Život Andrease Nygaarda běží nyní v dobrých kolejích, i když se na jeho cestě vyskytly také potíže. V předchozím článku Andreas prozradil, že se příští léto bude ženit, v květnu mu však vyoperovali slepé střevo, což znamená, že trénink na prahu léta neabsolvoval. Ovšem Andreas si nedělal starosti, protože ví, jak trénovat a připravit své tělo na závody. Závody na začátku sezony mu slouží jako tvrdý trénink před začátkem skutečné závodní sezony.
„Pokud před závodní sezónou nikdy netlačíte na pilu v intervalových trénincích, vaše tělo nebude schopno podat maximální výkon. To je fyziologická pravda. Závodní podmínky jsou nejlepšími maximálními tréninky a ovlivňují tělo progresivním způsobem. Pokud se mi během tréninkové sezóny podaří zvládnout určité tréninky, vím, že v závodech mohu podat dobrý výkon. Po pandemii jsem svůj trénink držel trochu střídměji, než v předchozích letech. Vím, co mé tělo potřebuje z hlediska vytrvalosti, základní vytrvalost a silový trénink, a pokud je správně vybalancuji, mohu dosáhnout dobrých výsledků,“ vysvětluje Andreas svůj současný trénink.

V posledním článku Andreas přiznává, že vítězství není nikdy jisté. Úroveň Ski Classics se v průběhu let zvýšila, ale vyhrát bylo vždycky těžké.

„Nemyslím si, že vyhrávat závody je nyní těžší než dříve. Když byl Petter Eliassen v seriálu ve vrcholné formě, Anders Aukland před deseti lety například v Birkenu nebo Tord Asle Gjerdalen ve Vasaloppetu, případně další špičkoví lyžaři v nejlepší formě, porazit je bylo stejně těžké, ne-li těžší, než vyhrát podobné závody nyní. Úroveň se však zvedla i mimo první desítku a dnes je padesátý lyžař v závodě mnohem silnější než dříve. Zejména ve velkých závodech je umístění v první dvacítce opravdu mnohem těžší než dříve, ale vyhrát závod bylo vždy stejně náročné,“ říká Nygaard pro Maastohiihto.com.

Legenda Ski Classics přiznává, že každý rok musí zvážit trénink jako celek a zamyslet se nad tím, zda není třeba udělat něco trochu jinak. Pokud se trénink nezlepší, může jít vývoj snadno nazpět.

„Závody ve Ski Classics vyhrávám už osm let v řadě, takže věřím, že bych v tom měl pokračovat. Nejsem největší talent ve vytrvalostních sportech, takže to, že se mi daří udržet tuto úroveň už několik let, je známkou toho, že něco dělám dobře. Mohu změnit některé drobné detaily, ale moje tréninková filozofie zůstává stejná. Trénink udržuji poměrně jednoduchý a vím, co na mě funguje. Pokud něco změním, dělám to hlavně z motivačních důvodů, abych mohl opět trénovat lépe. V konečném důsledku je trénink poměrně jasný. Musíte odtrénovat určitý počet hodin, určitý objem vytrvalostního tréninku a určitý objem silového tréninku. A pokud zůstanu zdravý a nezraním se, výsledky se většinou dostaví.“

Andreas v rozhovoru říká, že inspiraci čerpá z cyklistiky, kde je v současné době velmi populární tzv. trénink v zóně 2, kde je hladina laktátů 1,5 milimolu, což zvyšuje anaerobní úroveň.
„Trénink není jako vypínač, který když otočíte, tak vám přinese určité výsledky. Je to spíše jako nastavitelný vypínač a samotný trénink není jednoduchý, ale lze ho snadno zvládnout. Když jsou dobré základy, můžete začít ladit a přemýšlet například o tom, jaké intervaly děláte a proč. Možností je samozřejmě mnoho a hlavní je tyto tréninky provádět a dělat pravidelně. Pokud není základní kondice dostatečně silná, můžete se sice rychle dostat do formy, ale dlouho vám to nevydrží. Rozvoj aerobní kondice trvá dlouho, a anaerobní trénink přináší na konci tu výbušnost, se kterou můžete vyhrávat závody a podávat výkony podle svého maximálního potenciálu. Stačí mi pár anaerobních tréninků, abych se dostal do závodní kondice, a nemůžu jich dělat příliš mnoho.“
Základní týdny Andrease Nygaarda jsou postaveny na 20hodinovém tréninkovém objemu od června do ledna. Během týdne však obvykle trénuje jednu až dvě hodiny intenzivněji, čímž zajišťuje, aby hladina laktátu nestoupla příliš vysoko. Tréninkové kempy přirozeně zvyšují týdenní objem tréninku, po kterém je opět nutná regenerace, ale průměrný počet tréninkových hodin zůstává kolem dvaceti.

Od diskuse o jeho tréninku se náš rozhovor přesouvá k lyžařskému týmu, který reprezentoval po celou svou dlouhou lyžařskou kariéru. Letos na jaře došlo v týmu Ragde Charge k velkým změnám a na straně mužů v týmu pokračuje medailové trio Johan Hoel, Kasper Stadaas a Andreas Nygaard, zatímco ostatní lyžaři dostali pokyn k odchodu. Jako novou posilu přibrali bratři Auklandové Stinu Nilssonovou, která se vrací z biatlonu.

„Nemohu říci, že jsem s těmito změnami spokojen, ale chápu, proč byly provedeny. Bylo by hezké, kdyby v našem týmu mohli pokračovat všichni muži i ženy. Někdy se však musí udělat těžká rozhodnutí. Osobně bych si přál, aby Karstein Johaug a Torgeir Hovland zůstali součástí týmu. V minulé zimě sehráli velkou roli a umožnili nám třem v minulé sezóně uspět. Ne všichni lyžaři mohou vyhrávat závody a je potřeba, aby tam byli i sportovci, kteří zajistí podporu. Ti, kteří se v tréninku tlačí dopředu, vtipkují u stolu a v případě potřeby pomáhají při závodech. Profesionální sport však není záležitostí „práva každého člověka“ a někdy je třeba učinit různá finanční rozhodnutí. Vedení našeho týmu tyto změny provedlo. Pro některé z nich byl odchod poměrně snadný, protože jim vypršela smlouva a úroveň jejich výkonů nebyla taková, jaká se očekávala. Pro jiné byl odchod možná náročnější, ale to ke sportu patří.“

Na webu SC Play se můžete podívat na rozhovor s Andreasem Nygaardem, ve kterém lyžař podrobně hovoří o sobě, lyžování a životě obecně.

V mužích obsadil tým Ragde Charge všechna místa na stupních vítězů v celkovém pořadí, ale byl skvělý výkon jeho týmových kolegů pro zkušeného lyžaře překvapením?

„Před začátkem sezony jsem věděl, že Kasper dokáže vyhrávat závody, ale trochu mě překvapilo, že byl na začátku sezony tak dominantní. Byl jako Emil Persson v předchozím roce, který vyhrál všechny závody. Na druhou stranu Johan byl vždy blízko špice téměř v každém závodě i tréninku, takže jsem věděl, že je v dobré formě. Možná není nejrychlejší lyžař ve skupině, takže nevyhrává tak často. Nebylo pro mě velkým překvapením, že se oběma lyžařům v minulé sezoně tak dařilo. Úspěch v minulé zimě byl samozřejmě příjemným překvapením, protože nikdy nemůžete dopředu předvídat, jak se bude závodní sezona vyvíjet. Ve hře je tolik různých faktorů, jako jsou lyže a forma v daný den.“

Jak bude tedy vypadat spolupráce silné trojice, která v týmu zůstává, v nadcházejících závodech a má tým určeného kapitána, protože každý z nich může závody vyhrát?

„Kapitána jsme v týmu tuto zimu rozhodně neměli, ale pokud jsme se dostali do situace jako na 3 Zinnen Ski-Maratonu, kde na konci bylo pět lyžařů včetně nás tří, musel Johan odvést práci a chytit případné úniky, protože Kasper a já jsme byli rychlejší lyžaři s lepšími cílovými sprinty. Pak se s postupem sezony situace změnila a každý závodil sám za sebe. Samozřejmě jsme hráli společně, kdykoli to bylo možné. V minulé sezóně naše taktika a spolupráce fungovala opravdu dobře.“

Andreas poznamenává, že dnes se v závodech Ski Classics nikdo nezdržuje a tempo je neúprosné během celého závodu. Dálkové lyžování rozhodně není pohodové poznávání krásné krajiny.
„V dnešní době je tempo od začátku tak rychlé, že pokud jste například pomocník, musíte být opravdu silný. My tři jsme k sobě před závodem dost upřímní, a když cítíme, že naše forma na vítězství nestačí, přiznáme si to. Naštěstí to v lyžování není jako v cyklistice, kde je pro ty vzadu mnohem snazší dohnat ty před sebou, a drafting je obrovská pomoc. Už dlouho se nestalo, že by někdo vyhrál závod, aniž by nutně musel být ten den nejsilnější, a věřím, že tomu tak bude i v budoucnu. Možná, že Johan může být nejsilnějším lyžařem dne, ale ne vždy získá dostatečný náskok na pronásledovatele a v závěrečném sprintu ztrácí. Obecně platí, že závod vyhrává nejsilnější lyžař dne bez ohledu na taktiku nebo jiné faktory.“

Andreas v rozhovoru říká, že spolu během závodu komunikují a rozhodují se podle momentálního pocitu a situace. Před závodem si vytvoří určitý plán, ale ten se vždy upravuje podle situace. Všichni samozřejmě chtějí vyhrávat závody, ale chápou důležitost týmové spolupráce.
„Kdyby byl Emil Persson na stejné úrovni jako před rokem, určitě bychom museli uvažovat o jiné týmové taktice, abychom ho porazili. Existence celého našeho týmu je založena na vyhrávání závodů. O další pozice se příliš nestaráme, takže takticky vždy směřujeme k vítězstvím. Příští sezonu uvidíme, jakou taktiku vyzkoušíme, abychom tato potřebná vítězství získali,“ shrnuje Anders podstatu svého týmu na závěr rozhovoru.
Zda bude vítězná série Andrease Nygaarda pokračovat i v nadcházející sezóně a zda bude tým Ragde Charge stejně silný mezi muži jako v XV. sezóně, se teprve uvidí. Tým však disponuje třemi momentálně nejlepšími lyžaři Ski Classics, takže v průběhu roku pravděpodobně nedojde k výrazným změnám. Pokud ovšem Emil Persson najde ztracenou formu a vrátí se na loňskou úroveň, nás diváky a fanoušky Ski Classics možná čeká tuto zimu epický souboj titánů.

První část rozhovoru si přečtěte zde.