Nejčastěji se používá při středně velké rychlosti a středně těžkém terénu Základní principy (ve směru pohybu)
- platí obdobné principy, viz při „houpavém“
- dívat se do směru pohybu, zvednout se z boků ve směru pohybu
- tělo nad skluznou lyži a při odrazu tlačit do lyže pod tělo
- boky ovlivňují horní polovinu těla
- vertikální pozice – nos, boky, koleno, chodidlo
- odraz do strany, pozor na zakopávání lyží
Základní principy (z bočního pohledu)
- základní poloha: paralelní postavení lyží, nohou a těla, boky vpřed nad lyži
- uvolněný pohyb paží, ramena dolů, lokty vpřed, zápěstí do výšky hlavy, ukončení záběru jakmile zápěstí míjí boky
- práce paží ovlivňuje „taneční rytmus“, dynamická práce
- rychlá a rozhodná práce paží
- využívat síly centra těla – zpevněné tělo
- hole zapichovat na úrovni špiček bot
Při „jedna-jedna“ dochází k největšímu využití síly a namáhání horní poloviny těla. Zapojujeme jak svalstvo centra těla, tak zádové svalstvo při souhře s pažemi bez toho, abychom přeháněli vertikální pohyb. Záběr holemi je při této technice nejsilnější ze všech technik bruslení. Nohy pracují velice dynamicky a základní pozice je poměrně vysoko, čímž dosáhneme většího účinku gravitační síly. Mnozí též drží hole příliš blízko u těla nebo naopak vytáčejí lokty vně, což zhoršuje potenciál optimálního přenosu síly skrze hole. Nutné je se také vyhnout rotacím v bocích.
