Začátečníci v bílé stopě

Ráda bych abyste zavzpomínali na dobu kdy i vy jste byli začátečníci a poprvé jste vyrazili do bílé stopy. Jaký to byl pocit? Já mám například obavu že se mi ta moje prkénka splaší a nastane okamžik kdy se někomu připletu do cesty. Ale co dělat když mám například běžky na klasiku které si s neupraveným sněhem moc nerozumí. Předpokládám že i běh na lyžích má svá nepsaná pravidla. Jak by se měl každý chovat vyrazí-li na upravené tratě? Sáhněme si do svědomí jak ragujete když potkáte očividného začátečníka? Proběhnou vám v duchu slova „a jéje zajíc“ jako se to často stává když řídíme auto? Těm šikovněším z nás stačí navštívit pár začátečnických kurzů ale co ty dřeva mezi něž pravděpodobně patřím i já. Ti kteří mezi jednotlivými kurzy musí hodně cvičit aby se něco naučili a aby si upevnili to co do nich bylo nalito na kurzu. Neovládají své lyže tak dobře aby byli připraveni vypořádat se s neočekávanou situací a rozplácnou se do stopy jak širocí tak dlouzí a než si přepočítají končetiny a znovu se na lyže postaví chvilku to trvá. V ten momen mohu být nebezpečná pro ostatní. Nerada bych aby kvůli mé nešikovnosti došel někdo úhony. Jak vy zkušenější řešíte takové případy a setkáváte se s tím často? Tak co borci jste hodní na zajičky v bílé stopě? Abych se nemusela bát že o mě někdo zlomí hůlku . Hůlka nejni bící nástroj Nashledanou ve stopě a až uvidíte balíček ze kterého na všechny strany koukají lyže a hůlky jsem to já 

Každý nějak začíná, hlavní je to nesložit po prvních nezdarech a vytrvat. Začal jsem pravidelně jezdit před 3 lety bez přípravy a teoretických znalostí a výsledek byl celkem odstrašující. Předjíždělo mě množství lyžařů v důchodovém věku i malé děti na školním výletu, lyže se nechtěly rozjet a u občerstvovací stanice jsem zvažoval cestu zpátky bez nich. Asi po týdnu kdy jsem nastudoval základy jsem měl již lyže trochu připravené na aktuální sněhové podmínky a jelo se podstatně lépe. Okolí jsem si přestal všímat a dbal jsem na přesné dodržování techniky jízdy bez ohledu na to kdy kam dojedu. Tak jsem to zkoušel rok a 1/2. Mimo sezónu jsem přidal kondiční běh a něco posilování a plavání a výsledky se dostavily. Další období jsem již vybíral různá místa kam dojedu a cesta byla zážitkem. Postupně jsem získával další vybavení, které napomáhalo k dosažení cílů s menší námahou. Pravidla chování ve stopě jsou popsána u většiny lyžařských areálů popř. na webu, ale důležité je mít přehled o dění okolo. Ne každý se s nima seznamuje, popř. je dodržuje, tak nejúčinnější bývá vzájemná domluva zpravidla oznámení, po které straně jsem předjížděný a zpětné potvrzení že rozumím. Pro začátek je také dobré volit trasy spíše turistické, kde sportovní jezdci tolik nejsou vidět. Postupně ke zlepšování dojde u každého a pak je lyžování zážitkem. U mě to vedlo až k přihláškám na závody, kde se zúčastním ale příliš nezávodím jen se rád projedu na upravené trati se zajištěným občerstvením a celým servisem. Postupně mě láká i jízda ve volném terénu mimo vyznačené stopy na širších lyžích s navigací po různých přírodně zajímavých místech a vyhlídkách. Možností jak rozvíjet lyžařské dovednosti je celá řada a vybere si každý. Přeju hodně trpělivosti v začátcích a pohodu na tratích.

>> bert, 27. 02. 2012 18:58:29

Mimo stopu a upravené tratě moc zkušeností nemám, nepočítám-li některé trasy na hřebenech krkonoš, dle reKlamy pravidelně udržovaných.

Jako bývalý závodník tě můžu ubezpečit, že většině sportovců to je jedno. Jednoho turistu raději objedou sami, ať jedou s kopce nebo do něj. Pokud je turistů více, odbočí raději na nejbližší křižovatce do méně známých končin.

S technikou to můžeš pojmout různě, ale důležité je si běžky užít, nehledě na nedokonalosti. Pokud umíš nepromazat, tak není co řešit. Vždy doporučuji jet s radostí, a pouze pokud tě někdo jen trošku rychlejší předjede, zkusit si jet chvilku za ním. Případně trénovat rovnováhu, když jedeš s kopečka. Drtit hodiny stadion je podle mě zbytečné a lyžování tím ztrácí své kouzlo.

Myslím že k běžeckému lyžování budu mít stejný vztah jako k mnoha jiným sportům které mi sice nejdou ale i tak je miluji a provozuji je s neutuchajicím nadšením. Nedávno jsem se byla projít na sněžnicích podél běžkařských tras v osadě Jizerka bylo to moc krásný a také tam byla spousta lidí což mě přivedlo na tuto otázku jak moc nemáte rádi nemehla ve stopě . S mazáním lyží nemám žádnou zkušenost tak mi to spíš nepojede než že by to jelo. A stadion mě věru neláká i když bych tam svému okolí byla asi měně nebezpečná . Na běžkách mě přitahuje právě ta příroda kolem. Jen tak na okraj četla jsem si tu o dinamické rovnováze a vzhledem k tomu že v Praze žádná klouzačka široko daleko nejni tak jsem vytáhla kartáče na leštění parket(jsou po babičce navlékalo se to na nohy) a v obýváku máme plovoucí podlahu rozjela jsem to od dveří k oknu a to vám byl svist ale co hodnotím jako pozitivní neflákla jsem sebou 

>> Iwein, 27. 02. 2012 22:07:01

Dobré téma. Já říkám, že běžky mají jednu obrovskou výhodu – kromě běhu se na nich dá i chodit Takže si běžky užívej jak nejlíp umíš a časem budeš svými pokroky možná sama překvapená. A pokud špatně namažeš, tak třeba potkáš někoho, kdo Ti lyže přemázne když Tě uvidí jak s tím bojuješ. Já tak občas také vypomůžu. Ale jistější je pořídit si lyžařský teploměr a mazat podle něj. Není to neomylný rádce (hlavně teď kdy je sníh už mokrý), ale většinou se trefíš do vosku či klistru aspoň trochu.

>> Navvy, 27. 02. 2012 23:34:08

Právě si rozbořil moji představu o tom že co člověk nenamaže doma to nemá. Netušila jsem že to jde pohotovostně přemáznout jen tak na koleni teploměr určitě zakoupím. A kde se dájí potkat tak hodní lidé kteří neználkovi pomohou? Já jezdím do Jizerských hor nejčastěji právě do osady Jizerka mám to z Prahy nejblíž . Když je hezky je tam opravdu moře lidí ale nejni tam jedinný servis nebo pujčovna kde by mi pomohli.

Na takové to běhání (a chození) jen tak pro radost a trochu kondice se obvykle bere ledvinka (někteří berou batůžek). Tam se dají nějaké zbytky vosků (zaberou málo místa a jsou lehké)a malý korek, mobil, trochu peněz, něco sladkého atd. Dobrá je i taková ta ledvinka s cyklolahví, prože máš pití sebou. Když Ti to jede tak jedeš, když se Ti začne lepit sníh, je lepší to provizorně přemazat. Když Ti to klouže dozadu, tak obvykle stačí přimáznout měkčím voskem nebo tam dát vhodný klistr. Někdy to jde rychle a dobře.

Když potkáš někoho kdo jede klasiku a vypadá, že to trochu umí, máš docela šanci, že sebou nějaký vosk má a pomůže Ti.

Já jezdím na Vysočinu. Tam jsem teď v sobotu u hospody ve Třech Studních viděl kluky, kteří za stovku mazali lidem lyže a docela to vypadalo dobře. Když si sebou vezmeš stoupací vosky, tak se můžeš sportovně vypadajících běžkařů zeptat co namazali, případně co by Ti poradili a to použít. Na běžky chodí v drtivé většině docela normální lidé 

jak a co namazat je třeba vědět, nebo prostě zkoušet. Není to tak složité, přinejhorším zkusíš modrý(pokud klouže)->fialový(pokud klouže)->červený(pokud klouže)->klistry fialový+červený a máš prakticky jistotu, že jeden z nich se chytne a nebude to lepit.

>> Petr Kožíšek – BEZKY.net, 28. 02. 2012 21:41:00

… a stříbrný klistr když můžeš čekat ve stopě jehličí Je to opravdu jednoduché pro rekreační běhání. Pak už je to věda, loterie, šarlatánství, zkoušení (málo nebo moc), velké nervy a stejně to z 90 % nejede tak jak by sis představoval… I v tom je ta krása i ten průšvih .