Základní důvody, proč testujeme právě nowaxovou pokročilou a proč začátečnickou kategorii běžeckých lyží, jsem spolu s „principy našeho testování popsal v předchozím textu“:https://bezky.net/clanek/1447-o-testovani-bezeckych-lyzi. V tomto článku přinášíme první postřehy z praktického testování vybraných modelů na sněhu s tím, že v reportážích budeme pokračovat i v dalších měsících sněhové sezóny této i příští.

[* https://farm8.staticflickr.com/7847/46314859175_292114c035_m.jpg >]Do skitestu nám své lyže poslalo všech osm hlavních značek působících na tuzemském trhu; jejich aktualizovaný seznam najdete v infoboxu níže. Podotýkám, že značkám umožňujeme kdykoli model vyměnit za jiný v rámci stejné kategorie, rozhodnou-li se k tomu. Anebo ponechat v pokračujícím spotřebitelském testu libovolně dlouho model původní. Naší primární ambicí je totiž zčitelnit vlastní doporučovací názor značek, kterou lyži „první volby“ chtějí samy vypsanému segmentu trhu nabídnout, než se marně snažit jednotlivé modely mezi sebou poměřovat a soudit. Současně jsme otevřeni přijetí dalších značek lyží, jež by se chtěly testování účastnit – náš spotřebitelský test je nastaven jako kontinuální s průběžnou publikací výstupů. Naposledy se dodatečně přidal finský brand Yoko, po interní restrukturalizační pauze znovu vstupující na tuzemský trh; a máme dobré důvody se domnívat, že zanedlouho sortiment testovaných běžek doplní tradiční elitní „značka Kästle“:https://snow.cz/clanek/5418-kastle-predstavila-bezky-a-presunuje-jadro-vyroby-do-ceska, jež se od letošního roku vrací do segmentu běžeckých lyží s výrobou přestěhovanou do Nového Města na Moravě.

Kategorie I:
=============
**Nemazací pro pokročilého (Nowax Advanced) pro míry lyžaře 188 cm / 90 kg**

– Atomic Hard Pro C3 Skintec 200 cm
– Fischer Twin Skin Superior 207 cm
– Madshus Terrasonic Intelligrip Move 210 cm
– Peltonen Nanogrip Facile 207 cm
– Rossignol R-Skin Premium IFP 207 cm
– Salomon Aero 9 Skin 198 cm
– Sporten Bohemia RS Skin 204 cm Yoko YXC Optigrip 2.0 203 cm

[* https://farm8.staticflickr.com/7904/40264274723_d2ed09b362_b.jpg *]

Kategorie II:
=============
**Výuková pro začátečnici (Female Starter) pro míry lyžařky 175 cm / 65 kg**
– Atomic Mover Skintec L-med 184 cm
– Fischer Mystique My Style Crown 169 cm
– Madshus CT140 Intelligrip 195 cm
– Peltonen Nanogrip Facile Woman 188 cm
– Rossignol R-Skin Sport IFP 186 cm
– Salomon Snowscape 9 Skin 170 cm
– Sporten Bohemia Perun Pro W Skin 174 cm
– Yoko YXC Optigrip 2.0 190 cm

[* https://farm8.staticflickr.com/7872/47177271422_2650307704_b.jpg *]

Za povšimnutí stojí dominantní účast skinových modelů – jedenáct z celkových šestnácti. A pak délkové rozpětí lyží ve výukové kategorii – pozoruhodných 26 cm rozdílu mezi nejkratší a nejdelší. Uvedené modely lyží jsou navoleny podle tělesných parametrů autora textu v kategorii I, testovat ženskou výukovou řadu bude bylinářka „Linda“:http://lindamahelova.cz – autentická začátečnice na běžkařském náčiní, publikačně zběhlá i navyklá spotřebitelsky testovat sortiment jejího zájmu (současně obsluhující vlastní mnohatisícové publikum). Racionálně lze předjímat, že v rámci tohoto dlouhodobého skitestu (či mimo něj) budeme schopni průběžně spotřebitelsky posuzovat i další související položky oborového trhu.

Předpokládám, že zejména v závěru sněhové sezóny neodmítneme vážné zájemce o otestování si lyží společně s námi – za předpokladu, že se mi v rozumném předstihu ohlásí, budou respektovat naši nahodilou logistiku (dominantně plánujeme testovat v krušnohorských terénech, ne však výlučně), jejich tělesné parametry budou kompatibilní s výše nastavenými a svolí k volné publikaci jejich hodnocení podepsaného vlastním jménem.

——————-

Nesourodé skiny
===============
Vzhledem k tomu, že dominantním typem lyže ve skitestu je skin (v současnosti 11 modelů ze 16), koherentní prověření všech prototypů ve většině přírodních podmínek si bude vyžadovat své penzum výjezdů na sníh a prolyžovaných hodin. Abychom byli schopni podat ucelenou reportáž férovou ke všem účastným značkám, budeme se tomuto segmentu lyží publikačně věnovat počínaje příštím číslem tištěného magazínu v jeho novém ročníku. Dosavadní průběh testování skinů nám totiž naznačuje tušené: mezi jednotlivými modely se ukazují být ne právě zanedbatelné rozdíly v provedení a reakčnosti jejich mohérové odrazové zóny a nejspíš i celkové výkonnosti těchto lyží v různých sněhových podmínkách.

Jeden příklad za všechny: čím dál častěji mi na nohou zůstává jakoby nerozlučná dvojice Fischer Twin Skin Superior 207 a Sporten RS Skin 204, každý kus z páru obut na jedné noze. Sportenka nabízí mírně bezpečnější odraz po svém (i na omak od ostatních značek odlišném) mohérovém skinu vůči jinak shodně se chovající Fischerce, která díky provedení svého Twinskinu (mohérové zóny rozdělené na dva příčné štíhlé pásky s navíc průběžně pokračujícím středovým žlábkem skluznice) poskytuje na každém kroku pocitově hladší skluz – na úkor relativní jistoty odrazu, ovšem. Přičemž v různých teplotních a sněhových podmínkách zmíněné rozdíly oscilují, až se smazávají. Zkrátka u skinových lyží zdaleka nemáme testérsky jasno, natož hotovo. (Ne, že bychom měli i u ostatních typů.)

Peltonen vs. Yoko
=================
Na paškál si tak přednostně bereme dvojici lyží vzájemně si snad nejpřirozenější, finské brandy Yoko a Peltonen, vybavené bezúdržbovými nanotechnologiemi (Optigrip v případě Yoko a Nanogrip u Peltonenu). Yoko nabídlo mně i Lindě svůj nejvyšší nanoskluznicový model Optigrip YXC 2.0, přičemž Peltonen nám poskytl rovněž shodný model lišící se jen grafikou pánské a dámské verze, lyži Nanogrip Facile, podle dostupného katalogu dovozce jde o jediný nanogripový produkt v letošní kolekci značky.

Mluvě o katalozích; obě značky v nich představují své nanoskluznicové technologie jako bezúdržbové – doslova bez potřeby aplikovat na skluznice jakýkoli přípravek. Takto jsou také širokou – zejména tou laičtější – veřejností vnímány; věřím, že jde o vědomý marketingový záměr obou značek. Současně však hloub uvnitř katalogů obě značky doporučují pro zlepšení jízdních vlastností za určitých nespecifikovaných podmínek aplikovat protimrznoucí směs, nejlíp tu firemní produktové řady. (Jde o vlastními cestami se vyvíjející zkušenostní evoluci; pamatuju si, jak před deseti lety přivezl tehdejší promotér Peltonenu Ivan Masařík na náš lesenský skitest Nanogripy coby horkou novinku přímo z letiště, z čerstvého továrního karga z Finska. Šlo o první ročník dané technologie na evropském trhu, obestřený v té době řadou nejasností; jednou z tajemných instrukcí byla nutnost rozjet povrch lyží nám neznámým počtem kilometrů, aby začaly solidně fungovat. Vybavuju si, že spíš než jejich omezená skluznost nás tehdy zaskočila fatální lepivost na čerstvém sněhu, již jsme na radu servisujícího Honzy Weisshäutela st. spontánně řešili běžným tekutým parafínem, nemajíce žádný jiný přípravek ani nápad.)

Vybaven touto empirickou zkušeností (do níž patří i navazující dekáda používání následujících generací Peltonenů), rozhodl jsem se v úvodní části letošního skitestu naše nanoskluznicové modely za žádných podmínek ničím nenamazat, vždy nechávat skluznice suché a vystavit je tak jejich prvoplánově proklamovaným podmínkám, kvůli nimž si je může řada zejména laických zákazníků chtít pořizovat. S tím, že ošetřovat je začneme (po celé jejich délce, jelikož nanoskluznice reaguje na sníh od špičky až k patce) v pozdější části sezóny a budeme si všímat pocitových rozdílů v chování lyží – zejména, jak protinámrazový nástřik ovlivňuje odraz, už při nemazané skluznici málokdy na daném sněhu optimální.

Svízel: sněžení nad nulou
=========================
Soudobá generace Nanogripu – a totéž platí o nových Yoko Optigripech – uspokojivě funguje hned, jak je položíte na sníh; nájezdová doba je prakticky nulová přinejmenším v případě odrazu (ve skluzu se mohou postupem času, jak zprvu šedá nanoskluznice zčerná, víc a víc rozjíždět, já ani Linda jsme však významný pocitový rozdíl nezaznamenali). Totální problém ale nastane, když padá čerstvý mokrý sníh v teplotách kolem nuly a nad ní – v ten okamžik se lyže začnou lepit po celé délce skluznice a v tu ránu se stanou de facto nepoužitelnými. My jsme v takové situaci hned přezuli do šupinových Fischer modelů (Linda na své testovací Mystique My Style Crown 169, já na staré Fischer RCS Crown 207, jednoho z mých oblíbených nowaxových držáků z časů, kdy ještě Fischer osazoval šupinami svůj nejvyšší závodní model). Oba šupinové Fischery se v problematických podmínkách chovaly hned, jak měly – bez sebemenšího problému ve skluzu, natož vždy jistém odrazu. A to konzistentně po celou vyjížďku, i když se teplotní podmínky později měnily. Je však třeba zdůraznit, že svou šupinatou stoupací zónu vždy pečlivě mažeme zažehlovaným měkkým nebo pastovým parafínem – stejný den jsme ve stopách potkávali lyžaře na šupinách, kteří hlásili, že se jim lyže lepí; když jsem s nimi konzultoval péči o nowaxy, přiznali, že přes šupiny nic nemažou.

V jiných podmínkách, včetně sněžení za minusových teplot, se už nanoskluznice chovaly nelepivě. Jakkoli prozatím předjímám, čím dál víc mám za to, že tento typ lyží v konkrétní podmínce nejspíš nikdy neposkytne optimální výkon – své limity má především v obvykle tupějším skluzu, jelikož skluznice na sníh reaguje v celé své délce. Na namrzlém povrchu mají tendenci podkluzovat při důraznějším odrazu v situacích, kdy mohéry stejný odraz stabilně podrží, o šupinách nemluvě. Zároveň si z předchozích generací privátně testovaných lyží pamatuju zlozvyk, že nanoskluznice v extrémnějších podmínkách rády přehánějí své reakce. Jedna z takových prekérek na nás nejspíš čeká zjara při frekventovaném střídání krátkých ploch sněhu stabilně vystavených slunci a stínu – takové úseky například řídce porostlého lesa jsou na přecitlivěle reakčních nanoskluznicích prakticky nepřejetelné; přičemž dobře naglajdrované šupiny nepoznají ve stejném úseku zásadnější rozdíl.

Oba modely vůči sobě navzájem vykazují rozdíly vesměs marginální – strávil jsem možná deset hodin jízdy s každou značkou na jedné noze a vždy byla jedna lyže na daném povrchu miniaturně lepší, nikdy však zásadně. Příčinou toho mohla být i nestejná geometrie 203 a 207 cm dlouhých kusů. Linda na svých párech cítila rozdíl mírně výraznější v ohledu lepší jistoty odrazu u Peltonenu a podklouzávání u Yoko; je nicméně otázkou, nakolik adekvátní je pro začátečnici tato atleticky laděná lyže z vrchního spektra modelové hierarchie. Obecně dosud u začínající Lindy výrazně vítězí (v testu k její lítosti jediný) šupinový model pro jistotu odrazu a nekomplikovaně hladký a stabilní (ne nutně rychlý) skluz – typický nováček bude vyhledávat tyto hodnoty především.

Nanoskluznice, pokud by fungovaly rozumně dobře za většiny či všech okolností, by nejspíš rychle naučily laickou veřejnost lyže vůbec nemazat. Což je předně – veškeré iluze stranou – nechtěný stav pro oborové dodavatele spotřebního materiálu a současně jde o principiální nešvar, pokud si chce branže vychovávat novou krev s korektními uživatelskými návyky. Každopádně lidi, kteří si netroufají anebo z jiných důvodů nechtějí své běžecké lyže mazat, jsou marketingově relativně snadno oslovitelnou cílovou skupinou. Vesměs se jedná o různě frekventovaně lyžující turisty, kteří nechtějí mazat (a sveřepě taky nemažou) své šupinové středy lyží – potkávám takové prakticky pokaždé, když jsem někde v rekreačních stopách.

Šupiny drží i jedou
===================
Je-li řeč o šupinových nowaxech, ty momentálně na turistických tratích zůstávají žádanou odrazovou jistotou spolu s nekomplikovaným a zejména na měnících se podmínkách nezávislým, konzistentním skluzem. Žádanou pro nenáročného konzumenta, dlužno dodat. Staromódně odchovanému klasickému běžkaři by takové lyže atakovaly jeho celoživotně kultivovaný cit pro odraz na konvenčním stoupacím vosku, nejspíš. Zvlášť pokud do ledové stopy něco čerstvého nasněží, nahrne se z bruslícího manšestru anebo napadá z jinovatky stromů, lze si na šupinách dovolit doslova cokoliv, v ten moment se odrážíte na hřebících. Což mě vrací k poznámce o korektních návycích principů tohoto sportu. Každému však, co jeho jest.

Jak už zmíněno, začátečnice Linda si své v testu ojedinělé šupinové Fischery oblíbila nejrychleji, právě pro jejich konzistentní drživost a plynulý skluz bez zádrhelů. Sekundárně i pro jejich robustnost a kratší délku, čímž se pro ni staly snáz ovladatelné v situaci, kdy si osvojovala zatáčení a plužení v různých pro ni náročných terénních poměrech. Nepochybuju, že podobné priority bude hledat většina začátečníků, najmě žen. (Jakkoli právě rychlé pokroky činící Lindě se krátké délky lyží brzy ojely a začala oceňovat sportovnější charakter jízdy u svých ostatních, o 15 až 25 cm delších testovacích modelů. Nezřídka jejich chování porovnávala s pocitem na mých zapůjčených délkách 200+. O tom však příště.)

Naše dva nanoskluznicové modely Peltonen a Yoko plánujeme testovat v problematických podmínkách dál, prozatím hrdinně bez ochranného nástřiku, a konfrontovat jejich výkonnost s doposud nejlíp reagujícími šupinami, pro jeden z nejcennějších dlouhodobých a komplexních praktických poznatků o tomto druhu lyží. Ve standardních, neextrémních podmínkách se nanoskuznice zdají být univerzálním kompromisem, jejichž uživatelská atraktivita by měla být umocněna aspektem nepotřeby mazat, ukáže-li se realistickým. To by z nich mohlo udělat jednoho z rentálových favoritů. Uvidíme.

——————-

[* https://farm8.staticflickr.com/7819/40264273233_95c2c42d23_m.jpg <] [* https://farm8.staticflickr.com/7804/47177270542_7f03745243_m.jpg >]

**Poděkování:**
Testérku začátečnických lyží Lindu vybavil dovozce norských značek „Swix“:https://www.swix.cz/ (svršky) a „Madshus“:https://www.madshus.cz/ (boty)

V úvodní části skitestu jsme používali parafíny a nemrznoucí přípravky značky „Toko“:http://www.tokowax.cz/. Jejich „Skin Proof“:http://www.tokowax.cz/cz/servis-udrzba-skin-pasu_69 ve spreji preventivně aplikujeme na každý mohérový skin i šupinový střed lyže pro jejich bezproblémovou funkčnost na každém typu sněhu