Klínovec

Krušné hory nemají své jméno od toho, že by na nich byl život krušný, nýbrž od slova "krušiti", které ve staročeštině znamená "těžit, dobývat". Jelikož se v Krušných horách těžila velká část Mendělejevovy tabulky prvků (zejména cín, olovo, měď, železo, uran, aj., v budoucnu dosti možná lithium), byly tyto hory vždy hustěji zalidněné než jiné. I dnes, kdy je zlatý věk těžby pryč, jsou Krušné hory zalidněné trvale bydlícími obyvateli natolik, že zpravidla není problém pro toulky využít i veřejnou dopravu, která je zde velice dobře použitelná. Na některých místech je kromě autobusových linek k dispozici i vlak, což spolu s malou členitostí (místy až plochostí) hlavního hřebene skýtá tu možnost vyrazit na hodně dlouhý lauf beze strachu ze spojení do podhůří. Zatímco podhůří je vzhledem ke svému charakteru (kdy do něj za socialismu byl soustředěn průmysl těžební, chemický, energetický) leckde sudetsko-postsocialisticky drsný, nevěřte fámám o zničených a nic nenabízejících horách. Je to naopak - Krušné hory nabízí celoročně (zejména na podzim) nádhernou přírodu. Jediný mně známý zápor Krušných hor vyplývá z jejich délky. Od Bublavy k Petrovicím mají na délku cca 130 km, takže není divu, že na této délce je obtížné zajistit strojovou úpravu stop. Jsou tedy místa, kde tato úprava neprobíhá a kompletní hřebenovka tak není možná. Přesto je zde běžkařské eldorádo.