněnost vyšší, vzhledem k počasí a
podmínkám ale potkáte jednoho lyžaře průměrně za 3 až 5 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení bylo velkým překvapením, díky kterému nehodnotím tento
výlet hůře než třemi hvězdami. Dle mapy měl být na Maliníku menší
stánek s občerstvením, ale moc jsme na jeho kvalitu, případně vůbec
funkčnost, nespoléhali.
Stánek, resp. malá dřevěná chatička, zde skutečně byla a otevřená
také. Od ledna údajně provozována novým majitelem, který dle mého uchopil
její provoz za správný konec.
Do opravdu malé chatky s miniaturní půdou (na které skladuje zásoby)
vtěsnal dva větší stoly a připravil bohatou nabídku občerstvení. V
nabídce byla zeleninová polévka, já ale vyzkoušel čerstvě připravenou
horkou kukuřičnou placku s trhaným krůtím masem a sýrem, navíc dobře
okořeněnou. Za 75 korun plnohodnotný oběd, završený výtečnou "horkou
hruškou" v podobě vařící hruškovice za 45,-.
V nabídce bylo i několik druhů koláčů, taktéž skvělých, a navrch
domácí quiche.
Na čepu místní pivo i limonáda. Určitě doporučuji se zastavit!
Doprava do střediska a parkování:
Doprava po klikaté silnici z Liberce bez problémů, ostatně mělo by to
tak být snad po celou zimu - zajíždí sem totiž i městský autobus.
Parkování je u rudolfovské elektrárny možné těsně pod začátkem stop,
místo je ale bohužel jen na 3 až 4 auta. Já se vešel bez problémů, za
hezkého počasí bude ale zřejmě problém.