2. díl – Lukáš Bauer: Život s lyžemi pokračuje

autor Adéla Ročárková • 10.10.2024
Lukáše Bauera není třeba představovat. Když zazní jeho jméno, vybaví se mi okamžiky, kdy si při závodě prostě řekl, že ostatním ujede a to udělal. Rozdílem třídy vyhrál a nikdo na něj neměl.

Protože Lukáš není rozhodně skoupý na odpovědi, rozdělili jsme jeho rozhovor do dvou částí. V této druhé se dočtete, proč se syn Matyáš rozhodl pro běžky, ačkoliv měl našlápnuto jiným směrem, dále si můžete přečíst Lukášův pohled na současnou základnu dětí u nás a budoucnost světového lyžování.

Máš dvě děti, které se věnují běhu na lyžích, a syn Matyáš je velmi úspěšný, již zařazený prvním rokem v seniorské reprezentaci. Jestli si dobře pamatuji, spíš to u něj vypadalo na fotbal? Kdy a proč se rozhodl pro běžecké lyžování?

V době, kdy jsem hodně jezdil po závodech, u nás byli novináři a Mates vždycky tvrdil, že nikdy nechce být lyžařem a bude hrát fotbal. Já jsem fotbalový antitalent a žena Katka taky, takže jsme byli vykulení, kam ho to táhlo. Bavilo mě jezdit po trénincích a zápasech, až na takový ten kolorit, kdy rodiče pokřikují na rozhodčí. To by tam patřit nemělo. Mates byl na míčové hry hodně šikový a viděl jsem se v něm v tom smyslu, že bych chtěl taky takhle hrát. Když se dítěti daří, tak z toho máš obrovskou radost.
 
Protože bydlíme na horách, chodil i do lyžařského oddílu. A najednou přijel z olympiády dětí a mládeže, že bude běhat na lyžích. Ze srandy jsem mu říkal, aby nebláznil, že místo toho, abych jezdil na důchod fandit do Barcelony, budu s omrzlým nosem na Mísečkách. Zkoušel jsem ho motivovat i lepším fotbalovým vybavením, ale po dvou měsících přišel definitivně s tím, že chce jako hlavní sport dělat běžky.

Syn Lukáše Matyáš Bauer (Foto: Svaz lyžařů ČR)
 

Chtěl bys, aby byl profesionálem jako ty? Myslíš, že má podobný potenciál?

Nikdy jsme ho do ničeho netlačili. Jestli já jsem byl blázen do trénování a hodně ho žral, tak jsem byl slabej čajíček proti tomu, jak to bere Matyáš. Myslím, že obětovává pro lyžování snad všechno. Pořád o něm přemýšlí. Lepší kdyby zvolnil a bral to víc na pohodu. Výsledky, kterých dosahuje, ukazují, že to není špatná cesta. Na nás jako rodičích zůstává ho přesvědčovat, že lyžování není všechno a že chceme, aby studoval a měl v životě i jiné věci než běžky. Já i Katka jsme si prošli tím, že kariéra jednou končí, ne každý dojde na vrchol a je důležité mít přehled. Potenciál má. Kam až dosáhne, to nevím, ale na 1 500 m už můj rekord vymazal a další se chystá brzy vymazat. Štengrujeme se a držím mu palce, aby to dotáhl co nejdál, ale hlavně aby ho to bavilo.
 

Když se podívám v Českém poháru do startovních listin, tak tam čteš stejná jména jako před několika lety. Závodí děti rodičů, kteří pochází z běžkařských rodin a nevidím moc nových jmen. Jak to vnímáš ty?

Úplně bych to tak neviděl. Jsou lyžařské klany, které vždycky byly a vidím i spoustu jiných jmen dětí, které jsou šikovné. Taky jsem nevzešel z lyžařského klanu a nevím přesně, jak moc hluboké kořeny má třeba Jirka Tuž nebo Anička Milerská. Samozřejmě základna není tak široká jako ve Skandinávii, ale takhle to bylo vždycky a ty největší lyžařské lokality máme pořád stejné Jizerky, Krkonoše a ty ostatní regiony se snaží trochu početně stíhat.  
 
Musíme se modlit, aby nebylo několik špatných zim za sebou a měli jsme možnost lyžovat na více místech. Spíš se jedná o přání, než o realitu. Někteří lidé tvrdí, že oteplování neexistuje, ale v tomto historickém období, kdy se zvedají teploty, jsou věci, se kterýma musíme bojovat. Škoda, že jakýkoliv sport u nás je podporovaný tak, jak je. Nevznikají tu areály jako v Německu nebo Polsku, které by nabízely dobře vyladěné zasněžovaní, skladování sněhu, ad. Z přírodního sportu se stává umělý, ale jestli má přežít a má oslovit nějakou početnou komunitu, tak je to nutnost. Musíte mít pyramidu, s dostatečnou základnou, abyste mohli vychovat vrcholové lyžaře. Jakmile nebudou moct amatéři lyžovat, tak to bude mít zásadní vliv na profi sport.

Světový pohár v Novém Městě na Moravě, kde Lukáš vyhrál. Na toto vítězství velmi rád vzpomíná, protože mu v podstatě odstartovalo další velké úspěchy (Foto: Rickard Nilsson/Bildbyrån)
 


Ve tvé éře bylo klasické běžecké lyžování u nás divácky obrovsky atraktivní. Na SP v Novém Městě na Moravě se sešlo u trati 30 tisíc diváků. Teď těchto čísel dosahují fanoušci biatlonu, který je mnohem dynamičtější a atraktivnější. Myslíš, že kdybychom měli nějaké silné závodníky, tak by se ty staré doby mohly vrátit?

Když vyhrál Krpálek olympiádu, mnohem více kluků a holek začalo chodit na judo, nebo třeba Prskavec na divoké vodě. Když máte v jakémkoliv sportu hvězdu, přitáhne víc lidí. Náš sport narozdíl od juda je závislý na přírodních podmínkách. Umělé zasněžování není všelék a potřebujeme místa s přírodním sněhem. To je něco, co se strašně špatně ovlivňuje – narozdíl od státních investic, protože svaz není schopný řadu věcí zadotovat. Ano, můžeme v ČR hledat výjimečná místa, ale to už budeme bojovat s ochranářemi.
 

Myslíš, že kdyby se oživila pravidla, že by to také běžeckému lyžování pomohlo?

V českých podmínách jezdí mládež na můj pohled zbytečně moc distančních závodů. Je paradoxem, když to řeknu já, distanční závodník, ale radši bych, aby měli hodně sprintových závodů, třeba typu norského sprintu, kde hned po kvalifikaci všichni nevypadnou a zazávodí si mnohem více. Udržuje to akci a napětí, což je společné i pro diváky. A ne že zajedou do lesa a ujedou 7km. Pro nás dospělý to není nic, i když pro mě už teď ano (smích), ale pro děcka to je v podstatě maraton. Tuto sezónu se jelo strašně málo krátkých a obratnostních závodů, což má vliv, zda malí závodníci vydrží až do doby, kdy by měli jezdit tyto dlouhé závody.
 
Na úrovni SP situaci zkomplikovaly změny pravidel. Spíš bych byl pro jejich zjednodušení a ubrání některých závodů. Je důležité, abychom si řekli, co je pro nás tradiční, jako třeba padesátka na Holmenkollenu. Kdybyste řekli v Norsku, že by nebyla a letos tam bohužel opravdu nebude, to je něco, co si lyžaři nechtějí nechat vzít. Měli by jít cestou sprintů a dělat šou ve městech. Loňský večerní sprint v Davosu v rámci Tour de Ski bylo něco senzačního. Musíme dostat běžecké lyžování zpátky do TV a dělat hezké přenosy, ale nesoupeřit s biatlonem. Ten má své kouzlo v nepředvídatelnosti, kterou, s výjimkou sprintů bohatých na zvraty a kolize, běžecké lyžování nemá. A krom sprintů zařazovat i závody na náročných tratích, které budou mít těžké kopce a sjezdy.

První díl o Lukášových úspěších si můžete přečíst zde.

Show sharing buttons

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

NEJČTĚNĚJŠÍ

DALŠÍ ČLÁNKY

  • Bude tým bývalé lyžařky Kristoferssenové opět nejlepší?

    V loni překvapivě vyhráli týmovou soutěž Ski Classics. Předpokládali, že to bude trvat tři roky, než se dostanou na vrchol. Chtěli by své vítězství zopakovat. Trenérka Marthe Kristoffersenová věří, že její tým Eksjöhus je letos lepší než v minulé sezoně. Letos chtějí vyhrát i mezi muži.
    autor Kjell-Erik Kristiansen/překlad Adéla Ročárková
    03.12.2024
  • Intervalový nebo vytrvalostní trénink – co funguje lépe?

    autor Teemu Virtanen/překlad Vendula Křoustková
    03.12.2024
  • Favorité vrchařské soutěže Ski Classics

    autor Tisková zpráva Ski Classics/překlad Adéla Ročárková
    03.12.2024
  • Dres pro nejlepšího mladíka v XVI. sezóně Ski Classics

    autor Tisková zpráva Ski Classics
    02.12.2024
  • Biatlon: zlaté medaile z nedělních štafet bere Francie a Švédsko

    autor Vendula Křoustková
    01.12.2024