Nakonec se ukázalo, že větší problém bude hlavně s výběrem místa, kde testování zorganizovat. Po dva roky se testování provádělo v malém lyžařském areálu pro běžce v Lesné v Krušných horách. Lokalita to sice byla pro klid při testování téměř ideální, ale nestabilní sněhové podmínky v době testování byly vždycky hrozbou, zda se testování vůbec uskuteční a veškeré přípravy se nepromění ve zbytečně vynaložený čas i peníze. Změna místa nebyla jednoduchá. Kromě sněhových podmínek bylo třeba přihlédnout k dostupnosti místa testování nejen pro testéry a zázemí, ale i pro dovozce lyží, sponzory a veřejnost, která si o víkendu mohla vyzkoušet jakékoliv lyže a navíc si s dovozci či výrobci o kvalitách nabízených lyží popovídat. Padla volba na malý lyžařský areál v Žacléři v Podkrkonoší. Co však bylo důvodem ke stěhování, se ukázalo jako problém i zde. A to byly opět sněhové podmínky. Poslední příděl sněhu v polovičce února a poměrně brzké oteplení nejen v nížinách, ale i na horách způsobilo pro nás velmi nepříjemné rozhodování, zda na poslední chvíli nezvolit úplně jiné místo, či se s tamními podmínkami vypořádat. Za ochoty žacléřských lyžařů a pana Horyny, kteří okolí dokonale znají, se podařilo nakonec vybrat místo, kde mohla každodenní strojová úprava tratí a testování hladce proběhnout.

Testovací trať se nacházela v malém údolíčku Sněžného potoka pod Žacléřským hřbetem v nadmořské výšce 579 m. Že to byla za dané situace dobrá volba dokázalo i to, že po všechny dny testování byla v dopoledních hodinách po celé trase přibližně stejná kvalita sněhu. Odpolední intenzivní svit slunce testování již neovlivnil. Přestože celé široké okolí Žacléře bylo naprosto bez sněhu, v našem údolíčku se stále držela dostatečná vrstva. Tu bylo možné vždycky v předvečer kvalitně strojově upravit, aby přes noc ztvrdla a vydržela velký nápor jednotlivých jízd všech testérů. Trať nakonec i v tomto poměrně teplém počasí bez problémů vydržela i do víkendového testování pro širokou veřejnost.

Bylo vybráno 14 testérů, většinou z bývalých nebo i současných závodníků, kteří po mnoha tisících kilometrů naježděných za svoji závodní kariéru dokonale poznají, jak se lyže chová, vědí, jak by se chovat měla v různých podmínkách, poznají rozdíly v odrazu i ve skluzu, aniž by k tomu používali různé měřicí přístroje. Jenom na základě svého pocitu. Většina testérů se i po ukončení své závodní kariéry dále pohybuje v lyžařském hnutí jako prodejci lyžařského vybavení, servismani, trenéři nebo jejich asistenti. Někteří jsou ještě stále závodníky, a to na vyšší výkonnostní úrovni. Každý z testérů musel při testování objet minimálně 35 okruhů. Většina testérů však využila pro objektivnost svého hodnocení i možnost opětovného navrácení k některým typům lyží, aby si je ještě jednou porovnali s ostatními. To samozřejmě dokonale prověřilo i jejich fyzickou kondici. Ukázalo se, že v dobré kondici jsou všichni.



Úloha testérů nebyla jednoduchá. Od rána do odpoledne museli vybírat jeden pár lyží za druhým, objet trať o délce 700 m, soustředit se na každou jízdu a pak zaznamenat do připravených záznamových archů své hodnocení. Ono se to jednoduše řekne, ale v průběhu každé jízdy je potřeba se neustále soustředit na jízdu a ohodnotit, jak se lyže chová při skluzu, jak reaguje na odraz, jak je schopna kopírovat terén a jeho nerovnosti, aby byla po co nejdelší části skluznice či hrany v kontaktu se sněhem, jak se chová při změnách směru jízdy, jak drží na hraně a podobně. Trať byla pro tyto jízdy speciálně vybrána, aby se skládala z více rovinek, kde je možné se soustředit na pocity při dlouhém skluzu na jedné lyži. Dále bylo třeba absolvovat mírné stoupání pro zjištění dobrých odrazových schopností lyže i prudší část kopce pro posouzení zase jiného způsobu jízdy. Dále zde bylo několik zatáček k projetí různými rychlostmi, kde bylo možné otestovat jízdu odšlapováním nebo smykem. Prudší sjezdová část dokonale prověřila lyže a jejich chování ve vyšší rychlosti a konec závěrečné rovinky je umožnil otestovat při brzdění smykem. Trať nebyla náročná, ale svým profilem i tvarem solidně prověřila jízdní vlastnosti každého páru lyží. Zároveň bylo možné absolvovat ještě jedno menší kolečko s možností sjezdu i v neupraveném sněhu. Zde se posuzovaly především nižší řady lyží, které jsou do neupraveného terénu určeny. Na klasickou techniku byla trať připravena s jednou vyříznutou stopou, bylo tak možné vyzkoušet odraz z plochy lyže jak ve stopě, tak i mimo ni. Na bruslení se celá šířka tratě pouze strojově upravila bez stopy.

Všichni testéři obdrželi desky s tabulkami pro každý pár lyží zvlášť, kde si zaznamenávali bodové hodnocení jednotlivých párů lyží pomocí desetistupňové škály, s tím, že 1 je nejhorší a 10 nejlepší. Pro desetistupňovou škálu jsme se rozhodli na základě zkušeností z minulých testů. Takto podrobná stupnice měla usnadnit testerům rozhodování, což se potvrdilo. Pro lepší přehlednost jsme bodové hodnocení přes vypracovanou tabulku následně oznámkovali již podle známé pětibodové stupnice jako ve škole.



Testéři při jízdě hodnotili:

1. Ovladatelnost – jak lyže reagují na impulsy lyžaře při přípravě na odraz a při změně směru jízdy. Ovladatelnost je třeba hodnotit v členitém terénu, jak se střídáním rovinaté a kopcovité části tratě, tak v kombinaci se změnami směru. Lyžař je tak nucen neustále s lyží manipulovat a přizpůsobovat ji momentálním podmínkám. Nejvíce se pozná ovladatelnost při častých změnách směru jízdy a její rozpoznání také záleží na dobré zkušenosti lyžaře.

2. Odraz – jak lyže reaguje při odrazu a jakou dynamiku vykazuje. Odlišné rozpoznání úrovně odrazu je u klasické techniky a u bruslení. Pohyb při obou odrazech je rozdílný hlavně z důvodu časoprostorových charakteristik odrazu, směru odrazu a hlavně opory pro odraz. Odraz při klasické technice běhu se provádí z plochy ze zastavené lyže, opatřené ve skluzové části odrazovým voskem. Na odraz je zde velice krátká doba a tak jsou důležité hlavně mechanické vlastnosti lyže. Při bruslení se lyžař odráží z jedoucí lyže a hlavní oporu pro odraz pak tvoří vnitřní část odrazové lyže.

3. Vedení – jak lyže vede ve skluzu ve zvoleném směru. Tuto vlastnost je třeba hodnotit při skluzu jak v pomalé rychlosti, tak především ve vyšší rychlosti. Lyže by měla držet lyžařem zvolený směr jízdy bez jakékoliv nevyvolané změny. Vedení ve skluzu se tak hodnotí ve dvouoporovém postavení (obě lyže na sněhu) a hlavně v jednooporovém postavení (na jedné lyži). Samozřejmě lyžař musí mít odpovídající cit pro rovnováhu.

4. Skluz – jaký je vlastní pocit ve skluzové fázi. Tuto vlastnost již lyžař moc ovlivnit nemůže. Tady záleží jen na vyvinutém citu lyžaře pro vyhodnocení, jak snadno lyže klouže po sněhu. Snadnější posouzení skluznosti je měřením času průjezdu určitého úseku tratě, ale i pocitově dokáže zkušený lyžař tuto vlastnost vyhodnotit. Zvláště když některé lyže při skluzu i šustí.



Další část hodnocení plnila možnost slovního vyjádření každého testéra mimo bodové hodnocení v tabulce. To umožnilo testérům se k jednotlivým párům ještě jinak vyjádřit, uvést to, co nebylo možné postihnout v bodovém hodnocení. Každý tester pracoval naprosto samostatně, bez jakéhokoliv vnějšího ovlivňování a časového omezení na hodnocení.

Před zahájením vlastního testování předcházelo nejdříve seznámení s pravidly a podmínkami hodnocení a následné upřesnění na večerních poradách. První den byl věnován testování lyží na klasickou techniku, druhý den následovalo testování běžeckých lyží na bruslení. Jistou výhodou byla i skutečnost, že někteří testéři už se našeho či obdobného testování dříve zúčastnili a tak mohli svoje zkušenosti využít a zhodnotit.



Přestože testéři bodovali lyže v testovací kartě na škále 1 až 10, výsledná hodnocení byla přepočtena do školních známek. Trojka znamená, že lyže je dobrá. Novinkou byly testérské komentáře, výsledky uvádějí slovní souhrn obsahu jednotlivých postřehů. Hodnocení firemních či obchodně spřízněných testérů byla v rámci jejich „domácí“ značky vyňata.
Výsledky byly statisticky zpracovány na nezávislé půdě Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze.