Přesto jsem názoru, že věk 4, 5 či 6 let je pro umírněné učení se na běžkách naprosto vhodný, z lékařského hlediska neškodný. Čím dříve dětem pohyb na běžkách představíme, o to větší je šance, že je chytí za srdce a stane se součástí, mnohdy trvalou, jejich budoucího životního stylu.

Běžecké lyžování v sobě nabízí snad všechny výhody, které nás napadnou: jde o zdravý, aktivní sport, odvádějící děti od invaze jiných, nebezpečných civilizačních „lákadel”. Sport, který je dokonale rodinný, nikterak extrémně nákladný, dokáže s ním být spousta legrace a může být i natolik přírodně-naučný, nakolik jej chceme mít. A navíc sport, kterému lze bez problémů holdovat po celý svůj život, až do velmi pozdního věku.

V naprostých začátcích pochopitelně v žádném případě není řeč o učení se běžeckému stylu – postavit dítě na čtvrthodinku na rovný plácek kdekoli v blízkosti domu a nechat jej zvykat si na lyže na nohou je všechno, co je třeba a co je vhodné udělat. Následně dítě většinou samo začne zkoušet na lyžích chodit, otáčet se, odrážet se soupaž či ustát rozjetí se z nějakého mírného sklonu. Klíčová je jeho vlastní chuť chtít si nové věci zkoušet, zdokonalovat se v nich a dobrovolně se postavit na běžky i příště. Perfektně jeho motivaci prospívá mít s sebou nějakého dětského kamaráda, klidně i o pár let staršího, a v kapse vždy nějakou čokoládu anebo želé.

To, zda se bude dítě na běžky stavět rádo, určuje do značné míry i vhodné vybavení. Přirozená tendence rodičů pořizovat svému stále rostoucímu dítěti výbavu o několik velikostí větší je častou nešťastnou chybou, negativně se podepisující na zkušenostech, které dítě na lyžích zažívá. Příliš dlouhé lyže jsou pro dítě špatně ovladatelné, a v příliš velkých botách je lyžování téměř nemožné. Z takového sportování dítě nejenže nebude mít žádné potěšení – ale co hůř – může se i snadno zranit. Nedovolte to.

Každý, kdo u nás v Česku zkoušel vybavit na běžky tří- nebo čtyřleté dítě, mi zřejmě potvrdí, že jde o frustrující anabázi, při které ani tak nevybíráte, jako sháníte a často saháte po prvním, na co se vám podaří narazit. Naše sportovní obchody obvykle takto malé velikosti nevedou, a ani v bazarech na ně snadno nenarazíte – jde o komoditu doposud natolik vzácnou, že si takovéto vybavení lyžařská komunita preferuje přenechávat v rámci rodin a známých mezi sebou. Můj osobní tip pro každého z vás, kteří čelíte podobnému problému, je liberecký obchodník, dříve úspěšný reprezentant, Radim Nyč (www.nyc-sport.cz) – umí obstarat snad jakoukoli dětskou velikost, v novém i použitém.

Inspirací pro tuzemské obchodníky by se mohl stát ve světě běžný model, kdy půjčovny lyžařského vybavení nabízejí nejen krátkodobý nájem (materiálu i oblečení) na jeden či několik dní, ale též celosezónní program, při němž si před začátkem zimy pronajmete (za stále výrazně méně než by vás stál nákup nového) vybavení na celou sezónu, ve velikostech optimálně padnoucích vašemu dítěti. Nezanedbatelnou výhodou tohoto systému je, že vaše dítě má dokonale padnoucí vybavení po celou zimu k dispozici – tedy i ve dnech, kdy nasněží a je možno si lyžičky nazout kdykoli v okolí vašeho domu, ne pouze při výjezdech do hor. Čím častěji si dítě bude pohyb na běžkách zkoušet, tím rychleji a snáze se v něm bude zdokonalovat.

Co se oblečení týče, žádné běžkařské speciality nejsou v předškolním věku nezbytné – obléci dítě podobně jako na sjezdovky považuji za nejrozumnější řešení. Klíčovým slovem jsou zde vrstvy. Dospodu tedy plně funkční technické prádlo, zapomeňte na bavlnu. Doprostřed fleece, mnoho lidí se zde dopouští hloupé chyby v podobě bavlněných mikin – bavlna vám zde pot zastaví a nepustí ven! Navrch nepromokavé, avšak “dýchatelné” oteplovačky, u mrňat nejlépe ve formě jednodílné kombinézy. Z podobného materiálu by měly být i rukavice, nejlépe palčáky. Žádné slabé vlněné rukavičky, ve kterých se běžně mrzlo před 20 a více lety! Na hlavu nejlépe čepici z windstopperu, eventuálně pro případ teplého počasí mít v kapse k dispozici jednu slabou z lycry. Na nohy rozhodně termo ponožky, a nejlépe dvoje. Jsme-li na ostrém horském slunci, je vhodné chránit dětské oči brýlemi s UV filtrem, bez problémů vyhoví i ty sjezdařské.

U každého rodiče, který není aktivním členem nějakého lyžařského klubu, bude zřejmě spočívat veškerá lyžařská výuka pouze na jeho bedrech, na jeho časových a finančních možnostech a míře nadšení. Lyžařské školičky vyučující běh na lyžích jsou u nás stále vzácnou výjimkou a kluby běžeckého lyžování jsou často orientovány výhradně na sportovně-výkonnostní aspekt, a jako takové mívají v hledáčku již jakési předpřipravené budoucí závodníky. Ve světě, zejména v Americe, je o mnoho snazší představit běžky svému dítěti než u nás. Existuje tam řada programů a spolků sdružených při lyžařských klubech, školách či resortech samotných, jejichž organizovaná činnost je primárně zaměřena na oslovení široké veřejnosti a nalákání co největšího počtu lidí na běžky, včetně těch nejmenších (od 3–4 let věku), pod vedením vyškolených instruktorů. Naprostá většina těchto organizací funguje na základě dobrovolnosti a zapáleného nadšení pro dobrou věc – nikoli ze svazových či státních peněz.

Pokud jste snad až doposud s běžkami u vašich ratolestí váhali, nenechejte nic náhodě a buďte v následující sezóně připraveni začít. Většina dětí se učí rychle a možná budete překvapeni, jak brzy společně objevíte nový druh rodinné zábavy. V žádném případě nepokažte váš nový objev svou rodičovskou tvrdostí, nedostatkem trpělivosti či tolerance k častým slabým chvilkám mladičkých lyžařů. A začne-li vás vaše dítko pravidelně upomínat dotazy, kdy že už zase vyrazíte na běžky, máte moji gratulaci – odvádíte skvělou práci!

Pozn.: Autor rekreačně lyžuje a je otcem pětileté sjezdařky a běžkařky