Pokročil natolik, že tento pětadvacetiletý rodák z telemarského Bamble získal růžový mládežnický trikot Ski Classics a nyní usiluje o své první vítězství v největších dálkových závodech.

„Byl jsem vlastně v „důchodu“ a náhodou jsem se dostal do týmu XPND Fuel s legendou Tordem Asle Gjerdalenem. Když jsem po roce bez závodů znovu nastoupil, byl jsem nejspíš na úrovni, kdy bych ve Vasově běhu skončil kolem 200-300. místa,“ říká Thomas Ødegaarden, jeden z hlavních objevů loňské sezony.

„V roce 2020 jsem absolvoval Marcialongu a Vasaloppet a uvědomil jsem si, že je to něco, čemu se chci věnovat. A legendární Gjerdalenova tréninková filozofie byla úplně nová. Učil nás pravý opak toho, co se učíte v mládí. Můžeme tomu říkat „kovbojský trénink“ a u mě to fungovalo. Musíte na to tlačit víc, než si myslíte, že můžete. Někteří lidé to zvládnou a někteří ne. Trénink Torda Asleho byl snad dvakrát náročnější než ten, který jsem absolvoval jako tradiční lyžař.“

Porazit mistra

Pro Thomase Ødegaardena to byla cesta k úspěchu a místu v profesionálním týmu Eksjöhus, který v minulé sezoně vyhrál soutěž Ski Classics Pro Team.
Na začátku Vasova běhu byl součástí rozhodujícího úniku a skončil na skvělém 4. místě. Ale už v roce 2023 si zajistil 2. místo v závodě na 30 km 3-Zinnen v italském Pustertalu. Za dominantním Emilem Perssonem, ale před svým mentorem Gjerdalenem.

„Přirozeným cílem je tuto zimu vyhrávat, protože jsem byl předtím druhý a třetí. Ale je to těžké a je tu mnoho silných soupeřů,“ říká Thomas Ødegaarden.

V dlouhodobém horizontu také doufá, že bude bojovat o žlutý trikot a vyhraje celou Ski Classics.

„Minulou zimu jsem ve finále na Janteloppetu bojoval o poslední pódiové umístění s Andreasem Nygaardem. Bylo to obrovské, protože když jsem začínal, on a Tord Asle byli velcí hrdinové.“

Marcialonga je největší

I když byl blízko vítězství ve Vasově běhu, není to jeho největší cíl.

„Ne, největším cílem je vyhrát Marcialongu. To je pro mě ten největší závod. To jsem se naučil od Gjerdalena. Když tam vyhrajete, jste kompletní. Atmosféra je tam také zvláštní.“

Thomas vysvětluje, jak plánuje dojet v závěrečném stoupání na Cascatu do cíle v Cavalese. Jeho cílem je neudělat stejnou taktickou chybu jako minule, kdy při triumfu Runara Skauga Mathisena skončil čtvrtý.

„Také si myslím, že Marcialonga je první závod, který bych mohl vyhrát. Vyhovuje mi, zejména díky závěrečnému stoupání do cíle.“

Thomas Ødegaarden také věří, že má šanci vyhrávat norské závody.

„Birken je další velký cíl a v závodech na severu Norska jsem byl velmi blízko,“ říká.

Něco dokázal i na Vasaloppetu

Když se Thomas minulou zimu na začátku Vasaloppetu utrhl spolu s Alvarem Myhlbackem, Torleifem Syrstadem a Johanem Hoelem, nikdo si nemyslel, že se dostanou až do Mory.

„Dokázal jsem si, že i na Vasaloppetu mohu předvést dobrý výkon. Překvapilo mě to, protože v soupaži jsem nebyl tak silný. Možná to byl nejzábavnější závod, který jsem jel, ale v plánu nebylo, aby se brejk udržel až do cíle. Mým úkolem bylo vlastně pomoci Axelu Jutterströmovi,“ říká Thomas.

„Ale ve vedoucí skupině jsme si dobře rozdali karty, a když jsme na Evertsbergu měli pět minut, začal jsem tomu věřit. Také jsem cítil, že je snazší jet vpředu, protože díky tenké vrstvě ledu na sněhu to dobře klouzalo.“

Od Eldrisu až do cíle to však bylo o Torleifu Syrstadovi a týmu Lager 157.

„Ten den byl na jiné úrovni a jeho lyže byly vynikající. Pro mě to bylo o tom, že jsem se snažil udržet pronásledovatelů,“ říká lyžař týmu Eksjöhus, který skončil jen něco málo přes čtyři minuty za dominantním Syrstadem, který vyhrál o tři minuty a 55 sekund.

Nikdy se nestal fotbalistou

Thomas Ødegaarden měl nakročeno stát se fotbalistou. Tato kariéra však musela ustoupit běžeckému lyžování, i když Bamble a pobřežní oblasti Telemarku možná nejsou známé jako největší lyžařská centra v naší zemi.

„Ale máme chatu v Gautefallu a tam jsem hodně lyžoval. Biatlon jsem trénoval sám a vždycky jsem soupeřil s bratrem. Jako fotbalista bych asi nikdy nebyl lepší, než hráč třetí nebo čtvrté ligy,“ říká dnes Thomas.

Začal závodit ve Stathelle, ale bez výrazných úspěchů skončil. O rok později se náhle ocitl u legendy Torda Asleho Gjerdalena a zjistil, že dálkové lyžování je jeho parketa.

Nyní čeká na své první vítězství ve Ski Classics a doufá, že přijde v některém závodě s mnoha kopci.

„Jsem lehký a trénuji hodně do kopců. Snažím se, aby to byla moje zbraň, je to moje přirozená síla. Takže v zimě cítím, že mám ve stoupáních výhodu, zvlášť když mám dobré lyže,“ říká.

Thomas stále žije doma s rodiči a žije pro lyžování. Milionářem se z něj nestane, ale ví, že se tím dá uživit, pokud se vám daří a rozumně nakládáte s penězi.

„Co vydělám, jde rovnou na můj mladý spořicí účet na bydlení. Získání růžového trikotu ve Ski Classics k tomu něco málo přidalo,“ říká se smíchem.

Nyní se nemůže dočkat prosince a premiéry Ski Classics v Bad Gasteinu. Nejen kvůli možnosti bojovat o vítězství, ale také kvůli tomu, že znovu uvidí svou přítelkyni. Tou je Francouzka Laurie Flochonová a závodí také v dálkových bězích za tým Nordic Experience.

Přečtěte si také: Tým Eksjöhus