Na tomto webu zde můžete o Skike najít článek, kde je ono přibližovací zařízení nazýváno bruslemi. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se chci cítit spíše jako bruslař nebo lyžař (po pravdě se cítím hlavně jako nemehlo, protože jsem dosud neměl zkušenost ani s inlajny, kolci, natož Skike), tak jsem se zeptal dovozce pana Sichyngra ze společnosti Skier.cz, jaké je správné označení mně zapůjčeného typu, a bylo mi řečeno, že se sice označení „brusle“ dříve používalo, ale nyní se kloní k označení kolečkové **lyže**. Nakonec mi to, že je to skutečně více lyže než brusle, potvrdila i jedna náhodná spolucestující v tramvaji.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225744751_ac61b47c6f.jpg *]
*Skike V9 Fire 200 (foto: Skike.cz)*

Ano, Skike je natolik neběžná věc, že se připravte na to, že se vás čas od času někdo úplně náhodně kolemjdoucí zeptá, co to je a jak to funguje. A funguje to skutečně jako lyže a to sice hlavně jako lyže klasická. Zatímco na klasické lyži bruslit nějak jde, na skateové lyži klasickou střídavou techniku nedáte. Skike má možnost volné paty a jde tedy jet jak technikou bruslařskou, tak i klasickou střídavou.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225089248_9ccef08295.jpg *]
*Detail podvozku a přichycení vázání (foto: Tomáš Kocanda)*

Výše zmíněný článek popisuje bruslení na Skike s pevnou patou, takže vidím o důvod více vydat článek nový a to doplněný o klasickou techniku. Měl jsem obavy z toho, jak bude lyže při klasice stoupat, když mne nepodrží stoupací vosk, ale jeho funkci přebrala přední kola, která mají reverse lock, takže při pohybu dozadu jsou zabržděna. Takže na Skike nejde couvat! Přijde mi to trochu škoda, docela jsem se těšil, jestli se stihnu naučit bruslit pozadu, ale je fakt, že když si mám vybrat mezi možností zkusit si neužitečnou frajeřinku a tím, že Skike perfektně drží zabržděné i v prudkém svahu, volím samozřejmě tu brzdu.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50249553847_5061a9feeb.jpg *]
*Kolečko s viditelnou zarážkou reverse locku (foto: Tomáš Kocanda)*

Iluze „zimní“ lyže je skoro dokonalá, samozřejmě jsou tu tyto odlišnosti:
– nelze hranit ani driftovat, kolečka jsou natolik měkká a terénní, že drží jako přišitá (směr vedou zcela přesně, takže i tam, kam jste původně jet nezamýšleli)
– i když jsou kola nahuštěna na doporučený tlak 4 bary, při přenesení hmotnosti na ně se sice téměř neznatelně, ale přesto drobně prohnou a poté vrátí do původního tvaru. Na toto drobné pohupování jsem si zvykl rychle, ale díky němu prostě v každý moment víte, že nejste na sněhu, který se po zmáčknutí do původního tvaru rozhodně nevrací.

Zajímavě je vyřešano brzdění. Nad zadními kolečky je pevně připěvněná brzda. Ano, fakt pevně, nikoli posuvně. Přemýšlel jsem, jak brzdění popíši, ale Petr Jakl, autor již zmíněného článku, to už před deseti lety vystihl tak, že to nemá smysl vymýšlet znovu. Cituji: *“Přesto, že výrobce doporučoval odlišný způsob brzdění, naší telemarkskou technikou, kdy předsunutá přední noha díky tupému úhlu v kotníku brzdila tlakem na opěrku kotníkové konstrukce, jsme byli schopni bez rizika odbrzdit všechny sjezdy“.* Zkoušel jsem brzdit pluhem, jestli se mi podaří dosáhnout driftu, ale moc to nešlo a to ani na šotolině.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225950652_6b5839f5f8.jpg *]
*Brzda (foto: Tomáš Kocanda)*

První hodinu jsem si myslel, že ty výstupky na brzdě jsou nějaká designová frajeřinka. Po jednom delším brždění jsem to asi pochopil. Podle mne jsou to žebra chladiče. Logika je stejná jako u elektroniky – žebrování znamená větší plochu, která přebytečné teplo (vzniklé brzděním) odvede účinněji. Každopádně platí: když už musíte brzdit, zkuste si na fyziku vzpoment před tím, než na ty brzdy sáhnete rukou. Může to pálit.

V úvodu jsem zmínil, že pata je doporučeně volná, ale není to mantra. Pro ortodoxní bruslaře existuje takovýto set, kterým se pata vázání přišroubuje k šasi:

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225955452_5b0df0a620.jpg *]
*Aretační set (foto: Tomáš Kocanda)*

Nicméně jak volná pata nevadí u zimních běžek, nevadí ani zde. Bruslení je naprosto plnohodnotně pohodlné. Dokonce vidím i jeden bonus: jak jsou Skike kratší než zimní běžky, při bruslení si člověk nekope do svých vlastních patek, kolečko kolečkem jsem trefil snad jen dvakrát.

Skike jsem zkoušel v Praze a blízkém okolí na tamních typických površích. Jeden z testů probíhal na páteřní cyklostezce A2 (pravý břeh Vltavy), konkrétně začínal jsem schválně již na Rašínově nábřeží (pod Palackého mostem), protože právě zde je směsice kočičích hlav a pásu z dlaždic (drobná úlitba pro cyklisty). Od vyšehradské skály až do Braníka jde o jízdu po chodníku, kde se střídá děravý a hrbolatý asfalt se zámkovou dlažbou lemující křižování s dalšími komunikacemi. Od Braníka (od Ledáren) až k Jarovu jde o většinou hodně slušný asfalt oblíbený bruslaři, následuje asi 500 m úsek po udupané polňačce, přejezd potoka a poslední 2 km před Vraným jde zase již o parádní asfalt. Další test proběhl v (pro pražské běžce kultovním) Kunratickém lese, kde je směsice cest asfaltových, štěrkových či jen udusaných lesních. Třetí test proběhl na podobně konfigurovaném Bohdalci. Skike si poradily s každým terénem, v podstatě platí, že bruslit šlo téměř všude, ale tam, kde byla cesta rozsekaná již moc, z toho bruslení nebyl žádný požitek a pak jsem byl rád za tu možnost klasické střídavé techniky. Za mně platí, že já nejvíce výhod Skike využl právě v Kunraťáku na těch šotolinovo-lesních cestách, kde se velká kola projeví nejvíce a na ničem jiném by tam bruslit rozhodně nešlo.

Jelikož nemám srovnání s jiným typem kolečkových lyží/bruslí, nemohu porovnávat, ale Skike je skutečně velmi univerzální dopravní i tréninkové hejblátko. Lituji jen dvou věcí a těmi jsou:

[1] hmotnost – je to zřejmě daň za fortelnou konstrukci znamenající stabilitu a spolehlivost, ale nosit to v teplých není úplně komfortní. Já nosil jednu lyži v kletru a druhou v ruce (kletr na obě lyže by byl při bruslení (ač prázdný) již nepohodlně velký). Pokud přepravu budete řešit jako já, budete mít tři zavazadla: kletr s lyží, druhou lyži a hůlky. V mém případě 160 cm dlouhé. Navíc, ono se to nezdá, ale při bruslení, kdy zvedáte (sice jen nízko, ale přesto) nohy, si při dlouhém výletu docela zaposilujete.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225087673_cab7f93883.jpg *]
*Pohled na váhu většinou netěší nikoho…(foto: Tomáš Kocanda)*

[2] fixace nohy k vázání pomocí pásků se suchými zipy – geniálně jednoduché, jednoduše geniální, ale: zajedno hrozí, že pásky při přepravě poztrácíte, jsou jen nacvaklé, což jsem při přepravě řešil tak, že z té volně ložené lyže jsem ty pásky (celkem tři na jedné lyži) vždy raději sundal. Při vlastní aktivitě už dotažené pásky drží dobře, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že upínání jimi je moc pomalé, že taková ráčna ze snowboardového vázání to řeší efektivněji a nikam se ztrácet nemůže. Údajně tuto námitku již výrobce registroval, ale z různých důvodů vyhodnotil stávající vázání jako vhodnější.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50225959722_ba796996e1.jpg *]
*Detail očka fixačního pásku (foto: Tomáš Kocanda)*

Tyto dva faktory podle mne vedou k tomu, že i nadále při cestě do práce sáhnu po kole a ne po Skike, na nichž by to jinak šlo abslovovat bez problému také. Jinak je to za mne skvělé poježdění, na běžky určitě velmi efektivní trénink, takže vlastně nevadí ani to posilování nohou při zvedání těžších lyží. Líbí se mi, že není třeba specielních bot, jde jet v běžných keckách a po dojetí v těch samých botách pokračovat domů pěšky. Dalším benefitem je, že se naprosto určitě budete vymykat z průměru, tohle má málokdo, určitě vás nikdo nebude moci nařknout z propadnutí nějakému stádnímu trendu. Takže závěrem: na Ježíška nevěřím, ale jestli existuje aspoň Santa Klaus, tak, pane Klausi, díky za jeden pár Skike V9 (hole mám), do ponožky se to sice nevejde, ale komínem to složené proleze…