Britta pochází z obce Bälinge ležící asi 15 km severně od Uppsaly a tím pádem asi 85 km severně od Stockholmu. Je to rovinatá oblast jen pár metrů nad mořem (Uppsala má nadmořskou výšku 15 m. n. m.), ale lyžovat se zde (stejně jako kdekoli jinde ve Švédsku) dá. Nicméně Britta žije již několik let u severněji položeného Östersundu, kde jsou podmínky pro lyžování ještě lepší.

Brittin život předlaufařský
===================

První závod registrovaný FIS jela 29.12.2001 (tedy ve svých 17 letech) ve švédském Garphyttanu (20 km od Örebro). Medaile v závodech FIS na sebe nenechaly dlouho čekat, již v dubnu 2003 si z Kiruny odvezla juniorské stříbro za 5 km volně. V únoru 2004 už měla „dospělou“ medaili, zlatou ve sprintu na 1 km. Zasprintovala si i v Česku a to na světovém poháru 2005 v NMNM, zde bez medaile. O rok později (2006) byla členkou štafety na OH v Turíně, kde běžela třetí úsek, tedy volnou technikou. V tomto závodě byla ze všech svých nejblíže olympijské medaili a nemálo pro to i sama udělala – štafetu přebírala jako šestá, předávala jako třetí, ale protože její kolegyně Anna-Karin Strömstedt v boji o bronz nedokázala dojet Italku Sabinu Valbusa, braly Švédky sice krásné, ale trochu smolné brambory. Mimochodem, Anna-Karin je ukázkou sportovní obojživelnice, po běhu na lyžích se věnovala biatlonu.

Britta na OH závodila i ve Vancouveru (2010) a Soči (2014), objela všechny možné individuální závody (desítku, skiatlon, masák, sprinty), brala v nich (včetně Turína) čtyři individuální umístění v top15, ale k medailovým pozicím se na OH už nepřiblížila. Kromě uvedené štafety zajela nejlepší výsledky 11. místo na turínské desítce a 13. místo na vancouverském a 14. místo na sočském sprintu.

Pokud se teď domníváte, že Turínem skončila Brittina úspěšná štafetová kariéra, je to přesně naopak. Britta sice ve štafetě nestartovala ani na OH ve Vancouveru ani v Soči, ale má z ní dvě medaile „alespoň“ z MS: z roku 2009 v Liberci, kde jela druhý úsek a finišmanka Charlotte Kalla dovezla Švédky k bronzu, a z roku 2011 na Holmenkollenu, kde to dopadlo přesně obráceně: Britta jela třetí úsek a Charlotte přivezla stříbro.

Zaplaťbůh za tyto dvě medaile z MS, protože už to chvíli vypadalo, že Britta je odsouzená k tomu vozit z OH a MS jen brambory. Kromě té turínské ji měla i na MS 2007 v Sapporu a to hned dvakrát, z týmového sprintu a (jak jinak) ze štafety.
Ale nezapomínejme, že pořád byla konzistentně dobrou sprinterkou, mezi lety 2006 a 2010 ve světovém poháru k pěti pódiím (bilance 1-2-2) ve štafetě přidala tři medaile (bilance 1-1-1) v týmovém sprintu.

Britta – královna laufů
================

Kdybyste se zeptali průměrného fanouška lyžování, čím se Britta stala nesmrtelnou, asi málokdo by zmínil její výkony před laufařskou kariérou, které sice přinesly tři účasti na OH, dvě medaile z MS a osm ze SP, nicméně po boku zejména megaúspěšné Charlotty Kalla (z OH má bilanci 3-6-0 a z MS 3-6-4) nebyla Britta tou hlavní hvězdou. Tou se stala s přechodem k laufům a vynahradila si to bohatě.
První závod seriálu Ski Classics jela 3.3.2013 a to Vasák a byla šestá. O rok později na něm byla již druhá a bylo to zároveň její první pódium. Celkem jela 79 závodů kategorie ProTour a 5 challengerů. Ve všech závodech, kromě Birkenu 2015, kdy byla 12., byla v top 10.

Vyhrála König Ludwig Lauf (2015), Jizerskou 50 (2016, 2018, 2020), La Diagonellu (2016, 2018), Marcialongu (2016, 2018, 2019), Toblach-Cortina (2016, 2018, 2020), Sgambedu (2017, 2018), Vasák (2017, 2019), Årefjällsloppet (2017), Kaiser Maximilian Lauf (2018, 2019), Venosta time trial (2022), Tartu maraton (2022), Individual Prologue (2019, 2020).

[* https://live.staticflickr.com/65535/52012239516_a98a937b10.jpg *]

*Jizerská 50 2016: Britta a Petter Eliassen, aneb společný příběh – pro oba to byl na Jizerské druhý start, pro oba na ní premiérové vítězství, ale zatímco Britta zde přidala ještě dvě vítězství, Petter se každým dalším startem zhoršoval o jedno pořadí (byl postupně ještě 2., 3. a 4.). Foto: Ota Mrakota (archiv redakce)*

Z těch nejslavnějších nevyhrála Birken, kde byla nejlépe druhá (2019), a Reistadløpet (běžela ho čtyřikrát a nejlépe doběhla v roce 2017 šestá). Od sezóny 2015/2016 vyhrála celkové pořadí pokaždé s výjimkou sezóny 2020/2021, kdy byla celkově až devátá. Aniž bych chtěl jakkoli snižovat úroveň jejích soupeřek, hlavním důvodem Brittiny nepodařené sezóny byly následky omrzlin, které si přivezla z La Diagonelly v lednu 2021, načež musela část závodů odepsat a v těch, ve kterých nastoupila, zajela na sebe nezvykle špatná umístění (8. na Jizerské 50, 7. na Vasáku, 6. na Årefjällsloppetu). Sezónu tak vyhrála Lina Korsgren, pro kterou to bylo první celkové vítězství a jelikož profikariéru ukončila ve stejný den jako Britta i vítězství poslední.

Britta tedy celkové pořadí vyhrála šestkrát. Taková dominance je naprosto bezprecedentní, opakovaně ženský seriál Visma Ski Classics vyhrála jen Švýcarka Seraina Boner a to sice třikrát (v sezónách 2010/2011, 2012/2013 a 2013/2014). Připomeňme, že celkového vítězství dosáhla i Katka Smutná a to v sezóně 2014/2015, tehdy byla Britta v celkovém pořadí poprvé na pódiu a to jako třetí. Před ní jako stříbrná byla právě Seraina, která stříbro zopakovala i v následující sezóně 2015/2016, po níž s honbou na celkové pořadí skončila a nadále jezdila jen některé laufy.

Britta si nachysta majstrštyk i na svůj poslední závod Ylläs-Levi. Jela ho již třikrát, byla na něm dosud dvakrát druhá (2017 a 2018) a jednou třetí (2019). V průběhu svého posledního závodu nenechala ani na chvíli nikoho na pochybách, že vítězství zatraceně chce, což nejvíce pocítila Astrid Øyre Slind, kterou Britta odpárala až pár metrů před cílem. Myslím, že i sama Astrid pochopila, že to tak prostě mělo být a nijak zvlášť nesmutnila. A když se jako bronzová do cíle přiřítila Brittina týmová kolegyně Thea Krokan Murud, bylo jasné, že tým Lager 157 má poměrně důstojnou Brittinu nástupkyni.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52008768566_fd09e434b7_z.jpg *]

*Britta a team Lager 157 – od sezóny 2015/2016 nerozlučné a vítězné spojení. Foto: Facebook BJN*

27letá Thea jezdí Ski Classics od roku 2019, dosud (do uzávěrky tohoto článku) jela 16 závodů kategorie ProTour a na pódiu byla už čtyřikrát, ale zatím ani jednou jako vítězka. Spíše se zdá, že potenciál na celkové vítězství má právě Astrid Øyre Slind, Ida Dahl nebo Emilie Fleten a tu i kvůli tomu, že letos skončila Lina Korsgren (a již vloni Katka Smutná). Brittin trůn zůstal prázdný a myslím, že se nenajde natolik odolná závodnice, která by si ho dokázala uzurpovat s takovou suverenitou a na tak dlouho jako Britta, které děkujeme za tu parádní jízdu, kterou nám ukázala, a přejeme do dalšího života, ať je stejně hladký jako lyže, na kterých soupaží závodila.