*Rozhovor vyšel v časopise NORDIC 59 (prosinec-leden 2022/23)*

Když Federicova hvězda rostla, Petter Northug byl fenomén a těžko porazitelný démon bílé stopy. Když Northuga ve sprintu v roce 2015 poprvé porazil, šel mu poděkovat. Ale Northug odpověděl: “Nemusíš mi přece děkovat, vždyť jsi mě porazil?”. Federico na to reagoval: “Ale já jsem se od tebe hrozně moc naučil…”. Federico přiznal: “Ten den se mi splnil velký sen, bylo to neuvěřitelné”. Tento moment možná vypovídá hodně o jeho přístupu k lyžování a životu vůbec.

Následující sezónu 2016 již Federico dominoval a vyhrál celý pohár ve sprintu. Byl to jeden z největších italských úspěchů v běhu na lyžích vůbec. Pak ale dozrál stále se zlepšující Johaness Klaebo a Federico po tři roky končil závody jako druhý. Pro někoho nedostižný sen, ale jak sám říká: “Bylo to dobré, ale prostě ne dost dobré”. Pohár ve sprintu vyhrál znovu až ve složitém covidovém roce 2021.

Dnes je specialistovi na sprint, který žije v údolí Valle d’Aosta, téměř 34 let. Stále je ukrutně rychlý a prohání o několik let mladší soupeře. A rád také přemýšlí jako Christian Ronaldo, jeho fotbalový vzor, tedy tak, že “je mladší než ve skutečnosti je“.

Z původně plánovaného 20ti minutového večerního rozhovoru bylo nakonec velmi příjemné povídání, které končilo až někdy okolo půlnoci. Federico je sice hvězda, ale opravu moc sympatická hvězda. O jeho přístupu k lyžování, životu, kariéře, trénování s ruským týmem, ale i manželce, též profesionální lyžařce, je následující text…

[* https://live.staticflickr.com/65535/53893133548_5bb8b97d9f.jpg *]

*Pellegrino čelí v současnosti o generaci mladším soupeřům, což je v disciplíně, jakou je sprint poměrně zásadní hendikep // Foto: Bóša/Svaz lyžařů ČR*

**Federico, jaké jsou vaše cíle a očekávání do následujících měsíců?**

Stejnou otázku mi nedávno položil redaktor italského běžkařského časopisu a musím říci, že pro mě není jednoduché odpovědět. Nemám úplně jasný cíl, za kterým teď jít. Vím ale, že mě moc baví moje práce, baví mě trénovat a rád se zlepšuji ve všech směrech. Co se týká cílů, může to být světový pohár nebo olympiáda, ale pro mě v tomto roce a možná i během těch čtyř let mezi olympiádami bylo cílem obhájit výsledky mé kariéry. No a měřit síly v téměř 34 letech ve sprintu ve volném stylu…

Když se dívám do budoucnosti, tak úspěchy sice můžou přijít, ale taky přijdou i ostatní závodníci. A v Planici, na dalším světovém šampionátu, se poběží klasickou technikou a tam nemám zrovna nejlepší výsledky.
V minulosti jsem měl stále nějaký směr, za kterým jít. Nyní ten směr mám pouze v tréninku a soustředím se na něj.

V současnosti trénuji, cítím se dobře a dokonce jsem si dal pětitýdenní jarní pauzu téměř bez tréninků – nejdelší pauzu v mé kariéře a ta mi udělala dobře.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53891970097_50a98f71b2.jpg *]

*Závěrečný výjezd Tour de Ski 2022 na Alpe Cermis // Foto: Elvis/Pentaphoto*

**Občas mluvíte o svém věku. Mění se něco ve složení vašich tréninkových jednotek? Nebo jste již nyní v „komfortním“ období sportovní kariéry a těžíte ze zkušeností a tvrdé práce?**

Co se týká tréninků, tak jsem v minulosti experimentoval s různými druhy tréninku pod různými trenéry, ale od r. 2015 jsem již ve svých trénincích nic neměnil a trénuji tak jako distanční běžci. I v uplynuté sezóně, když jsme se s reprezentačním kolegou De Fabianim rozhodli následovat německého trenéra Markuse Kramera, který trénoval ruský tým, jsme absolvovali mnohem vyšší tréninkové dávky a příprava byla pro všechny stejná, přestože naše závodní cíle byly rozdílné.

No a aby se člověk stal silným ve sprintu, musí být odolný, mít silný vnitřní motor, a kromě fyzické stránky jsou tu ještě další aspekty přípravy, kterým jsem se začal věnovat detailně – stravování, spánek a hydratace. To všechno jsou faktory, které se mohou zdát druhořadé, avšak pro setrvání na vysoké sportovní úrovni naprosto zásadní. Přestože si všichni myslí, že trénink je klíčem ke sportovnímu výkonu, tak podle mě se zásadní zvýšení výkonnosti nedosáhne v těch 4 hodinách tréninku, ale v následujících 20 hodinách. Rozdíl ve výkonu se tvoří v té druhé části dne.

**Lyžařská veřejnost sledovala vaši sportovní přípravu s ruským týmem. Co vám ta sportovní příprava přinesla nebo naopak, neměl jste obavu, že dáte soupeřům návod, jak vás porazit?**

To ne, toho jsem se neobával. Totiž ta počáteční myšlenka byla najít trenéra a udržet tým pohromadě. Náš trenér podal výpověď, takže ve vzduchu visela personální reorganizace celého realizačního týmu. Setkali jsme se s Markusem Kramerem, s kterým jsem se již na některých sportovních kempech potkával. On už v té době pracovní závazky měl, protože trénoval ruskou reprezentaci, ale vyšlo to. A byla to opravdu skvělá zkušenost a dost možná nejzajímavější v mé kariéře, nejenom z  pohledu pracovního, ale hlavně lidského, protože jsme odstranili spoustu předsudků, které jsme do té doby měli.

Co se pak stalo v únoru (začátek konfliktu na Ukrajině) vneslo neklid do celého týmu a nejvíce samozřejmě zasáhlo ruské sportovce, jejichž jediným cílem a zájmem bylo trénovat, zlepšovat se a vyhrát. Stále se závodilo ve světovém poháru a oni v tu dobu nemysleli na nic jiného. Situaci ještě zkomplikovalo rozhodnutí, že Markus je už nemůže dále trénovat.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53892890731_d0f82e6949.jpg *]

*Před počátkem války na Ukrajině se Federico připravoval pod vedením německého trenéra Markuse Kramera společně s ruskými závodníky. V současnosti Kramer trénuje pouze italskou reprezentaci // Foto: Bóša/Svaz lyžařů ČR*

**Pozorujete v poslední době nějaké výrazné změny v trénincích běžeckého lyžování? Když vidím například Francouze Richarda Jouvea, tak jeho fyziognomie připomíná spíše kulturistu…**

Po pravdě řečeno, jeho postava není běžná a on je opravdu zvláštní případ. Je skutečně velice silný a dokáže být velmi rychlý i v distančních bězích. U něj je vidět, že vyvinutá muskulatura není jen zárukou vysoké rychlosti a rychlé akcelerace při sprintech, ale také zárukou velké fyzické odolnosti.

Podle mě francouzský reprezentační tým je jediný sprinterský tým, aspoň za posledních 15 let, jež reálně fungoval. Také Norové mají své úspěšné sprinterské reprezentanty jako Golberg, Valnes, kteří vyhrávají světové poháry i distanční závody, ale nejedná se o čistě sprinterský tým jako takový. Francouzi jsou jediní, kdo dokázal vytvořit skutečný sprinterský tým jako úspěšný projekt a pro mě bylo vždy těžké s nimi bojovat.

**Jak se žije mezi sprintery a je vůbec mezi rivaly v bílé stopě možné přátelství?**

Celkově vzato vycházím se všemi. Samozřejmě, že v závodě chci urvat maximum, ale rád se držím sportovních pravidel, v rámci nichž chci dokázat, co umím. Je jasné, že na trati dlouhé kilometr a půl, která je navíc úzká a kde o vítězství rozhodují rychlé klíčové akce ve zlomcích vteřiny a dochází ke střetům a pádům. V závodě je adrenalin, a tak často někoho naštvete a někdo zase naštve vás. Ale myslím, že mimo něj k sobě navzájem chováme respekt. Při závodě je ale asi trochu štvu, asi i proto, že jsem tolikrát vyhrál a využívám svoje zkušenosti a taktiku. Moje chytračení někdy nemají rádi ani rozhodčí. Je to prostě součást mého závodění, a jakmile je závod u konce, tak už jsme opět přátelé.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53892891086_7b16e5c87c.jpg *]

*Přátelské gesto v cíli mezi Klaebem a Pellegrinim // Foto: Bóša/Svaz lyžařů ČR*

**Ještě jedna otázka z oblasti tréninku. Můžete odhadnout, kolik ročně natrénujete? Z čeho se tréninkové jednotky skládají? Je složení tréninků u sprinterů odlišné než u ostatních lyžařů?**

Ne, není. Minulou sezónu jsem měl stejný tréninkový program jako například Ustjugov, Malcev nebo De Fabiani. Malcev doběhl čtvrtý na 30km olympijské trati, Ustjugov bral zlato ve štafetě a já medaili ve sprintu. Jak jsem zmínil, do roku 2014 jsem trénoval odlišně, ale od roku 2015 trénuji naprosto shodně jako kamarádi z týmu distančních běhů.

V Itálii natrénujeme zhruba 750 h/rok a minulý rok skoro 900 h. Když nám Markus na začátku sezóny ukázal tréninkové plány, tak jsem se opravdu vyděsil, protože jsem nikdy tolik netrénoval. Ale on mě pak dokázal uklidnit, tedy vysvětlil mi, že mám pečlivě vnímat své tělo a když si řekne o zpomalení, je třeba zpomalit anebo naopak. To, co bylo v loňské přípravě odlišné, je, že v Itálii se v létě hodně trénuje na kole. S Markusem těch tréninků na kole dost ubylo a kolo nahradil běh, opravdu hodně, hodně běhu, a to jak bez hůlek, tak s nimi.

Za minulý rok jsem pochopil, že trénovat hodně je dobré pro trénink jako takový, ale pokud hodně trénujete, tak nemáte čas plýtvat energií jinde. Den pak žijete pro trénink. Takže pokud máte 2h tréninku dopoledne a 2h odpoledne, tak den vypadá následovně: ráno se vzbudíte, nasnídáte se, připravíte se na trénink, trénujete, pak si dáte strečink, následně odpočíváte, najíte se, odpoledne zase příprava a na závěr trénink zakončený strečinkem, jídlo a spát. Pak opravdu nemáte čas dělat nic jiného. Jenže když trénujete trochu méně, máte přes den více času a riskujete, že volný čas budete věnovat aktivitám, které nebudou přispívat k vašemu sportovnímu cíli. To je poznání, k němuž jsem se za ta léta dopracoval.

Samozřejmě také záleží, kde bydlíte. Pokud žijete v Norsku a z domova odjedete na kolečkových lyžích a na kolečkových lyžích se zase vrátíte, tak je to úplně jiné, než tady ve Valle d’Aosta v nadmořské výšce 1400 m. n. m. Startuji z 300 m. n. m. a pak dorazím nahoru domů. Energetický výdej je tedy úplně jiný a je třeba s tím při tréninku počítat.

**V jednom rozhovoru, jste řekl, že na olympiádě v Koreji, když jste stál na stupních vítězů, cítil jste se vedle Klaeba a Bolšunova “jako děda“. Jaká je strategie porážet mladší závodníky?**

V Koreji vedle mě na stupních vítězů stáli závodnicí ročníku narození 1996, letos na olympiádě v Pekingu Klaebo (*1996) a Terentěv (*1999). Moje medaile z Pekingu je ta „nejstarší“ a je pravda, že se taky trochu jako staroušek cítím (smích). Na druhou stranu mám výhodu, že jsem nasbíral za ta léta hodně zkušeností v technice sprintu a v závodních strategiích.

A co se týká talentu – ten mi pomohl se dostat nahoru. Od 18 let to už byla spíš tvrdá práce, která mě posouvala dál. Nejen spousta tvrdé práce, ale tvrdá a správná práce. Vždy, když se mám něčeho zhostit, snažím se vše dělat perfektně a ve správný okamžik. Když mám zvolnit, zvolním, když je třeba přidat, začnu víc makat, jak jen to jde. Nejsem na tom po fyzické stránce lépe než jiní. Aby tělo podalo maximální výkon na konkrétním místě a v určitý čas, kdy za sebou třeba máte problémy v týmu a možná i doma, je třeba být mentálně dobře nastavený. A to je to, v čem jsem ve své kariéře dokázal být opravdu silný.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53893127543_5f865dea24.jpg *]

*Stříbrná olympijská medaile z Pekingu 2022, kde panovaly náročné podmínky. Federico těžil ze svých zkušeností a obrátil je ve svůj prospěch // Foto: Marco Trovati/Pentaphoto*

**Když se dívám na poslední výsledky z distančních běhů, je vidět, že se zlepšujete. Zvažujete, že se v druhé etapě své kariéry zařadíte třeba mezi dálkové běžce?**

Ne že by se mi myšlenka zlepšit se v této disciplíně úplně nezamlouvala, ale zatím se držím spíš myšlenky zlepšit se a vyhrát medaili na 15km trati. V uplynulém období jsem se soustředil na zlepšování odolnosti ve sprintech a také v distančních bězích se mi docela dařilo. O dálkových bězích ještě neuvažuji. Taky jak jen to půjde, budu se snažit přispět k vítězství italské štafety. Medaile ze štafety mi chybí. Na světovém poháru jsme ji vyhráli, ale nepodařilo se mi jí nikdy vyhrát na olympiádě. Myslím, že z olympijského sprintu Italové nikdy zlatou medaili neměli, kdežto na světových pohárech jsem jich získal několik. Je tedy reálné, že bych mohl ještě k nějaké přispět.

**Jaké je ideální počasí a stopa pro Federica Pellegrina?**

Pro dosažení vítězství jsem se za ta léta závodění na běžkách naučil myslet tak, že jakákoliv stopa je nejlepší, jakýkoliv sníh, terén a počasí je to nejlepší. Dříve jsem na světových pohárech dokázal vítězit jen za podmínky, kdy byla trať kompaktní a studená, svítilo slunce a bylo -5 °C. Pak jsem byl opravdu rychlý. Jenže když byl měkký sníh, který se bořil, sněžilo nebo pršelo, už se mi tak nedařilo.

Teď je situace jiná. Čím více nepříznivých podmínek, které nikdo nečeká a ostatním sportovcům nevyhovuje, tím více se mi daří. Není to dáno tím, že bych já byl rychlý, ale tím, že ti ostatní jsou za daných špatných podmínek pomalejší. Takže v Pekingu panovaly ideální podmínky: větrno, stopa příliš tvrdá a extrémně pomalá, vysoká nadmořská výška, velký časový posun. Vzhledem k covidovým opatřením bylo třeba dávat pozor na roušky a další povinnosti. Takže spousta překážek, které ostatní mohou zpomalovat. Jenže čím více překážek, tím více jsou ostatní pomalejší, jenže já jsem na tom stále stejně.

**A na konec otázky více osobní, jestli mohu? Vaše žena Greta byla také profesionální lyžařkou. Jaký máte recept na vyvážení sportovního a obyčejného domácího manželského života?**

Běžky máme oba moc rádi, je to naše práce, naše zábava a naše vášeň. Začali jsme spolu žít v roce 2012, takže jsme spolu 10 let a za tu dobu se nám podařilo najít a pochopit tu správnou rovnováhu mezi vzájemnou motivací a podporou. Je však jasné, že v naší kariéře byly momenty, kdy jsme domů přijeli společně ze závodů, kde se třeba mě vedlo dobře a jí ne, nebo naopak. A to pak není jednoduché – mám mít radost z jejího vítězství, nebo být smutný ze svého neúspěchu? Ale jakmile jsme jednou rovnováhu našli, od té doby se nám spolu žije dobře.
Vzájemně se chápeme. Říci partnerovi v sobotu večer v osm hodin, že se jde domů „na kutě“, protože se druhý den trénuje – u partnera nesportovce by byl s porozuměním asi trochu problém a soužití by nefungovalo. U nás to funguje, máme rok po svatbě a je to pěkný příběh.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53893220374_af9a48c68b.jpg *]

*Federicova žena Greta Laurent byla také profesionální lyžařkou, takže má pro mužovo závodění pochopení // Foto: Archiv Federica Pellegrina*

**Už jste přemýšlel, jaké to bude, až jednou budete rodiče, oba profesionálové – budete se snažit, aby děti šly ve vašich šlépějích, nebo necháte svobodnou volbu na nich?**

Často nad tím přemýšlíme a baví nás snít o tom, jaké to bude mít děti a jak je budeme vychovávat. Jedno je jisté, že jim zábavnou formou dáme příležitost vyzkoušet si různé sporty. A určitě jednou přijde okamžik, kdy řeknou: „Mami, tati, mě baví víc toto, nebo tamto“, a pak bude na nich volba, jaký sport si zvolí a rozhodně ne naše vůle. Samozřejmě že by bylo fajn, kdyby našly zalíbení v bílé stopě, ale jakýkoliv jiný sport bude dobrý. A pokud by ho dokázaly dělat na vysoké závodní úrovni, určitě bychom z toho měli velkou radost a mohli dále předat i naše závodní zkušenosti.

**Myslím, že sport může tvarovat charakter člověka, jeho schopnosti a vůli překonávat překážky a vůbec celkový postoj k životu. Jak to vidíte vy?**

Stoprocentně ano. Už jen proto, že sport vás staví k odpovědnosti. Když závodíte, jste sám se sebou a jste to vy, kdo se musí rozhodnout, jestli jet naplno nebo zvolnit. Stejně tak i během tréninků. Také děti, pro které je sport ještě hrou, se učí této hře a dodržování pravidel. A potom když vyrostou, už se nejedná jen o hru ve sportovním kolektivu, ale i prostor, kde jsou dané mantinely, co se smí a co ne. Takže podle mě se jedná o první efekt sportu – respekt k pravidlům a řádu. Když se je naučíme ve sportovním prostředí, zúročíme je také v běžném denním životě.

**Držíte se striktně sestaveného jídelníčku, nebo si rád užíváte skvělé italské kuchyně včetně těstovin, kávy a vína?**

Vidím, že se opravdu vyznáte v italské kuchyni (smích). Pravdou je, že některá místní jídla nejsou pro sport moc vhodná. Mám samozřejmě sestavený jídelníček, který dodržuji, ale jsou jídla, která mám rád. Obecně je dobré se chutím příliš nebránit a někdy si prostě dát, na co máte chuť. Sice to není podle plánu, ale dobré pro hlavu.
Bydlím ve Valle d’Aosta, miluju svůj kraj, mám rád naše hory, zdejší kulturu i regionální jídla. Vyrábí se tu skvělý sýr Fontina, jenž je základem několika moc dobrých pokrmů. Když se rozhodnu udělat – řekněme přestupek – a s kamarády si večer vyrazíme na skleničku vína, tak si dáme právě ty skvělé speciality, jejichž základem je Fontina. Druhý den to sice v tréninku trochu cítím, ale na duši mi udělá dobře, a to je také moc důležité.