Sněží, sněží, mráz kolem běží,
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

.=
Text známé české lidové písničky dokonale sedí na atmosféru druhého podniku seriálu ČUS Stopa pro život – Jilemnickou 50 ZPMV ČR, která se uskutečnila o víkendu 26. – 27. ledna v krkonošské Roudnici. Ovšem na rozdíl od zvířátek z oblíbeného dětského popěvku se příznivci běžeckého lyžování nehřáli doma u kamen, ale přijeli, aby se postavili na start tradičního zimního klání a poprali se s těžkými klimatickými podmínkami o medaile a diplomy, a především si odvezli domů dobrý pocit a nezapomenutelný zážitek. Škoda, že výhledy, které pořadatelé na fotografiích celý předchozí týden nabízeli na sociálních sítích, nikdo z účastníků neviděl. Slunce se vyčerpalo a po oba víkendové dny vytrvale sněžilo, v neděli se přidal vítr a mlha. Do některého ze závodů na 44, 22, 10, 4, 3, 2 a 1 kilometr se přesto přihlásilo okolo 700 mužů, žen a dětí.

.=
Pořadatelé z ČK SKI Jilemnice a organizátoři série několik dnů předem oznámili přestěhování místa konání z jilemnické Hraběnky o pár set metrů výš do hor, aby měli naprostou jistotu, že na závod bude sněhová peřina dostatečně vysoká a budou moci závodníkům všech vypsaných tras nabídnout tu nejkvalitnější stopu. Pro účastníky z Jilemnice se také podařilo vypravit speciální autobusovou linku tam a zpět z/na autobusové nádraží ve městě, pro všechny ostatní, kteří přijeli do Krkonoš vozem, byly vyhrazeny k zaparkování krajnice silnic, které několik dní před víkendem vyhrabala těžká technika ze závějí. Po loňské premiéře místního 25 kilometrového okruhu to byla i napodruhé správná volba. Slunečný a mrazivý pracovní týden sice vystřídala kulisa pod mrakem, ale zase bylo trochu tepleji a na rozdíl od předchozího ročníku alespoň v sobotu neobtěžovala běžce nepříjemně mokrá a vlezlá mlha. Tu si běžci naplno užili ve vyšších partiích nedělní královské trasy.

[* https://farm8.staticflickr.com/7865/32133615207_b07d416271.jpg *]

.=
O pěkné účasti a výkonech na jedničku můžeme hovořit v případě stovky nejmenších lyžařů, kteří vyrazili na své okruhy od jednoho do čtyř kilometrů v sobotu dopoledne. Děti předvedly, že se nebojí závodit s ostatními kamarády, chumelenice ne-chumelenice, jízdu prožívaly a rozbalily to po pláni na plný pecky. Nabito bylo zejména na nejkratší trase, kam se přihlásilo 56 děvčat a kluků a absolutní prvenství si vyjela desetiletá Nikola Plecháčová z domácího oddílu ČKS Ski Jilemnice, když předhonila i všechny mladé muže.

.=
Po dětech se do sobotního programu zapojili dospělí a junioři na trasách 22 km a 10 km volně. Kvůli vytrvalému sněžení pořadatelé ještě těsně před startujícím čelem závodu projížděli stopu skútry a kontrolovali kvalitu trasy i správné značení. Do rána totiž napadlo několik centimetrů sněhu a také během závodu poměrně vydatně sněžilo, takže podmínky patřily k těm těžším. Sníh byl ale naštěstí dobře připravený. Absolutními vítězi sobotní hlavní trasy na 25 km se stali nadějní junioři z pořádajícího klubu ČKS SKI Jilemnice, Adam Matouš v čase 1:05:45.6. a teprve sedmnáctiletá Marie Rysulová (1:16:46.2). Průběh závodu se odvíjel jednoznačně podle plánu vítěze. Ten zvolil taktiku pokusit se vzít za to hned od začátku, a i když s ním zpočátku držel tempo Jan Čech, podařilo se mu setřást ho a všem odjet. Náskok před následující asi pětičlennou skupinkou si Adam udržel až do cíle a nestačil na něj ani vítěz úvodního závodu Stopy na Vysočině, Lukáš Kubričan (Rossignol racing), který bral bronz za stříbrným Honzou Čechem. Pořadí na prvním a druhém místě si potom v neděli na klasické pětadvacítce mladíci prohodili, takže to bylo fifty fifty. Na 25 km odstartovala spolu s dalšími dvěma sty závodníky i bývalá vynikající česká reprezentantka, účastnice OH, MS a ME, Blanka Paulů (Maratonstav Úpice). V cíli se radovala z celkově 10. pozice mezi všemi ženami a prvenství v kategorii Ženy 50+.

[* https://farm8.staticflickr.com/7919/47075300471_08dabeb3c7.jpg *]

.=
Nedělní závody klasickou technikou se bohužel odehrály v kulisách mlhy, kterou navíc doprovázel dopolední mokrý sníh, odpolední chumelenice a silný vítr. Psa z písničky by už nikdo nevyhnal, ale závodníci, jako by nic, řešili jediné dilema: co namazat. Mazací servis SPŽ a Rossignol jely „na plný pecky“, našli se i borci, kteří jeli soupaž nebo použili běžkařskou novinku – mohérové pásy na lyžích, většina mazala klistr. Každý věřil, že to jeho ošetření lyží je to nejlepší. Z „prádelny“ si nakonec po obkroužení dvou totožných okruhů přivezl do cíle absolutní vítězství Martin Sajdl (Žižkovský tygři), kterému se podařilo všem pronásledovatelům ujet. Stříbro bral Lukáš Kubričan (Rossignol racing) a třetí projel cílovou bránou Tomáš Veber (Kasper – Swix). Královnou Jilemnické 50 2019 se stala Tereza Hnátková z týmu Sporticus. Také ona nadělila svým soupeřkám několik minut. Nejblíže se jí přiblížila druhá Anna Marie Hejná (Silvini Madschus Race) a bronzová Lucie Vavrušková (Jablonecké paseky). Trasa nabídla počasí kolem nuly, teplotu sněhu -3 stupně, jelo se proti větru a několikrát začalo hustě sněžit, tratě naštěstí zůstaly tuhé, ale našla se místa, kde se hůlky trochu bořily. Vítr se místy rozfučel v silných poryvech a závodníkům létaly do obličeje obrovské chuchvalce vloček. A tak bez ohledu na čas a umístění, každý, kdo dokázal dojet do cíle, slavil vlastní vítězství. Závod se přes krušné podmínky líbil, nikdo si nestěžoval, naopak bylo slyšet chválu na úpravu trasy a dobře čitelné značení, které bylo pro závodníky v mlze veledůležité.

.=
Absolutní vítěz závodu, Martin Sajdl, rodák z Příbrami, bytem v Praze, ale nejraději pobývající na Šumavě, nám v cíli řekl: „Byl to závod pro lehkou brdskou nohu. Při výjezdu do horních partií v prvním kole jsem s překvapením zjistil, že vlastně vůbec není vidět, kam jedu. A když jsem se ohlížel, abych si ujasnil, jak daleko jsou soupeři, neviděl jsem nic, natož lyžaře. Měl jsem namazáno pětapadesátku a byla to dobrá volba. Závod byl opět, stejně jako všechny akce Stopy pro život, skvěle zorganizovaný, za počasí nikdo nemůže a pořadatelé udělali na trase i v zázemí maximum. Nakonec druhé kolo bylo vlastně lepší než první, protože se to v prvním ujelo. Těšil jsem se na scenérie, ale budu si muset počkat na příští rok :). Už teď se s naším týmem Žižkovských tygrů a tygřic těšíme do Krušných hor na Karlův běh a nejvíc se těšíme na tradiční vyvrcholení sezóny na Krkonošské 70!“