Silných a zajímavých momentů mistrovství nabídlo samozřejmě velkou spoustu, ale jelikož jsme web zaměřený hlavně na běžecké lyžování, záměrně jsem nepsal článek o každém závodu a ty (alespoň pro mne) nejsilnější momenty si pečlivě vybíral. Na každý závod jsem se sice pokoušel dívat úplně „novýma“ očima, ale přesto se mi nějak podvědomě stalo, že jsem nakonec nejvíce sledoval aktéry, jejichž příběh na mne v předchozích závodech působil silněji než příběhy jiných. Jsem si jistý, že kdyby kdokoli z vás měl přinést silný příběh svého oblíbence, neshodli by se na něm navzájem možná ani dva lidé. Pokud chcete dát k dobru, kterým příběhem jste žili a který jste považovali za silný právě vy, máte tu možnost a věřte, že minimálně já se do závodů moc rád vrátím s pohledem očima někoho jiného. Pro ten případ, že byste (zatím?) neměli „svůj“ příběh (tedy příběh toho, kdo Vás zaujal, viděný vašima očima) nabízím v tomto textu završení těch příběhů „mých“.

Příběh Lotte a Ingrid
===========

Nijak nezastírám, že většinou fandím těm méně známým, často těm na úplném konci tabulek, kdy při pročítání výsledků trnu, u koho uvidím to zlověstně vypadajíc slovo *Lapped* značící, že závodník byl dojet o kolo a stažen ze závodu. Býval to případ třeba štafety Belgie, jejímuž příběhu, který to celé postavil na hlavu, jsem věnoval tento článek. Když jsem zde
uvedl, že její parádní střelkyně **Lotte Lie** je poloviční Norka a že se jí zde daří častokrát lépe něž „celým“ Norkám, byl to už je krůček k tomu sledovat ji po celý šampionát. A když jsem mezi těmi „celými“ Norkami objevil jednu, která měla více dobra v srdci než střelecké jistoty, tedy **Ingrid Landmark Tandrevold**, bylo nabíledni obě dámy porovnat.

Téměř přesně o rok mladší Ingrid v prvním závodě, ve smíšené štafetě, získala stříbro, k němuž přispěla svým skóre 0+1 0+1. Lotte v tomtéž závodě s 0+0 0+0 přispěla k pro Belgii senzačnímu 8. místu. Kdo by čekal, že Ingrid odteď přidá už jen jednu medaili (a to „jen“ ze štafety a „jen“ bronzovou, k níž ji doslova dotlačí parťák ze smíšené štafety Johannes Thingnes Bø) a že bude po celý šampionát „válčit“ s malorážkou natolik, že se v individuálních výsledcích „propadne“ až k belgické závodnici, zde k Lotte?

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53539891378_558a6f50eb.jpg *]

*Ingrid Landmark Tandrevold radostě zpívající hymnu, ale na počest Johannese Thingnese Bø. Foto: Jaroslav Svoboda, Český biatlon*

Když se podíváte na mnou vytvořenou přehledovou tabulku, uvidíte, že Lotte i Ingrid měly výsledkový vrchol hned v prvním závodě. Ale zatímco Lotte byla s výjimkou sprintu vždy v top20, Ingrid v něm nebyla hned třikrát.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53540920649_893920f8e5.jpg *]

*Výsledky sledovaných závodníků*

(Nekonečný) příběh norské štafety
======================

Sestavit fungující štafetu je černá magie. O tom by mohli vyprávět právě Norové. Ta jejich úvodní, smíšená, s bratry Bøovi a Ingrid (a s **Karoline Offigstad Knotten**), byla stříbrná. Jenže stříbrná byla i ta mužská, kde po **Sturlovi Holmovi Laegraidovi** a bratrech Bøech finišoval **Vetle Sjåstad Christiansen**. Jinak velmi slušný střelec promrhal obří náskok a kvůli třem trestným kolům na poslední položce se v závodě propadl „až“ na 3. místo. Absolutně nechápu, kde po tom kolapsu, který ho musel srazit na kolena, v sobě vzal morál a jakou energii našel, že dokázal předjet **Quentina Fillona Mailleta** a získat pro Norsko aspoň stříbro.

Nemít z této štafety zlato bylo pro všechny Nory asi nezvyklé až kruté, ale oni k tomu museli zkousnout tento obraz bídy a totální zkázy:

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53539168970_9207df6b77_o.jpg *]

*Výsledek Norek ze štafety žen. Zdroj: snapshot z IBU Datacenter*

Ano, Norky spáchaly 5 trestných kol, z nichž Ingrid osobně tři a skončily na 10. místě.

Myslím, že každý Nor trochu rozechvěle čekal, co se stane v masáku. Dalo se čekat, že jistě střílející Johannes Thingnes asi vyhraje a tím dožene co do počtu zlatých medailí z MS **Oleho Einara Bjørndalena** (oba jich budou mít 20), ale co bude dál? Chytnou se Ingrid a Vetle aspoň tady? Copak Vetle, ten měl z tohoto MS už tři medaile (kromě štafety 3. místo ze sprintu a 2. ze stíhačky), ale Ingrid? Nakonec dopadli velmi podobně: Vetle s 1+2+0+1 na 8 .místě, Ingrid s 0+0+3+0 na 10.místě. A paradoxně to pro ni byl vlastně dobrý výsledek: až v posledním závodě MS se Ingrid dostala do top10 i v závodě jednotlivkyň…

Příběh o tom, že konec dobrý = všechno dobré
=============================

Když ve vytrvalostním závodě diskvalifikovali **Tuuli Tomingas** (o důvodu dsikalifikace
zde), myslel jsem si, že se svět zhroutil mně i Tuuli. Kdy se zase stane, že se do špičky prodere Estonka?
Odpověď je (alespoň pro mě) překvapivá: *asi kdykoli si zamane*. Zajedno jsem si tehdy nevšiml, že Tuuli byla už dva dny předtím 10. ve stíhačce. Zadruhé o pár dnů později jela třetí úsek ženské štafety, která skončila senzačně čtvrtá. A nakonec to Tuuli vyšperkovala 8. místem (s 1+0+0+0) v závěrečném masáku.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53539797851_433bb885cf.jpg *]

*Tuuli Tomingas (v Oberhofu). Foto: Instagram Tuuli Tomingas*

Z mnou sledovaných hrdinů nebyla ani zdaleka jedinou, komu to nejlépe sedlo právě na závěr MS.
Velmi konzistentně jezdící a střílející, ale od pódia relativně vzdálený veterán **Jakov Fak** se alespoň na rozšířené pódium a to za 6. místo dostal právě v masáku.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53539979518_a2d9c9d422.jpg *]

*Jakov Fak (v Oberhofu). Foto: Instagram Jakova Faka*

Po pravdě řečeno jsem ho celý závod vnímal jen z povzdálí, protože mou hlavní pozornost opanoval Lotyš **Andrejs Rastorgujevs**. Přestože má za sebou vrub na renomé, když byl v roce 2021 suspendován na 18 měsíců kvůli záhadně třikrát vynechané dopingové zkoušce, už po vytrvalostním závodě jsem litoval jeho jediné netrefy, která mu přinesla sice pořád krásné 4. místo, ale velmi pravděpodobně ho stála bronz.

Příběh o lotyšské vlajce
==============

Zde si dovolím maličko odbočit a tipnout si, že Andrejs má asi Vysočina Arenu docela rád. A není v tom z Lotyšů sám. Letos jsem se o ní zatím nezmínil, ale nezastírám, že jsem velkým fanouškem Lotyšky **Baiby Bendiky**. Když jsem s ní před necelými třemi lety dělal rozhovor, zaujalo mne, jak obdivuhodně kloubí závody v biatlonu se závoděním v běhu na lyžích. Baiba se od té doby nezměnila v tom, že je pořád trochu „divokou“ střelkyní, u níž nikdy ani netušíte, jak to může dopadnout, ale jelikož je skvělá v běhu, tak když jí to sedne i střelecky, dějí se věci. Na tomto MS jí sedl sprint, kdy s 0+1 byla pátá, jen necelých 6 vteřin za bronzovou **Lou Jeanmonot**. Ale medaili z NMNM už má také.

Před třemi lety Baiba říkala, že při vší skromnosti je pro Lotyše po Andrejsi druhou největší biatlonovou hvězdou právě ona. A právě s ním získala Baiba své první pódium ve SP, 5. března 2023 oba brali v NMNM ve smíšené štafetě dvojic bronz. Asi není až tak zajímavé, že to pódium bylo první pro Baibu, zásadnější je, že bylo teprve třetí pro celé Lotyšsko. Předtím na něm byl jen Andrejs v masáku na Holmenkolenu (SP v listopadu 2017) a ve sprintu v Kontiolahti (SP v březnu 2018), v obou případech stříbrný.

Takže když se Andrejs 18.2.2023 po posledním závodě našeho MS, po masáku, ocitl na stříbrném stupínku, který získal za kompletně vybílené terče (0+0+0+0), byl jsem opravdu až dojatý.

.<>
[* https://live.staticflickr.com/65535/53539460464_4ee996a073.jpg *]

*Práce hodná mistra: Andrejs vybílil terče poslední položky ještě než začali jeho pronásledovatelé Quentin Fillon Maillet a Tarjei Bø střílet*

Dojatý při vědomí, že stříbro z MS v biatlonu se podařilo získat zemi, která je (dle Baiby) tak výrazně „běžkofilní“, že po každém sněžení každý Lotyš nazouvá běžky, a ten, kdo je nemá, je spěchá koupit. Zemi, která má jen tolik obyvatel, co Praha a kraj Vysočina dohromady (1,9 milionu). Zemi, která má tak málo konkurenceschopných biatlonistů, že zcela epizodní medaile vozí s jedinou výjimkou jen jeden závodník, a které neustále reálně hrozí nemožnost poskládat štafetu tak, aby nebyla předjeta o kolo. Ale hlavně zemi, které hrozí (ještě více než jiným) něco horšího: že bude mít ještě asi dost velké starosti s tím čelit vážně míněným pokusům Ruska ji rozvrátit. Nevím, co vše se na stupních vítězů odehrávalo v hlavě Andrejse Rastorgujevse, když mával obří vlajkou, jejíž karmínová barva podle pověsti symbolizuje krev prolitou jeho dávnými předky. Andrejse zkusím kontaktovat a na jeho pocity se zeptat, ale než odpoví, skoro bych se vsadil, že hlavou mu šel film složený z popsaných obrazů ale možná i vděk, že biatlon je sport, který (na rozdíl od mnoha jiných) prolévání cizí krve Ruskem odsoudil a jeho vyloučením ze soutěží mu dal jasně najevo, že válka proti nevinným a ničení jejich životů je v naprostém rozporu s hodnotami nejen sportovními. Myslím, že reprezentanti a představitelé Ruska na tomto MS nechyběli nejen Ukrajincům, Lotyšům, Estoncům, Litevcům a Moldavanům, ale obecně nikomu, kdo je dobré vůle, dokáže soupeře nejen respektovat ale i ocenit, má rád hru podle férových pravidel a střílení jen do terčů na biatlonové střelnici.