.=
Vitamin D byl objeven v roce 1919 jako tzv. antirachitický faktor, tedy látka zabraňující křivici. V přírodě se vyskytuje ve třech formách, jako vitamin D1 (kalciferol), nacházející se zejména v tresčích játrech, dále vitamin D2 (ergokalciferol, rostlinného původu), nebo jako vitamin D3 (cholekalciferol, zejména živočišného původu). Díky evolučním tlakům si lidské tělo umí vitamin D3 samo vytvářet, a to z cholesterolu. Vitamin D3 vzniká v kůži z tzv. 7-dehydrocholesterolu působením ultrafialového záření (UVB), ten je poté dále aktivován klasicky v játrech a v ledvinách procesem zvaným hydroxylace (i když tuto vlastnost mají i jiné tkáně), čímž vzniká aktivní vitamin D3, nazývaný 1,25-dihydroxyvitamin D3 (nebo 1,25-dihydroxycholekalciferol). Zhruba 20 % vitaminu D přijímáme (či měli bychom) potravou, zdroje jsou živočišné (cholekaliferol) i rostlinné (ergokalciferol). Uvádí se, že dietní příjem vitaminu D dosahuje celopopulačně zhruba 50 % požadovaného množství, a jedná se o vitamin, který v našem potravinovém řetězci chybí ze všech vitaminů nejvíce. Stejně tak nízké koncentrace vitaminu D v organismu (deficience vitaminu D je definovaná jako jeho koncentrace v krevním séru pod 20 ng/dL nebo 50 nmol/L; zatímco koncentrace v rozmezí 50 až 75 nmol/L jsou považovány za hypovitaminozu) jsou patrně nejčastější hypovitaminózou v běžné populaci (podle některých studií až 50 % populace má hypovitaminózu vitaminu D).
Poklidné vody našich znalostí o vitaminu D rozvířilo poznání mechanismů působení tohoto vitaminu na přelomu tisíciletí. Ačkoli nukleární receptor pro vitamin D byl objeven již v roce 1969, teprve zhruba o 30 let později byly poznány zásadní buněčné mechanismy působení tohoto vitaminu. Začalo se nahlížet na vitamin D jako na skutečně endokrinní (tedy hormonální) látku s mnoha účinky na řadu systémů a ovlivňující například i vznik nadváhy a obezity, arteriální hypertenze, cukrovky, metabolického syndromu, některých nádorových chorob či autoimunitních onemocnění.

.=
Kromě těchto účinků se ukazuje, že vitamin D má patrně veliký význam i pro sportovní výkonnost. Kupodivu první publikovaná data o vlivu slunění (přeneseně tedy i na tvorbu vitaminu D) na fyzickou výkonnost pocházejí již z roku 1927 (němečtí plavci) a 1938 (ruští sprinteři). Dnes víme, že vitamin D ovlivňuje funkci více než 2000 genů (celá desetina lidského genomu!), které hrají roli v buněčném růstu, regeneraci tkání, regulaci imunitního systému, svalového metabolismu či v proteosyntéze. Ačkoli přesvědčivých dat o vlivu vitaminu D na fyzickou výkonnost zatím mnoho nemáme, většina odborníků o vlivu vitaminu D na sportovní výkon nepochybuje. Zjevné ergogenní (tedy fyzickou výkonnost zvyšující) účinky vitaminu D byly popsány u sprinterů. Popsán byl i vliv na regeneraci svalů a kostí po sportovních zraněních, uvažuje se o jeho významné roli u únavových syndromů a přetrénování. Suplementace vitaminem D se doporučuje i vrcholovým sportovcům s problémy udržet závodní tělesnou hmotnost. Nízké koncentrace vitaminu D jsou i součástí syndromu nazývaného Female Athlete Triad sestávajícího se z některé z poruch příjmu potravy, poruch menstruačního cyklu a kostní nemoci. Tento syndrom je velmi opomíjený minimálně v prostředí českého vrcholového sportu, může však mít závažné zdravotní dopady na vrcholové atletky.

.=
Jak již bylo uvedeno výše, nízké koncentrace vitaminu D v krvi má značná část běžné populace – i velké procento vrcholových sportovců. Existuje dnes již řada studií poukazujících na nízké koncentrace vitaminu D v krvi u různých druhů sportů, dokonce i ze zemí poblíž rovníku – zde je největším problémem ochrana před sluncem, která vede i k nízkým koncentracím vitaminu D v krvi.
Denní doporučený příjem vitaminu D pro běžnou dospělou populaci se liší stát od státu (viz tabulka) a činí zhruba 10 ug (400 IU) za den.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49622636376_a2b955c5ec.jpg *]

.=
Při nízkých koncentracích vitaminu D v krvi je doporučován jeho příjem 800-1000 IU (20-25 ug), vrcholovým sportovcům s nízkými koncentracemi vitaminu D 1500-2000 IU/den. Doporučení se však rozcházejí, někteří odborníci jsou mnohem přísnější. Jak zaznělo na letošní konferenci Americké společnosti sportovní medicíny (ACSM) v Denveru, měli by sportovci s koncentracemi vitaminu D pod 75 nmol/L (doporučené referenční meze v tabulce níže) užívat vitamin D v dávce 2000-4000 IU za den. Podle těchto přísnějších doporučení by sportovci, kteří nemají přístup ke slunci (zejména v zimních měsících v zemích nad 35° zeměpisné délky – což je bohužel i Česká republika), měli přijímat 1000-2000 IU preventivně. A co je možná také velmi důležité, vitamin D by měl pocházet od věrohodného dodavatele/výrobce, čímž se upozorňuje na problém nízké kvality mnohých výživových doplňků (nejen) pro sportovce.

.=
Podle posledních doporučení je vhodné vyšetřovat vitamin D každých 4-6 týdnů, což je v praxi prakticky nemožné. Vyšetření stojí 1700 Kč, což by zruinovalo praktického/sportovní lékaře nebo sportovce. Doporučuje se vyšetřovat aspoň celkový 25OH-vitamin D (toto vyšetření bývá běžně k dispozici ve větších laboratořích), za optimální se ovšem považuje vyšetřovat „volný“ 25OH-vitamin D – toto vyšetření se však rutinně neprovádí.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49622145733_a653f185cb.jpg *]

[* https://live.staticflickr.com/65535/49622218848_27bf6e88dd.jpg *]

.=
(Každý sportovec by měl pečlivě dbát na přísun potravin/jídel bohatých na vitamin D, v případě nízkých koncentrací v krvi pak neváhat ani se suplementací vitaminem D, například kapslemi rybího tuku)

**A kde vitamin D najdeme?**

.=
Jsou to zejména tučné mořské ryby, vaječné žloutky, kakao, margariny (běžné máslo má 5x méně vitaminu D ve srovnání s margarinem), houby, nebo obohacené potraviny. Na českém trhu jich moc není, jsou to zejména rostlinná mléka (rýžové, sójové, mandlové…) a výrobky z těchto mlék připravené. V zahraničí se běžně vitaminem D fortifikují i cereálie, pekárenské výrobky, pomerančové džusy, u nás je nabídka takových potravin omezená (pozn. red.: fortifikace – obohacování potravin vitaminy, bílkovinami, vlákninou). Je třeba upozornit, že fortifikované potraviny mají často nižší obsah vitaminu D, než výrobci deklarují (běžně pod 80 %), z jedné studie vyplývá, že dokonce celých 14 % takových potravin neobsahovalo vitamin D žádný.

.=
Závěrem lze říci, že stanovení vitaminu D v krvi by mělo být součástí rutinního vyšetření vrcholových sportovců, a to alespoň 2x ročně (zima – léto). Každý sportovec by měl pečlivě dbát na přísun potravin/jídel bohatých na vitamin D, v případě nízkých koncentrací v krvi pak neváhat ani se suplementací vitaminem D.