Žikovský tygři jako profitým Ski Classics

Žižkovský tygři měli hned několikanásobnou motivaci být v sezóně 2014/2015 v seriálu Ski Classics profitýmem. Bez ohledu na status týmu se chystala velká skupina závodníků na pro ně stěžejní Vasák a další tradiční závody, typicky Jizerskou50 a Marcialongu. Závodníci usoudili, že nejlepší přípravou na tyto tři zásadní závody jsou opět jen další závody.  Sportovně na tom byli tak, že měli „reálnou možnost prohánět chvost tehdejší elity“ (tuto kouzelnou definici vytvořil T.K., poznámka autora), což se lépe děje ze stejné vlny, v níž ti profíci startují, než z nějaké za nimi.

Další motivací bylo, že profitýmy měly od Ski Classics zajištěný komfort v podobě parkovacích míst pro auta, přesných traťových itinerářů a informacích o stavu trati v dostatečném předstihu, navíc z pozice profitýmu bylo mnohem snadnější zviditelnit svůj tým v TV přenosu. Spočítali si, že pokud čtyři závodníci mají reálnou možnost jet s elitou, vyplatí se jim týmová licence. Ta „sranda“, tedy platba registrace profitýmu, tehdy vyšla na celkem přijatelných 1000 EUR (dnes je cena týmové licence 2500 EUR), což, jak říká T.K., uhradil ten, kdo prohrál los, konkrétně další Tygr, závodník Martin Sajdl a to prostřednictvím firmy, ve které byl jednatelem.

Pro Tygry se účastí mezi profitýmy nijak nezměnily jejich roky praktikované zvyklosti, nedošlo k tomu, co často provází jiné týmy. Tygři kromě zaplacené licence nezískali žádného titulárního sponzora, jehož logo by museli propagovat na úkor svého (nebo se dokonce podle něj přejmenovat), na soupisku závodníků nezapsali žádnou věhlasnou posilu, nadále si většinu nákladů na vybavení, soustředění a cesty hradili sami závodníci s tím, že měli k dispozici slevu na lyže Madshus, což byla nezanedbatelná podpora. I nadále se jejich servis a občerstvení odehrával tak, jak to znají hobby lyžaři, tedy maže si každý sám (za pomoci sdílených rad a makání na sobě i v oblasti znalosti vosků a struktur), na trati občerstvuje ten, kdo nejede, typicky rodinní příslušníci, kteří jeli třeba jiný závod.

Takže: označení profitým sice zní hrdě, ale zapomeňte na profi podmínky, které mají třeba Norové nebo Stanislav Řezáč ve Slavii. Tygři se mohou pyšnit jen profi kamarádstvím a profi nasazením.

První díl o Žižkovských tygrech si můžete přečíst zde.

Pro plastičtější vylíčení obrazu té jedné tygří sezóny coby profitýmu Ski Classics zde přenechám slovo T.K., který je ostatně mým redakčním kolegou, takže slovo si může udělit i sám:

Sezona 2014/2015 stála zpočátku v ČR klasicky zaprd. Všichni posílali fotky ze sněhu a my jsme v Tróji hoblovali kolce na asfaltu. Prolog v Livignu (13.12.2014, na to navazovala 14.12. Sgambeda, pozn. aut.) jsme původně neplánovali, ale prostě už se nám chtělo na sníh. Tak jsem překecal pár kluků a mou manželku a vyjeli jsme do Itálie. Byla to nádhera, mediální prostor, kamery, tenkrát dokonce Eurosport. A my přijeli v noci před závodem do 1900 m.n.m. a většina z nás akorát slezla z kolců. Manželka tak má krásný záběr, jak si hned po startu píchla hůlku a sekla sebou těsně po výstřelu. Přesto samozřejmě se ctí dojela. Kluci taky jeli statečně a tenkrát Pšenda (Jakub Pšenička), Sajdlík (Martin Sajdl) a Buri (Tomáš Buriánek) důstojně dojeli s individuálním časem v prvních 50 mužích! Stálo to za to. Všichni z nás jsme samozřejmě jeli Jizerku. To už sněhu přibylo a dalo se solidně trénovat.

Někteří z nás se vypravili i na Marciu, ještě více z nás pak jelo König Ludvig lauf, a konečně jsme seděli v letadle i na ten dlouho očekávaný Vasák. Ten v roce 2015 byl rekordně teplý, na startu se stálo v loužích. Nám to ale tolik nevadilo, díky Ski Classics jsme měli elitní parkování a někteří i elitní vlnu. To byla velká motivace, proč se do seriálu oficiálně přihlásit, i pro těch pár kluků se to vyplatilo a měli alespoň minimální zázemí, aby se jim ten těžký závod mohl povést. Dále jsme na severu nezůstávali, ale i tak se dá říct, že jsme objeli většinu (šest) z tehdejších devíti závodů.

V týmech jsme rozhodně nebyli poslední a hodně jsme si to užili. Pár startů s eliťáky je zážitek. Je potřeba určitě přiznat, že za těch 10 let extrémně stoupla ve Ski Classics konkurence a dnes už by to nebylo tak snadné. Stačí, když ty eliťáky potrápíme z první vlny 🙂

Já doplním, že Tygři tehdy v seriálu vynechali konkrétně 4. závod (Diagonelu), 8. závod (Birken) a 9. závod (Årefjällsloppet). Posbírali 51 bodů a v hodnocení týmů byli 24. týmem z celkových 27. Individuální výsledky tygřích závodníků jsem vytáhl zde:

Výsledky Žižkovských tygrů ve Ski Classics v sezóně 2014/2015

K mému nemalému překvapení T.K. nevylučuje teoretickou možnost dobrodružství s profitýmem v budoucnu zopakovat. Tým totiž dnes má dva závodníky, díky kterým by ten sen šlo zhmotnit: Michala Franckeho a Josefa Žížalu. Oběma se daří umisťovat v top 10 českých seriálů a Michalovi navíc i na Jizerské50 (v roce 2019 byl 40.). Zatímco Michal je vrstevníkem T.K. (Michal je ročník 1986, T.K. je ročník 1985), Josef znamená kromě zkušeností navíc i perspektivitu svého mládí, protože je ročník 1999.  

Pro ty, kteří po přečtení předchozích řádků nabyli dojmu, že založit profitým ve Ski Classics je při sehnání prima lidí jen velká legrace, je potřeba doříct, že existence profitýmu vyžaduje nemálo lopoty. Jsou s tím spojené i určité povinnosti směrem k pořadateli, typicky je třeba ohlídat uzávěrky registrace týmu, což se děje v létě, dodat podklady pro propagaci týmu na webu a v grafice závodů, takže fotografie závodníků, údaje o nich, logo týmu, atd.

Je třeba si uvědomit, že dnes je o účast v seriálu loktovačka a organizátor má aktuálně limit 35 týmů. Radikálně vzrostla konkurence, nyní není tak snadné mít závodníka v top 50 jako dříve. Navíc si uvědomme, že koupí licence výdaje nekončí ani zdaleka – běžným modem vivendi většiny týmů je, že tým sice díky sponzorům dostává zdarma lyže, oblečení a vosky, sám si však musí platit všechny ostatní náklady, které i v případě ostatních českých (a tudíž skromných) týmů dosahují nižších jednotek milionů Kč. Tím spíše musí tým zatraceně zvažovat, kolik lidí pošle (nebo jestli tým vůbec pojede) na závody na konci seriálu do drahé a vzdálené Skandinávie. Pořadatelé Ski Classics sice udělali nemálo pro minimalizaci vzdáleností pro přesun mezi závody, ale neklesly tím náklady na ubytování. A pro amatéry je často dalším nepřekonatelným problémem nutnost strávit na závodech podstatnou část dovolené.

Ukázka typické tygří dovolené – soustředění v legendárním „Šůšnu“ (Sjusjøenu u Lillehammeru)

Snaha objet úplně všechny závody seriálu je časově i finančně náročné dobrodružství, které si často nemohou dovolit ani ty bohatší týmy. Pro představu, sezóna 2023/2024 končila sice pouze v Norsku, ale takto: 17.3.2024 Birken, 6.4.2024 Reistadløpet, 7.4.2024 Summit2Senja, 13.4.2024 Janteloppet. A závěr sezóny 2024/2025 bude velmi podobný: 15.3.2025 Birken, 22.3.2025 Marcialonga Bodø, 29.3.2025 Reistadløpet a 30.3.2025 Summit2Senja.

Nedivme se tedy Tygrům ani jiným týmům, že účast na každém skandinávském závodě kromě Vasáku musejí zatraceně pečlivě zvažovat. Právě tyto týmy mají můj obrovský obdiv za to, že i přes velmi omezené finance a často vyloženě partyzánské podmínky si dokáží žít svůj sen a my tak máme možnost držet palce někomu z našich. Odteď budu držet palce i Tygrům a doufat, že se jim ten comeback do seriálu Ski Classics jednou podaří!

Soupiska závodníků Žižkovských tygrů v sezoně Ski Classics 2014/15